Výstřel

Některé starší kousky z dějin americké kinematografie jsou tak výjimečné, že při jejich sledování ihned zapomenu na moderní vybroušená dramata a zběsilé akční filmy, které mám tak rád. Jiná starší filmová díla pak jsou i navzdory osvědčenému jménu režiséra nezáživně natočené, nudné události, které nezachrání ani zvuční herci nebo bezvadná atmosféra. Výstřel bohužel pro Briana De Palmu (od kterého jsem nedávno viděl perfektní Carlitovu cestu) spadá do druhé kategorie. Začátek se slušně rozjede, občas připomíná Travoltovo hledání pravdy nezapomenutelnou Zvětšeninu z roku 1966 - při které jsem ve scénách s vyvoláváním fotek tajil dech - ale pak nastane jakýsi podivný zlom, a zbytek filmu se zvrtne v ohromnou nudu. Je sice pěkné míchat thriller se špionážním dramatem, jenže když mě vyšetřování vedené hlavními postavami vůbec nebaví, asi je něco špatně. Od dvacáté minuty jsem na televizi koukal spíše ze setrvačnosti a zájmu o Travoltovo herectví, než aby mne opravdu zajímalo, jak to celé dopadne. 55% a perfektní konec. (02.10.2009)

Jo, to byly zlatý časy. Travolta, jako mladý herec, bez mnoha plastik, vyretušovaného xichtu a hlavně tehdy dokázal i něco zahrát a ne jen tupě čumět do kamery jak dnes. K tomu solidni příběh, pevná Brianova řežisérská ruka a když k tomu připočtu i konec, je to určitě jeden z nejlepších Travoltových filmů, co jsem kdy viděl. Ne-li vůbec nejlepší. Ale to je věc názoru. Konec hlášení. (26.07.2015)

BLOW OUT je úžastným hereckým koncertem Johna Travolty, který naprosto perfektně zvládl roli zvukaře Jacka Terryho. Zvuk vůbec v tohle filmu hraje obrovskou roli a De Palma si je toho dobře vědom a proto nás nechává slyšet věci, které se zase tak obyčejně ve fimu slyšet nedají. Navíc místy s kamerou dělá absolutně neuvěřitelné věci (úvodní scéna z filmu nebo 720° otočka ve zvukáně). Navíc má příběh velice dobrou konspirační atmosféru a konec je naprosto špičkový. Ten dlouho sháněný výkřik se jim nakonec přece jenom podařilo sehnat. (16.08.2006)

Film začal velice dobře a až na konec jsem si ho moc užíval. Určité věci jsem moc neřešil jako třeba, že byl zabit kandidát na prezidenta a nic moc se neřešilo, nebo chování další postavy Sally (větší blbku jsem snad v životě nepoznal). Bohužel to co se dělo na konci už jsem nepobíral. Absolutně nelogické chování hlavní postavy, která má ještě takovou zkušenost z minulosti a nejen to srazilo můj zážitek na konečných 70%. :( (12.06.2011)

Občas se tady vyloudil povedený hudební motiv, který měl znázorňovat vizuálně nepřítomné napětí. Občas se mezi tím povedly i některé velmi zajímavé kamerové záběry, které prokládají nepříliš přesvědčivý příběh s variací na x-krát viděné. Výstřel De Palmy na mě zafungoval ještě méně, než předchozí režisérův thriller Oblečen na zabíjení, který byl novodobou variací na Hitchcockovo Psycho. Výstřel mi zas po velkou část děje připadal jako trapná a nepovedená variace na Coppolův Rozhovor (1974), byť De Palma si toho zde evidentně bere ze spousty dalších sedmdesátkových thrillerů a na výsledku je pak nejzábavnější to, že si neustále kladete otázku, kde jste už velmi podobné scény viděli (dále odkazuji na komentář Snorlax a dovolím si k jejímu výčtu filmů přidat ještě Taxikáře a Rubáš nemá žádné kapsy). Nápad kompilátu slavných filmů předchozí dekády žel nedal vzniknout filmu, ze kterého bych nějaký opravdový zážitek měl a který bych vnímal zajímavý i jako celek a nikoliv pouze tímto prvkem. Nehledě na naprosto trapné vyvrcholení děje k závěru a nesmírně otravné herecké výkony snad všech zúčastněných. V akčním „tanečku“ po ulici a schodech na závěr Travolta dokazuje, že přeci jenom měl zůstat u těch muzikálů a neztrapňovat se v žánru, do kterého se vůbec nehodil. 25% (22.02.2021)