Bratři

Těžba emocí z nitra človíčka je tvrdá fachmařina. Kdo to umí, je kingem. Zaslouženým laureátem. V hospůdce U Sheridana je to tak, že divák přilne k určitě postavě, a pak: děj se vůle boží. Srdečně přitakávám ostatním, že se to dostane pod kůži, ale hroch jako já potřebuje pomalé kroky ku pochopení, nepotřebuju klopýtat v dřevácích, když vím, že cíl je v nedohlednu. Bratři jsou postiženi známou filmovou chorobou, která se nazývá kapesníčkařina. Není na škodu, ale zkousnou jí jen nakřáplý duše. A tam, kde obvykle začínají sympatie k režisérovi (tedy u pochopení jeho vize), tam si Jim teprve nasazuje helmu a jde šůrovat. Ale šůruje poctivě, to se musí nechat... 70% (07.04.2010)

Dlouho jsem otálel, než jsem si to pustil a přtiom je to perfektní film. Herci jsou přirození a mě to hrozně emocionálně dostalo právě díky nim. Síla toho filmu nespočívá v nečekaných zvratech. Tak nějak tušíte, jak se bude děj vyvíjet, ale když na to přijde stejně budete napjatě hltat. Rovněž byly skvělé obě dvě malé holčičky. Vůbec nebyly otravné. (10.09.2010)

Jim Sheridan netočí špatné dramatické filmy, tudíž jsou jeho Bratří spíše sázkou na jistotu než-li krokem do neznáma s nejistým výsledkem. Možná jsou až neprávem opomíjeným snímkem, který má tu smůlu, že se jedná o remake s evropskými kořeny. Pravdou je, že až příliš často sklouzávají k líbivosti s pomocí místy ne úplně vhodného soundtracku. Ale díky sympatiím k hereckému obsazení jsem si ve výsledku nemohl pomoci. Uvažoval jsem o řadě hereckých kombinací, které se zřejmě nikdy nestanou skutečností, ale někdy se přeci jen poštěstí a vidět na plátně vedle sebe Tobeyho, Natalii a Jakea je nejenom smrtící kombinace, ale i zatraceně těžký a neprůstřelný kalibr. Navíc Tobey už opravdu není tím Spidermanem a je jen dobře, že se hnul z místa a pomalu komiksový kabát věší na hřebík. Bratři tak za sebou zanechávají líbivá rádoby dojemná dramata Johna Lee Hancocka a Nicka Cassavetese. Sheridan dobře udržel otěže až do mrazivého konce, kde čekají jen ti opatrně optimističtí U2. PS: Poster alá 3-Iron si ale mohli v propagaci odpustit :) (08.02.2010)

Trochu jsem vystřízlivěl. Po včerejším shlédnutí jsem byl tak silně dojat (slzičky tekly hned několikrát, poprvé už ve čtvrté minutě!) a zadostiučiněný, že jsem byl rozhodnutý jít s hodnocením co nejvýše. Jenže zjišťuji, že mi tam chybělo více silných scén - drama jako tohle by mohlo diváka vcucnout do světa utrpení ze syndromu z války více... Ke konci jsem to prostě necítil tak intenzivně, i když je Tobey na Oscara a to, co v režii Sheridana předvádí, je úžasné. Originál jsem neviděl tak trochu schválně, protože na remaky - pokud jsem viděl originál - se v krátkém časovém intervalu odmítám dívat. A na Maguirea a Gyllenhaala ve společném filmu jsem se hrozně těšil a nechtěl jej srovnávat s jiným. (Je to podobné jako v případě [REC]: nikdy nechci vidět jeho americký remake s Carpenterovou, proto jsem paradoxně Brødre neviděl) Bratři rozhodně nejsou špatným filmem, jen to není film maximální. Je tu solidní příběh, perfektně zvládnuté herecké výkony, krásná hudba i dokonalá režie. Ale za hodně dlouhou dobu to je snímek, jemuž by velice pomohla delší stopáž, a to si většinou myslím opak. Prodloužit po "finále" děj o další vyhrocenou situaci by dle mého názoru rozhodně nebylo ke škodě. 85%. (07.01.2010)

Původní dánský film jsem neviděl, ale určitě by mohl stát za pokus. Bratři se mi moc líbili, hlavně proměna Tobeyho Maguireho k nepoznání. Na druhou stranu je třeba zmínit, že to se to režisérovi pracuje, když už originál podle hodnocení na csfd byl vynikajícím filmem (případ Skrytá identita). Bratři jsou lehce uvěřitelným příběhem, který sice nepůsobí nikterak velkolepě, působí až obyčejně, ale tak nějak si představuju zlomeného vojáka. "Konec války vidí jen mrtví." (27.01.2010)