Bílá paní

Nejostřejší protirežimní satira, jaká u nás byla natočena. Je s podivem, že film mohl být promítán už v roce 1965. Výborná legrace, ovšem obávám se, že hlavně pro ty, co režim zažili. Těm mladším může být řada scén už nepochopitelná. Musím zmínit i perfektní herecké obsazení a výkony Rudolfa Hrušínského, Miloše Kopeckého a Vlastimila Brodského. Jakož i dalších. (24.07.2011)

Nádherná věc, u které jsem (obdivně) nechápal, jak se tam podařilo dostat tolik narážek na dobové poměry a jak odvážně daleko tvůrci zašli v jejich zesměšnění - takový film musel zákonitě skončit v trezoru. Navíc je to neuvěřitelně vtipné, takže to zabaví i současného diváka, byť jsem u toho hodně přemýšlel, nakolik se nejmladší generace bude chytat ohledně toho, do čeho se ten film vlastně trefuje. (22.05.2023)

Naprosto dokonalý popis Orwellova doublethinku, i když tentokrát v komediální formě. Vylíčení způsobu myšlení nezbytného pro udržení se ve vedoucí funkci. Humor ve filmu je přímo fenomenálně inteligentní a přitom přesný a účinný. Zároveň je to ovšem důkaz toho, že komunistickou minulost nelze vnímat jako jednolitý blok stálého represivního útlaku. Můj táta, který byl na vojně právě v době, kdy se film točil, vždycky říká, že nikdy se necítil tak svobodně jako v 60. letech. Ani teď (a co si budeme namlouvat, ono je to aktuální pořád). "Jak to, vy věříte na zjevení? Soudruhu?" (02.10.2005)

Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. (24.06.2011)

Spisovatele Karla Michala zná dnes už jen málokdo, povídku Jak Pupenec ke štěstí přišel, která posloužila jako předloha, tím méně. To jen svědčí o genialitě Zdeňka Podskalského, s jakou se zhostil tohoto filmařského úkolu. Irena Kačírková hrála v poměrně málo filmech, které dnes stojí za pozornost, o to více můžeme být rádi, že si její osobnost můžeme v Bílé paní vychutnat. A to přesto, že její úkol byl zde poměrně sporý - jen aby tam byla, aby byla půvabná a obestřena tajemstvím, což se podařilo dokonale. Ostatní herci hráli typy známé i z jiných filmů, přesto zde nepůsobí obehraně (například Miloš Kopecký opět jako vypočítavý padouch, Jiřina Bohdalová opět jako jednoduchá žena z lidu). Excelují i herci v epizodních rolích (třeba Darja Hajská). Kouzelný je kratičký rozhovor mezi Brodským a Chramostovou: "Maminko, tak pravda zase jednou zvítězila." - "Ty kurevníku!" Svým způsobem je ten film strašně zpolitizovaný. Od začátku do konce padají hlášky, které pranýřují tehdejší režim. Což je na rok 1965 velmi odvážné. Přesto je to od začátku do konce neskutečně vtipné. (09.11.2008)