Nightwatching
Nightwatching
Nightwatching
Rembrandtova Nočná hliadka
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Reinier van BrummelenHudba:
Włodzimierz PawlikHrají:
Martin Freeman, Emily Holmes, Natalie Press, Jodhi May, Eva Birthistle, Toby Jones, Maciej Zakościelny, Agata Buzek, Maciej Marczewski, Gerard Plunkett (více)Obsahy(2)
Nový film slavného a celosvětově uznávaného režiséra Petera Greenawaye o životě a díl jednoho z největších malířů našich dějin. V roce 1642, v době Rembrandtovy největší slávy a jeho vrcholu, kdy mu pomalu umírá jeho žena Saskia, přijímá velmi neochotně zakázku na velký skupinový portrét amsterodamské milice, obraz, který bude později velmi známý jako Noční hlídka.
Režisér zobrazil extravagantní, exotický a pohyblivý pohled na romantický i profesionální život Rembrandta van Rijneho, jednoho z nejzásadnějších barokních malířů, a kontroverzní objasnění vraždy, kdy Rembrandt ukryl vrahovu podobu přímo do obrazu.Titulní roli ztvárnil Martin Freeman.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (79)
Film, povětšinou s pomocí statické kamery a se záběry jako pohledy na jeviště, vypráví různé příběhy. Ten hlavní příběh mluví o zavraždění jednoho z mušketýrů, které Rembrandt van Rijn zakomponoval do obrazu. Téměř dvě a půl hodiny trvající podívaná je na postavy povětšinou v šerosvitu přecházející z jedné scény do druhé, z obrazu do dalšího obrazu, z dějství do dějství. Samotná Rembrandtova malba, Noční hlídka, je ve filmu označena jako divadlo. A ten divadelní způsob podání mě ubíjel. ()
Greenawayův styl se za ta léta přece jen proměňuje, mám ten pocit. Nepřerušované dlouhé celkové záběry, které dominovaly jeho nejslavnějším filmům v uplynulých dvou dekádách jsou v Rembrandtově noční hlídce výrazně častěji prostřihovány se záběry detailními. (Klasická scéna v tomto filmu pak má podobu: velký záběr, detail, velký záběr, velký detail, velký záběr - atd. Což je ovšem také celkem svérázné.) Co se v Greenawayově rukopisu naopak nezměnilo jsou téma a tempo. Opět se zde cetkáváme s tradičními greenawayovskými otázkami: Jaký je vztah mezi uměním a realitou? Nakolik umění (obraz) ovlivňuje realitu (dobový kontext) a nakolik naopak realita zasahuje do umění? Greenawayovy filmy si nepotrpí na složité zápletky a ani Rembrandtova noční hlídka není výjimkou. Historka o vraždě jednoho z portrétovaných je spíše záminkou pro spřádání výše naznačených "hlubších" úvah. Tempo filmu je greenawayovsky rozvláčné, meditativní, a souzní s režisérovou dlouhodobou zálibou v komplikované, pozvolna se rozvíjející a pohybující "divadelní" mizanscéně (v tomto případě plné odkazů na barokní malířství) na úkor časoprostorové zkratky, kterou by mohl poskytnout častější střih. Scénář je plný brilatních dialogů a výroků (např. rozprava mezi Rembrandtem a jeho ženou ze začátku filmu na téma "Jak bys slepci popsala červenou barvu?"). Hudba Poláka Wlodzimierza Pawlika svou drásavou naléhavostí připomene soundtracky k starším režisérovým filmům od Michaela Nymana. Greenawayovsky precizní (pochválen budiž jeho výběr a usměrňování kameramanů) zůstává rámování obrazů, jejich vnitřní kompozice a práce s barvou a nasvícením scén. ()
Peter Greenaway si "Rembrandtovou Noční hlídkou" napsal a zrežíroval svého Amadea - totiž stejně jako Miloš Forman, i on vskutku působivě provázal svět vysokého umění, se zločinem starým jako lidstvo samo, se sprostou, zbabělou, zbytečnou vraždou! A to umně, umně! Pakliže bych se musel k jednomu za dvou zmiňovaných filmů vracet, nechal bych si opětovně naskicovat příběh té pekelné domobrany! 80% ()
Po všech těch letech je Greenaway pořád stejně umělecký a užvaněný, jen se mu podařilo přitvrdit v sexuální explicitnosti. Považuju za trochu ironické, že ve stejném roce měl premiéru nepříliš vydařený koprodukční El Greco, který svými malbami dělal z hříšníků svaté. Rembrandt maloval dekadentní měšťanstvo jako ještě větší chátru - tak ho aspoň vidí Greenaway. Co by se snímku dalo vytknout, je poměrně vysoký počet postav, ve kterých se divák těžko orientuje (zvlášť, pokud film sleduje na menší televizi z dálky, takže je ani nedokáže pořádně rozpoznat podle obličeje) a neskutečná ukecanost v závěru (což prudí dvojnásob, když je třeba co nejdříve vyrazit na zastávku). (744., 8. VIII. 2012) ()
Ďalší Greenawayov kompozičný opus. Nestriedmy, kontroverzný, konšpirujúci, zdanlivo ľahkovážne zhýralý, v skutočnosti dôsledne plastický portrét geniálneho umelca. Bezškrupulózna adorácia i otvorené vyjavenie neduhov Rembrandta van Rijna a dobovej spoločnosti v premyslených naratívnych obrazoch úchvatnej auteurskej inscenácie v šerosvite za sprievodu podmanivých tónov skomponovanej nádhery podľa Pawlika a s koncentrovaným hereckým prejavom obnaženého (metaforicky i doslova) Martina Freemana. Tradičné preplnený intertextuálnymi a intelektuálnymi narážkami, citáciami veľkých umelcov a početnými odkazmi, je zakamuflovaný historický falzifikát Nightwatching neskromným dielom, strhujúcou symfóniou, ktorej línie zžieravo túžim dirigovať maliarskym štetcom ja sám. Po dlhej dobe sa vraciam ku Grenawayovi opäť ohromený - a to som si myslel, že už mi majster filmového plátna ukázal všetky svoje triky. 100% ()
Reklama