Útěk do divočiny

Kdo by alespoň jednou nesnil o útěku do divočiny - daleko od pokrytectví lidské společnosti, od nekonečného pinožení se za kariérou jako falešným štěstím... Prosté splynutí s přírodou, plnění základních životních potřeb na samotné hranici existence - v těch prchavých okamžicích se Christopher McCandless cítil skutečně naživu. Jakou cenu má splněný sen? Myslím, že kdyby měl znovu na výběr, podnikl by svoje "Great Alaska Adventure" znovu. Než dlouhý prázdný život, raději několik skutečných okamžiků... *** I read somewhere... how important it is in life not necessarily to be strong... but to feel strong.*** I'm going to paraphrase Thoreau here... rather than love, than money, than faith, than fame, than fairness... give me truth.*** (30.05.2008)

Přestože Útěk do divočiny je na mnoha místech myšlenkově laciným a podbízivým, tak by bylo ode mě stejně prvoplánové se proti němu nějak radikálně vymezit. Látka filmu je v dnešní době opravdu zajímavá (i když nijak originální) a Emile Hirsch si nepochybně musel při natáčení projít opravdovým peklem. Kamera sebejistě krouží jako orel v nebeských výšinách, režie chrlí jeden nápad za druhým jako při pásově výrobě, a přesto tomu něco chybí. A to nějaký jednotící koncept, který by všechny tyhle zajímavosti něčím spojil a vytvořil z nich dechberoucí celek. Takhle to vypadá, že každých pět minut se za kamerou mění režisér se svou osobní vizí a na konci, kde nic tu nic. Ale co z toho, když se na to tak pěkně dívá a celý příběh je opravdu silnou výpovědí kluka, co se jednoho dne vzbouřil proti společnosti a stal se z něj opravdový muž. (15.04.2008)

Nejsem žádný starý cynik, naopak bych měl zapadat do cílové divácké skupiny (naivní mladý odpůrce establishmentu hledající způsob sebevyjádření), proč tedy nemám chuť hodit na záda krosnu a vyrazit kempovat do nějaké chráněné krajinné oblasti? Co mi v tom brání? Některé ze slov "patos", "podbízivost", "prázdnost"? Či vědomí, že existují režiséři jako Terrence Malick, který vám přírodu dokáže napumpovat přímo do žil? Nebo snad fakt, o kolik mi krátký výstup Hala Holbrooka přišel dojemnější než celá Hirschova anabáze? Na Útěk se dívalo příjemně, byť je znatelně nesoustředěný (režisér asi pozřel nějaké halucinogenní hříbky). Utekl rychle a nemohu tvrdit, že jsem si z něj nic neodnesl. Jen asi ne to, co zamýšlel Penn. Závěrečné poznání u mne spočívalo v pochopení, že nezáleží na tom, kolik kilometrů ujdete, kolik lidí potkáte, kolik toho obětujete, ale máte-li se kam vrátit. Měl se Chris kam vrátit? Odpověď doporučuji hledat na hodně velkém plátně. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, CheGuevara, DaViD´82, H34D, Struhy, Golltes (22.04.2008)

Nějak toho Seana nemám rád, a asi mám proč. Tohle je studie, jak od sebe tak nějak napůl odkopnout civilizaci (puška jo, autobus jo...), a o následcích toho, že se jedná o poblouznění a nikoli seriozní plán. A co mi na režisérovi moc vadí, že tuhle loserovitost glorifikuje, místo aby ukázal, že ti, co takového naivního poblouzněnce podporují, pak mají karmu zatíženou vinou... Problém tohoto filmu je čistě v tom, že je ulhaný a pomýlený ve všech aspektech. P.S. jak si tak čtu text distributora, režisér to točil se záměrem omotat si diváka kolem prstu... no blééééé hnus. (07.04.2011)

Seane, já smekám. Mistrovské dílo. Námět založen na skutečném příběhu, neuvěřitelná a ohromující režie, kamera a výprava, překrásné záběry s citem pro detail, podmanivá hudba Eddie Veddera a excelentní herecké výkony. Pro mě především Emile Hirsch, Jena Malone a malá, ale příjemná a krásná rolička Kristen Stewart. Při Útěku do divočiny jsem pocítila tu neskonalou volnost, nezkrotnost a nádheru přírody. Její dálky, vůni a možnosti. V ní můžeme být, kým chceme. Volní a nespoutaní, pod nekončícím nebem, mezi stromy a průzračnou vodou, uprostřed klidu a ticha krásy. Dokonale výmluvná je pro mě scéna, v níž se "Supertramp" ocitne ve velkoměstě a zadívá se na vysoké mrakodrapy. Kolem něj proudí davy lidí a nekončící chaos. Dokonale vykreslený kontrast mezi čistou přírodou a špinavým, tíživým, uspěchaným a hlučným městem, které dokáže tak snadno "sežrat" opravdové hodnoty. Zároveň jsem vnímala tu její nezměrnou zranitelnost vůči "technickému", materialisticky skomírajícímu světu a také moci a krutosti lidí. Závěr filmu je zakončen s úctou ke Chrisi McCandlessovi. Vždyť on to přece dokázal. Dokázal žít a přežívat v divočině. Zvládl to a splnil si sen. Teď už může s naplněným srdcem a duší jít... (31.03.2011)