Hlídač č. 47

Renč naprosto přestřelil, nedaří se mu vyvolávat jakékoliv emoce (ač se Roden, který je jediným světlým bodem filmu, snaží sebevíc), přestože by to hrozně chtěl. Nezajímavá kamera a hudba vše podráží, a tak tu zůstává opravdu jen postava Josefa, kolem které se točí zbylé postavičky (dobrá, ještě Dlouhý a Lichý stáli za to). (15.07.2013)

Česká kinematografie se dostává z krize stejným způsobem, jakým se z ní vzpamatovala ta hollywoodská: natáčením adaptací slavných knih, pokračování a předělávek i přiváděním starých známých hrdinů do nové doby. HLÍDAČ Č. 47 je toho jako adaptace oceňovaného psychologického románu Josefa Kopty, představitele legionářské literatury, a předělávka Rovenského a Svitákova filmu z roku 1937 ukázkovým příkladem._____ Přestože se jedná o nejlepší Renčův film, nejsem si jistý, komu je vůbec určen a kdo z diváků může (d)occenit, nakolik důsledně je adaptace románu z 20. let a předělávka filmu z 30. natočena za užití formálních prvků oněch dob. Téměř neexistující práce s hloubkou ostrosti, snímání v polocelcích v několikasekundových záběrech, nadužívaním flashbacků motivovaných nájezdem na hrdinovu tvář, neustále se opakující hudební motiv a nadbytečné užití voice-overu, vypravěčská doslovnost a stylistická jednota, divadelně přepjaté herecké výkony s deklamativními dialogy... to vše se dá brát buď jako velice důmyslná nápodoba charakteristických formálních znaků filmů z 30. let, nebo jako rušivá nepatřičnost, která dává za pravdu těm obviňující HLÍDAČE Č. 47 z televiznosti._____ Osobně mám ale problém s tím, že Filip Renč nedovede natočit povedený žánrový film, protože z muzikálu mu vzejde výborná vizuální složka, která je zajímavější a poutavějśí než ta hudební, z romantické komedie pro ženy mu vyjde misogynní a hloupá podívaná a z dobrodružné akce na vodě nechtěně (?) vtipný hixploitation bez akčních scén. Jeho nejnovější počin je tak psychologickým dramatem, ve kterém po psychologii není stopy, protože postavy nejsou dostatečně prokreslené, jejich motivace jsou jednorozměrné a povrchní, a na drama chybí nosný konflikt a jeho pořádnější propracování. Ale oceňuji, že neustále zkouší nové věci a čeří vody české kinematografie. (02.12.2008)

Navzdory všem těm chybným prohlášením Renče a podivnému PR České televize, vznikl film, který stojí za pozornost. Renčova verze je naštěstí zcela odlišná od předchozích adaptací Rovenského a Haase. Rozdíly můžeme najít ve všech rovinách od situování do zimní krajiny, akcentace bojů v zákopech přes zcela jinak vykreslený vztah mezi Doušovými, chybí dokonce jejich starší syn a velmi důležité jsou prostory hostince a hřbitova. Z kramáře se stal hrobař a velký prostor získal zestárlý ministrant. Přesto hlavní motiv zůstává, tísnivá atmosféra také, ale motivace jednání hlavních postav jsou více přiblížené dnešku. Morálka skutečných venkovských lidí 20. let 20. století je dnes už širším vrstvám nesrozumitelná. Film kromě krásných obrazů nabízí také výtečné výkony Rodena a Vladimíra Dlouhého, bohužel jejich spoluhráči Siposová a Jiráček jsou velmi slabí. Siposovou se alespoň podařilo stylizovat, ale Jiráček se nikdy skutečným hercem nestal, ačkoli příležitostí měl mnoho. (23.09.2020)

Píše se rok 1920 a na české straně Krušných hor se píše jeden na první pohled zajímavý příběh. Jenže to by Filip Renč nemohl v některých momentech zklamat. Třeba v otravné doslovnosti, podivně zvolené hudbě nebo ve výběru herců. Zatímco výborní a poctiví Vladimír Dlouhý a Karel Roden coby těžce zkoušený člověk jsou svými zarputilými výkony jednoznačnou ozdobou režisérova asi dosud nejambicióznějšího snímku, další herce nedokáže vyburcovat k zajímavějšímu podání. Přitom Lucia Siposová a Václav Jiráček hrají tak důležité role, důvěru nejen divákovu ale jednoznačně zklamali. Samotné postavy někdy jednají zcela nepochopitelně, což by v celkovém vyznění nemuselo tak vadit, kdyby.. Kdyby Renč dokázal pořádně dramatizovat a poskládat příběh do srozumitelné formy. Nosnost příběhu pak jednoznačně ruší válečné epizodky, kterých měl režisér zřejmě dostatek a chtěl je jakkoliv do příběhu napasovat. Ono celé je to tak trochu nevyvážené. Je sice hezké okouzlovat se padajícími vločkami a nebát se balancování na hraně patosu, jenže to by se nemohlo kašlat na příběh. Nicméně je potřeba zmínit, že právě výborná výtvarná stránka ovládá většinu filmu a veškerá ladění do zimních barev je moc příjemné na oko. (14.09.2010)

je to především podmanivá hudba a skvělé herecké výkony, které dominují celému tragickému dramatu... příběh je celkém prostý a opět se potvrzuje, že v jednoduchosti je krása... a po skončení jsem zůstal sedět, oči vykulené, cesta z kina byla mlčenlivá a ještě teď jsem prostě PAF... mně tam prostě nic nechybělo ani nepřebývalo, renč se tedy u mě dost vytáhl... a pár lvíčků hlídač určitě pobere. 90% (06.12.2008)