Sněženky a machři po 25 letech

Až na extrémně depresivní koncovku, která je a) dementní, b) vykalkulovaná, c) úplně zbytečná poměrně vydařený kousek, jenž se nemá ve světle Takové normální rodinky a jiných katastrof letošního roku za co stydět. Opakování vtipů je naštěstí umně strháváno na úroveň uvědomění si, že co fungovalo tenkrát dnes nemůže z mnoha důvodů fungovat znovu (viz. reakce Václava Kopty aka Radka Převrátila), nové, spíše jednorázové frky zapadají do celku hlavně díky famóznímu Suchánkovi a překvapivě příjemnému (i herecky) Prachařovi a osobně mě hodně potěšily linie mladých a Převrátila s profesorkou Hankou. Takhle nějak bych chtěl vidět Sněženky po celou dobu. Jako vyváženou hořko-sladkou komedii, kde se pracuje s oběma generacemi, přičemž chodí okolo unavený Suchoš a píše "něco vtipného". Vyhodit většinu scén se stále stejně přímočaře idiotským Duchoslavem, všechny detailní záběry na Botoxem a plastikami zlikvidovanou Jeníčkovou a zbytečně velkou deku nenaplněných snů, a mohlo to být na úrovni jedničky. I tak ale vládne spokojenost. (20.12.2008)

Ta odvaha zkusit pokračovat na té samé chatě o čtvrt století později mě překvapuje doteď. A to nemluvím o troufalosti předhodit divákům, lačnícím po další komedii, stominutové vzpomínání na něco, co je dávno pryč. Ale i tak se pár věcí nemění - Cabadaj se dere do popředí, Mácha je komediálně nejvděčnější postava a Převrátil funguje jako prostředek pro ztotožnění diváka. A ano, vedlejší ženské osazenstvo je zase neskutečně otravné. Nostalgie a posmutnělá náladovost je ale překvapivě fajn. Do hlavních postav jsem viděl, některým jsem fandil, aby se dokázali v životě otočit správným směrem a i když jsem občas cítil zbytečnou teatrálnost, pořád mě zajímalo, jak chtějí John s Pelantem tenhle scénář zakončit. Tam možná nakonec tkví kámen úrazu. Velká gesta, velká slova a okrajově vyhrocené vážné situace Sněženkám vážně nesluší. Přesto na tuzemské poměry obrovské překvapení. 70% (22.11.2009)

O pokračování Sněženek a machrů se dá směle prohlásit, že je to absolutní protipol svého celkem optimisticky vyhlížejícího předchůdce. Sešla se tu sice stará herecká parta, ale přesto je tento film svým pojetím o tolik jiný. Tvůrci totiž pokračování pojali snad až příliš pietně a v pesimistickém duchu. Ono se to sice přímo nabízelo, že ve dvojce půjde o jakési bilancování uplynulých 25 let a neustálé opakování notoricky známých hlášek z jedničky to jen potvrzuje, nutno však dodat, že tyto hlášky zde už vůbec nefungují a jejich neustálé mechanické opakování navozuje dojem, že tvůrci chvílemi nevěděli, jak dál, protože film se poměrně vleče a nikam se výrazně dějově neubírá, ale přesto je zajímavé sledovat, jak se ústřední hrdinové za ta léta nejen fyzicky změnili. Z hereckého hlediska jsou výkony celkem snesitelné, ale taková Freimanová nebo Brzobohatý snesou i přísnější měřítko. Pesimistickému rozjímání ale nějak chybí životnost. Prostě by to chtělo víc života do toho umírání a nechce se mně věřit, že život po čtyřicítce, je taková hrůza. Ten, kdo ale miloval jedničku, bude dvojkou velmi zklamán. 50% (22.03.2009)

První díl patří aspon do staré české známé klasiky. Jako první díl řadím pouze do průměru, takže jsem dal s odř.ušima tu třetí hvězdu. Tohle je ale mnohem horší. Možná trochu potěší návrat známých herců z předchozího filmu. Ale dělat návraty po tolika letech ? To se mnohdy nevyplatí. Zde funguje možná jen trochu to herecké obsazení, jinač příběhově slátanina a blbost. Vydržet se to dalo, ale bylo to peklo. Hodnotím proto jen na 16% = * (08.02.2013)

Český film se definitivně dostal z krize, trvalo mu to "jenom" necelých 20 (slovy: dvacet) let. A vypořádal se s ní tak jako Hollywood před necelou dekádou, tj. adaptací best-sellerů (ROMÁN PRO ŽENY, ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU, NESTYDA), předělávkami (HLÍDAČ Č. 47), pokračováním či pokračováním po dlouhých letech, kdy z trojice JAK SE KROTÍ KROKODÝLI - TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA - SNĚŽENKY A MACHŘI PO 25 LETECH vychází posledně jmenovaný nejlépe._____ Není to "vánoční" hit pro masy, přestože návštěvnost svědčí o opaku, ale tragické (a minimálně komické) rozjímání o tom, kam se postavy a jejich představitelé (i tvůrci) po čtvrt století dostali. (Jeníčková jako béčková herečka ze zahraničí, Suchánek jako zaškatulkovaný bavič apod. - jen očistně drogová linie páně Taušova je nepatřičná) Převládající pocit trapnosti nad vtipností a obměna scén z minulého, uměle zkultovnělého dílu je jedním z témat filmu, a tak mu to nehodlám vyčítat. Nedrží sice pohromadě, což je dáno množstvím jednotlivých motivů a podáváním zprávy o současnosti, kterou si John evidentně neumí odpustit (kritika papučové zábavy, pseudohvězdiček hrajících ve špatných filmech, bulvární hyenismus apod.), ale jako melancholické vyprávění o jedné generaci je to nesmírně působivé a "rockyovská" nostalgie s tím nemá co dělat. Vhodná, náladotvorná hudba a kamera pracující s hloubkou ostrosti, mimozáběrovým polem a důmyslně rámující prostor si zaslouží pochvalu, přestože upozorňují na sebe a činí tak film i filmařsky nesoudržným._____ P.S. Kdy bude spin-off s M.Machem (jeho opilé emo na diskotéce svědčí o užití Stanislavského metody)? A jaktože tady film hodnotí i herci? :-) (25.12.2008)