Bílý žár

Bílý žár jsem viděl na LFŠ 2010 vedle dalších zhruba pěti noirů a musím říci, že ty ostatní mě zaujaly víc. Bílý žár má samozřejmě několik dobrých nápadů (vzkaz na zrcadlo, tři policejní auta pronásledující zločince), ale připadal mi v těch půl deváté ráno zbytečně dlouhý, až nudný a v podstatě banální. A navíc, nezlobte se, ale ten pověstný konec mi připadal spíš směšný, než převratný. (14.08.2010)

Roli psychopatického a záchvaty padoucnice trápeného gagstera zahrál James Cagney skutečně dobře. Z jeho minulosti se dozvídáme sice jen střípky, ale o to víc tu můžeme zapojit vlastní imaginaci. "Zahrál dobře" ale také znamená, že ostatní herci mu tvořily spíše jen "prostředí", ve kterém mohl projevovat svoji brutaltu; a to včetně policií nasazeného infornátora, který si získal jeho důvěru (až téměř "mateřskou"), ale který ho přesto chladnokrevně zastřelil (z vlastní vůle, mohl tuto práci přenechat jiným, bylo jich tam na to dost)... Dobře by se k tomu hodila písnička Velvet Underground "White light white heat" (White light, White light goin' messin' up my brain / White light, Aww white light its gonna drive me insane / White heat, Aww white heat it tickle me down to my toes / White light, Aww white light I said now goodness knows, do it...), možná byla tímto filmem inspirována. (26.02.2021)

Až tak moc mne to nechytlo. Je to sice technicky hodně vymazlené a policejní postupy i akce zločinců nepostrádají logiku a u policistů i moderní radiové vybavení, ale jak to nedrží jistou sevřenost děje, ale přelévá se to od vlaku do hor, do autokina, do vězení, k útěku, další akci... a přitom některé věci nejsou ukázány, jen se o nich mluví (zmrznutí toho párou popáleného, smrt matky (!))... tak to tříští i diváckou, resp. moji pozornost. Nakonec je mi vlastně jedno, co se s kým stane, jestli Bob odhalí Rilleyho (nebo jak se ten tajný agent jmenoval) teď nebo později, jestli holka skončí s tím, či oním (stejně je jasné, že skončí špatně, jen si pořád myslí, že z toho dokáže vybruslit) a dokonce mi nakonec bylo putna, jestli toho zloducha dostanou, nebo ne, protože by stejně brzy někde zhebnul na ty své bolesti hlavy. Uznávám, že filmařskými postupy je to vážně skvělé, ale scénář jako by psala ženská. Aha, předlohu psala ženská, tak to mi pak dává smysl. (04.01.2020)

I po téměř šedesáti letech stále svěží a opravdový biják. Na svoji dobu je opravdu hodně svižný, akční a drsný. Stejně jako v ostatních noirkách zde máme šedé (ne černobílé) postavy, ovšem spíše tvavošedé. Hlavní hrdina Cody je určitě nejsympatičtější postavou filmu a přesto je to psychopatický vrah. James Cagney ho zahrál znamenitě. Zvláště jeho závěrečná kreace je dechberoucí. On celý ten závěr je dechberoucí. On vlastně celý film je dechberoucí. Už dlouho se nestalo, aby mě nějaký film tolik zasáhl. Nestárnoucí klasika od jednookého mistra Raoula Walshe, jejíž odkaz nesou tuny akčňáků napříč dnešku. (06.12.2007)

Jak se rodí vyšinutost v člověku? Zde je jeden z možných výkladů. Chtěl postít vraha své matky, na které byl silně citově závislý. Ta byla pro jeho život vzorem. Když o svůj vzor přišel, tak nelenil, až šel si to vyrovnat s chlapem, co ji připravil o život. A pak už narážel na různé situace, kde si počínal jako chlap, ale pro společnost se stává gangsterem. Je neoblíben, v tom si ale lebedí, protože si těch, u kterých by byl oblíben neváží. Útěk z vězení, to je to jediné, nač myslí dosud ještě vězeň, co dostal hodně let na převýchovu v base, a ještě se nestal apatickým a pološíleným z vězeňského života, takže má ještě odvahu uprchnout a zařadit se do společnosti, třebaže by měl být v base. Je-li to natolik velký frajer, tak se dokáže ve společnosti usadit, nebýt poznána a nevrátit se do krimi. Atd. (12.09.2010)