Okřídlené bytosti

Obraz jedne tragicke udalsoti, ktery se posleze roztristil na nekolik kousku, aby se na konci zase spojil v jeden obraz. Ty rychle strihy strihacovych nuzek, mezi sledovanim osudu jednotlivych svedku jedne tragicke udalosti, byly prilis a k tragickemu pribehu dodaly vice chaosu. Mozna to vsechno melo zobrazovat veskery ten chaos a rozpolcenost lidske mysli, ovsem na me to nezapusobilo. A stejne jako vsichni hrdinove v tomto snimku, radeji bych se muchloval s hezkou holkou na zadni sedacce meho auta, nez v hlave omylel onu tragickou udalost, kterou jsem musel videt. (15.09.2009)

Drama o lidech, co zažili střelbu v restauraci a jejich osudech jak se s tím poté vyrovnávají. Ne moc přesvědčivé anebo emocionálně natolik silné, aby vás to nějakým způsobem strhlo nebo zaujalo. Film ve své podstatě hrozně chladný a herecké výkony zrovna tak. Za zmínku tak stojí asi jen Forest Whitaker, který asi nezklame nikdy. Slabší 3* (09.10.2012)

Ukázka psychiky lidí po přežití vražedného útoku maniaka. Přístup a změna chování malé Anne mi přišla až přehnaná. Nechci a nemůžu to soudit, naštěstí jsem nic podobného nezažil, ale tak moc se upnout k bohu kvůli tomu, že ona i otec měli ohromný strach? A pak být zase z minuty na minutu normální ? I spáchání sebevraždy, což chtěl provést mladý Jimmy mi nepřišlo moc normální. Naopak si myslím, že servírka i gambler mohli do svého problému sklouznout i bez toho hrůzného zážitku. Oba k tomu měli osobní důvody, které s přepadením nesouvisely. Jinak herecké výkony nebyly špatné, ale působilo to na mě vcelku dost utahaně a nudně. (15.02.2012)

Standartní "Crash" drama, které občas dokázalo překvapit. Počáteční scéna v bistru byla natočena velmi realisticky. Některé příběhy byly hodně působivé, jiné tam byly nějak do počtu. Zaujala Dakota Fanning a Guy Pearce. Kate Beckinsale zůstala celkem nevyužitá a Forest Whitaker si už po desaté zopakoval jednu a tu samou roli. Scénář si na můj vkus až moc často pomáhal různými berličkami. Chválím skvělou hudbu. 3,5* (12.07.2009)

Chtěl jsem se tu točit na posttraumatické stresové poruše, ale ten pitomej Subjektiv už to tam samozřejmě má. Takže co teda. Film se příjemně veze na dvoukoláku s nápisem nezávislý filmový festival a hned ze začátku chytne za divácké oko. V dobrém. Pak se TO stane a divák si říká, že je to hezky bez patosu, ale najednou to oko začne utíkat. Když už to trvá moc dlouho a už si to říká o nějakou změnu, divák zjistí, že běží teprve dvaatřicátá minuta. Film pořád tvrdí, že ještě, ještě, ještě chviličku a už se to všechno ukáže, ale nakonec je z toho hlavně citové vydírání a trvání na faktu, že se z tak hrozné události všichni zblázní. Chtělo by to nějaký kontrapunkt. Neustálá oscilace mého ocenění mezi Odpadem a nehodnocením se po očekávatelném závěru kvůli jakés takés naději a pro jistou uvěřitelnost filmu i většiny hereckých výkonů ustálila na relativně smířlivé dvojce. Vyvolávat si vzpomínky a znovu a znovu bilancovat, co jsem mohl udělat lépe, můžu v pohodě i bez takových filmů. (13.09.2011)