Život Briana

„Co pro nás Římani kdy udělali?“ praví se v jedné slavné scéně a následuje výčet pokrokových opatření, jež okupanti na území Judeje zavedli. Z dnešního pohledu je až úsměvné, jak na konci 70. let mohlo dílo vzbudit až takový rozruch, že jej John Cleese a Michael Palin museli jít obhajovat před zástupci církve v rámci debaty na BBC. Život Briana totiž nelze obvinit z antisemitismu, nevysmívá se Bohu ani Ježíšovi a jeho učení. Monty Pythoni si „jen“ vystřelili ze zaslepeného dogmatismu a víry organizované tak, až se ztrácí její podstata. A to je bezesporu relevantní poselství i v dnešní době, ačkoli tradiční náboženství už nehrají ve společnosti tak výraznou roli jako dříve. Více zde. (22.03.2024)

Toto je jeden z titulov, kde pôjdem proti prúdu. Jednoducho nechápem obľúbenosť tohoto snímku. Vôbec som sa pri ňom nedokázal zabávať, ani chvíľu. Celý čas sa mi to zdalo veľmi trapné. Primitívna paródia Ježišovho príbehu. Hlúpučký pokus urobiť biblickú satiru. Nie som žiaden náboženský fanatik. Nie som bigotne veriaci kajúcnik, čo trávi celé dni modlitbami. To ani zďaleka. Ale film "Život Briana" sa mi aj tak zdal veľmi, veľmi úbohý. * (09.12.2011)

Vkusně natočená parodie na křesťanství a jelikož jsem ateista tak jsem si film doslova užívala.Jediné co mi vadilo bylo, že se film nevyhnul přeplácanosti,co tam měla dělat ta vsuvka s mimozemt'any?Herci hrají dobře ale kdybych měla zmínit jedinou postavu která mě dostala vždycky do kolen, byl by to šišlající Cézar a jeho debaty na téma "Můj pfítel Pyjus Čůvus" xD (22.02.2010)

Žádnému jinému filmu se nikdy nepodařilo tak pregnantně pojmenovat všechno to, co si myslím o věřících. Myslím, že psát cokoli dalšího je zbytečné, snad jen, že až mě někdo bude chtít zabít, ať mi pouští pořád dokola scénu s Pilátem na téma "Můj pfítel Pyjus Čůvus" - uřehtám se k smrti a na pohřbu mi dejte zahrát "Allways Look on the Bright Side of Life". 100 % (11.04.2003)

Přiznávám, že tento druh humoru mě zcela míjí. Pro mě to byla od začátku do konce nuda. Jediná vtipná scénka snad byla „Našli jsme vařečku.“ v duchu Žhavých výstřelů. Přesto kvůli těmto pár vteřinám vtipu předtím museli minuty pobíhat vojáci sem a tam. Nechápu. Samotný nápad karikovat život Ježíše jde naprosto mimo mísu. Duchovní věci, které nemají jednoznačnou interpretaci lze těžko vystavovat kritice, natož je parodovat. Než něco paroduji, musím přeci vědět, co chci parodovat. Tady mi smysl trochu uniká. Když paroduji konkrétní film nebo knihu, divák si za konkrétní scénou něco vybaví a přijde mu to pak vtipný. Těžko lze parodovat věci, které nejsou jasně uchopitelné a které si každý představuje jinak. Už samotná myšlenka parodovat symboly duchovního života milionů lidí mi nepřijde jako dobrý nápad, ale spíš jako hloupý vtip. Odhlédnu nyní od základní myšlenky filmu, kterou považuji za zcestnou a podívám se na konkrétní scénky. Hned, jakmile divák pochopí styl humoru, který se zde prezentuje (stačí hned první scénka s narozením), stávají se všechny vtipy očekávatelné. Některé scénky bych tu přirovnal k situačnímu humoru založenému na doslovnosti ve stylu TeleTele (např. sebevražedné komando na konci). Rozdíl je v tom, že humor TeleTele si alespoň na nic nehraje a od začátku říká divákovi. „Takhle to děláme a víme, že jsme trapní.“ na to lze přistoupit a člověk se pak občas i zasměje. Kolikrát víc těm „blbcům“, kteří to hrají a dělají si srandu sami ze sebe než samotným scénkám. Bohužel film Život Briana se staví do pózy rádoby intelektuálního humoru, na což u spousty scének přistoupit nelze a budí tak ve mě trapné rozpaky. Jsem alespoň rád, že se autoři vyhnuli fekálnímu humoru, který sem tam už chvílema také čekal. Abych jen nekritizoval, některé scénky byly i lepší. Např. debata o tom, co vlastně Palestině přinesli rímani, byla vtipná. Bohužel dobrého jako šafránu. Ani nápad utahovat si z života a chování lidí ve starověké Palestině mi nepřijde jako rozumný. Kolik lidí asi ví o tehdejších poměrech a kultuře. Historii bychom se neměli posmívat, ale hledat v ní poučení. Teprve když jí pochopíme, dělejme si srandičky. Tento film nejsem schopen hodnotit pozitivně, protože místo úsměvu ve mě probouzel spíše pohoršení. (15.10.2010)