Philadelphia

Učebnicový příklad filmu, vůči kterým se svou tvorbou vymezovali tvůrci New Queer Cinema. Kýčovitě moralizující melodrama s falešně tolerantním (protože pohádkově pozitivním) obrazem homosexuála jako oběti zlé choroby. Ze strany velkých hollywoodských studií krajně pokrytecká "omluva" za předchozí roky vytěsňování sexuálních minorit mimo mainstream. Omlouvána je ve skutečnosti hlavně homosexualita protagonisty, který za svou odlišnost musí zaplatit životem. Navenek průlomový snímek tak předkládá stejně stereotypní, straight publikum nijak neurážející portrét komunity, jako desítky, možná stovky filmů před ním. 50% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Nick Tow, Zombo (20.05.2005)

Jak natočit film o AIDS a o předsudcích vůči homosexuálům, aby to pochopilo i dvanáctileté dítě? PHILADELPHIA! Příliš okatě napovídající záběry by sice mohly sloužit jako návod pro začínající amatérské filmaře, jak spolehlivě odvyprávět příběh, ale jaký divák po takhle polopatickém, uplakaném a přibarveném zákusku touží? Divák řadový, divák odpočinkový. A musím se přiznat, že včera jsem se také zaškatulkoval mezi odpočinkové diváky a film jsem si užil. I přes výše zmíněné výhrady se na Philadelphia pěkně kouká a mám tam své oblíbené momenty. (24.05.2007)

Tom Hanks si toho oscara v netypické roli rozhodně zasloužil, ten song je taky skvělý, ovšem mně se zkrátka nepodařilo přistoupit na ten tón vyprávění a takový dojem to na mě neudělalo, ačkoliv uznávám důležitost tohle oslavovaného kousku...6/10 (16.01.2017)

Jalu má pravdu. Už jsem Philadelphii viděl i v náladě kdy mě točil celej svět a mě už to nebavilo. Tenkrát mě to opravdu nedojímalo a viděl jsem v tom super promyšlenej kalkul. Jenže Philadelphii jsem viděl i jindy, a tehdy to byl skvělý film. Mluvil o naší zaslepenosti, bezdůvodné zlobě a pokrytectví (ave Christi), a taky o síle člověka i o tom na co už nestačí. Mohlo by se zdát, že film už ztratil na aktuálnosti, ale je to jinak...sice jsme navenek mnohem tolerantnější společnost, která rozhodně nediskriminuje, to ne, probůh jen to ne. Vždyť politická korektnost vládne světem. Ale pravda je taková, že se jen vymyslela spousta kliček, zneužívaná oběma stranami těchto "sporů". Toto si skutočně treba pozrieť. A poslechnout, protože kromě dnes už klasického songu Božského Bruce vám tu zahraje i Howard Shore, po kterém tenkrát moc psů neštěklo. Dávám 80%. (22.01.2005)

Soudní dramata mají v americkém zábavním průmyslu dlouhou tradici a výsadní postavení. Na Philadelphii je znát, že v době vzniku ji studio považovalo za svým způsobem výkladní skříň a k jejímu natáčení přistupovalo s očekáváním festivalových vavřínů. Tom Hanks byl už tehdy považován za velkou hvězdu a ideálního představitele sympatických klaďasů smýkaných osudem. Téma AIDS v 90. letech hýbalo veřejností, smrt charismatických postav šoubyznysu, k jakým patřil např. Fredie Mercury, byla ještě v čerstvé paměti. V postojích veřejnosti bylo cítit znejistění sexuálně otevřené společnosti, strach z pandemie byl všudypřítomný, obavy z nakažení byly tehdy běžné a promítaly se do nejrůznějších předsudků. V režii Jonathana Demmeho vznikl aktivistický film, který chce přesvědčovat, poučovat, vychovávat a kultivovat, a z přemíry ušlechtilé snahy nakonec vzniká ušlechtilá nuda. V první půli film ještě funguje více méně tak, jak má, v té druhé už sklouzává místy k citovému vydírání a jde s prominutím do háje. Kdo chce vidět výborné drama, které se nevyhýbá kontroverzním momentům, raději si pustí Klub poslední naděje. Tři hvězdičky nechávám jen proto, že s cíli tvůrců sympatizuji. Celkový dojem: 55 %. (28.04.2016)