Nouzový východ

Prolog k Válce Roseových zaobalený do úhledného balíčku určeného rovnou k expres doručení Akademii. Prostě drama z rodiny těch à la V ložnici. Nebýt závěrečné půlhodiny, kdy se na strunu "plešoun pro všechny" tlačí až trochu moc okatě, tak to bylo za plný počet. Mendes režijně vzpomíná na své divadelní počátky a i Deakinsova kamera se tentokrát drží citlivě v ústraní. Takřka vše se ponechává na hercích a reálnosti problémů z ranku "a co s prázdným životem dál...". Dobře tomu tak. Přesto všechno jde o zatím nejslabší Mendesův film. Na druhou stranu jen houšť podobně "slabých" snímků. (29.12.2008)

Ten film by obstal aj ako iba samotna studia porovnania s Titanicom - cim myslim to, co Leo s Kate ako filmovy par predstavovali svojim vztahom voci spolocnosti v oboch filmoch. Revolutionary Road ukazuje, ako mladicke sny mozu tvrdo narazit, ako sloboda moze byt uvaznena, idealy zaslapane vlastnymi chodidlami a ako sa s nadherneho a aj pre okolie hodnotneho kvetu lasky stava burina, ktora zivot okolo seba dusi (dokonca aj postavy Kathy Bates - co by ciastocneho katalyzatora osudov ustrednej dvojice maju do bodky opacne charakterove vyznenie). Tento film vsak smerom ku mne obsahoval az neprijemne vela momentov, v ktorych som ciastocne nachadzal spojitosti s vlastnym zivotom (uvahami i strastami) az do miery, ze som miestami musel uhybat pohladom a vnutorne sa triast neprijemnym mrazenim. Parkrat som sa dokonca pristihol, ze by som bol velmi vdacny, keby ma tento film nechal emocialne chladnym... . (01.01.2009)

Jedenkrát se spolu potkali a vznikl z toho nejvýdělečnější film na světě, podruhé se podobně vysoká meta určitě opakovat nebude, ale kvalitou se rozhodně taky šetřit nebude. A to můžou děkovat především jim dvoum a samotnému režisérovi, který prostě a jednoduše špatné filmy točit neumí i když u tohodle mě popravdě zas tolik nepřekvapil. Sice má po psychologické stránce Nouzový východ hodně solidní příběh, ale to je tak to jediné, čím dokáže zaujmout, plus samozřejmě herecké výkony. Leo ukazuje, že točit umí, a od té doby, kdy se skutečně rozjel zkouší úplně všecko a zatím se mu to všecko na sto procent daří. Drsňák, gangster, letec, celebrita nebo špión. Všecko mu jde na plno, stejně jako v tomto filmu "věrný" a "milující" manžel. Určitě to za to stojí vidět, ale víckrát se do toho nepohrnu, což je možná také problém psychologických filmů, ale určitě to plno lidem má co nabídnout, já mám tedy radši na plátně cokoliv jiného než vztahy, i když i tady to na mě dokázalo zapůsobit, což dokazuje to, že se film opravdu povedl. (08.04.2009)

Nouzový východ pojednává o tomtéž, co prodává v komické poloze Válka Roseových. Je o zkáze jednoho manželství zaviněné především tím, že emancipovaná manželka měla větší ambice než být jen ozdobou domácnosti. Válka Roseových je plná divácky vděčného černého humoru, zatímco Nouzový východ představuje tíživé komorní drama, které si sympatie může získat jen stěží. Příběh je zasazený do zlatého věku amerického mužství, rámovaného koncem 2. světové války a polovinou 60. let, kdy se mužská společenská dominance rozložila pod tlakem ženské emancipace, vyššího vzdělání žen a kulturní proměny charakterizované celkovou liberalizací, nástupem beatniků a hnutím hippies. Poslední ránu jí zasadily změny v ekonomice - ropná krize, zdražování surovin a konkurence zemí 3. světa znemožnily pokračování společnosti složené z rodin, které pohodlně vyjdou s jedním platem. Dnes si manželku v domácnosti může dovolit skutečně jen velmi omezený vzorek společnosti. V tom šťastném dvacetiletí to ale perfektně fungovalo. Ceny v poměru k platům umožňovaly středním vrstvám model rodiny s jedním živitelem, ekonomika rostla a bez obav bylo možné vzít si hypotéku. Na ten idylický (a idealizovaný) obrázek dosud nejeden americký důchodce s dojetím vzpomíná. Nouzový východ ukazuje odvrácenou tvář tohoto typu amerického snu, kdy manžel jde dělat kariéru, zatímco žena odchází ke dřezu mýt nádobí a chystat oběd. Chemie mezi představiteli hlavních rolí funguje na jedničku a příběh se drží hlavní myšlenky bez ozdobných kudrlinek a la Americká krása, což oceňuji. Celkový dojem: 95 %. (11.02.2013)

Mendes umí všem vztahovým optimistům předepsat léky, ale tentokrát jsem od něj dostal jedny opravdu hořké. Haytheho scénář totiž bez zaváhání řeže do všeho, čeho se může člověk u manželství bát a vyvolává lehkou beznaděj, svou výpovědní hodnotou daleko překonávající běžné "vztahově poučné" pokusy. Ten, kdo mi do hlavy nalil tohle poznání, je ale hlavně Leonardo DiCaprio, který svou zoufalost snad ani nehraje a každý vypjatější moment je v jeho podání fascinujícím koncertem. Vyčítám tak asi jenom postavu duševně nemocného Johna, který vždycky všechno pojmenuje trefně a až obludně zraňujícím způsobem. Takový člověk by totiž letěl ze dveří po dvou větách klidně i se svými ohleduplnými rodiči. Hlavně kvůli jeho příliš účelové postavě tedy nakonec k nejvyššímu hodnocení nesáhnu, ale příběh z Revolutionary Road ve mně zůstane napořád. Po takto antigradačním a přitom absolutním konci to ani jinak nejde. (01.02.2010)