Hlídač č. 47

Hlídač přesně vystihuje současný stav českého filmu. A ten je v tom, že to vůbec nevypadá filmově, ale spíš jako dražší pilot k nějakému seriálu. Herci přehrávají jak v telenovelách a nejednou to připomene nejmenované seriály české produkce, které se natáčí na první dobrou. Jejich dialogy jim nevěříte a navíc vás škádlí strašně vysvětlující Hlídačovi vnitřní hlasy. Doslovnost zde ale nezůstává jen v dialozích, které ještě šustí papírem, ale přelévá se i do obrazové složky. To abyste, až půjde film do televize, mohli u toho v klidu žehlit a nic vám neuniklo... Předpokládám, že film byl asi i dost razantně sestříhaný aby se vešel do stopáže, protože jinak si nedokážu vysvětlit tu strašnou přímočarost vyprávění. Hudební podkres je nezajímavý, ale ušel by, kdyby ho Renč mermomocí necpal pod každou scénu. Vtipně působí válečné scény, které v kontextu zahraničních filmů nemají absolutně co nabídnout (proč se o to vůbec s tak malým rozpočtem snažit? - šlo se tomu docela snadno vyhnout). Hlídač č.47 je prostě průšvih. Na televizní film průměr (k tomu má také nejblíže), na film uváděný v kinech strašný podprůměr. Možnosti velkého plátna to totiž nedokáže vůbec využít... (25.11.2008)

Příjemné překvapení. Ačkoli Renč nenabízí bůhvíjak režisérsky vyspělý film (copak neví, že voice-over by měl patřit vždy jen hlavní postavě? Copak neslyšel strojenost projevu Siposové a Jiráčka?), osvěžující je hlavně dramatický scénář, který se (stejně jako Roden) nepokouší o humorné odlehčení, typický to neduh českých filmů. Příběh je sice jednoduchý, ale osvěžující právě tou starosvětskostí - divák přímo cítí feeling Československa dvacátých let. A Roden si za nesměšně chlapskou a hlubokou postavu válečného veterána zaslouží minimálně nominaci na Českého lva. Zajímavost: Film už byl natočený jednou - ve třicátých letech, ve scénáři Otakara Vávry, který moc stál i o režii. Tenkrát ale ještě jeho jméno nemělo zvuk... (27.11.2008)

Když jsem ten film viděl před lety poprvé, docela se mi líbil, když jsem se ale teď k němu dostal podruhé, úplně jsem se zhrozil, jak je špatný (a potvrdil si tak své přesvědčení, že Renč kromě Requiem pro panenku už nikdy žádný dobrý film nenatočil, a že jeho filmografie jeví kvalitativně sestupnou tendenci, a to celkem rapidně). Radši nedomýšlet, jak scénář naložil s předlohou (Kopta by se asi dost divil), je však zřejmé, že film jde na ruku současným divákům, a servíruje jim přesně ty obrazy, které od takového filmu čekají - Hlídač č. 47 je filmařsky neobyčejně neinvenční, a nevytrhne jediným momentem, v němž by byl nějak osobitý. Obzvláště negativně jsem vnímal to, jak si film v téměř každé scéně vypomáhá emotivní hudbou, aby tak kompenzoval svoji neschopnost vyprávět v obrazech a vyvolat emoce i jinak, než tímto nejjednodušším způsobem. Dojem z filmu u mě nevytáhl ani Karel Roden, který - tím, jak jde z role do role - už se mi docela omrzel, a řadím ho k okoukaným hereckým tvářím českého filmu, které už mě nebaví. Václav Jiráček ovšem vedle tohoto ostříleného barda působí dojmem hereckého ochotníka z Horní Dolní, který své repliky deklamuje s takovým zanícením, že mu skoro není rozumět - velmi nešťastně obsazená postava. Celý film navíc působí nepříjemně laciným dojmem a nezapře svůj původně televizní původ - při jeho sledování se mi v hlavě vybavila spousta jiných - tematicky podobných - českých filmů, kterých si osobně velmi cením a vedle nichž podle mě Renč neobstojí - za sebe prostě nemám problém napsat, že ho nemám rád a že si myslím, že to není dobrý režisér. (07.07.2017)

Miluji a vždycky jsem milovala tyhle postavy (ať už literární nebo filmové) indisponovaných mužů s pěknými manželkami. Bůhví, kde se ve mně ta empatie bere. Rozjezd Renčova Hlídače č. 47 zavání filmařským průšvihem. Věstí (v nejlepším případě) průměrné zpracování kvalitního námětu (Mám na mysli jen příběh samotný, protože Koptův román jsem zatím nečetla.) a neohrabané herecké výkony. Flashbacky s přejetou Františkou jsou zbytečné a kýčovité. Ale jak je postupně zaostřováno na protagonistu Josefa, tento rozpačitý úvod plynule přechází ve slušně zvládnuté drama. Když trochu zatnete zoubky, snad se smíříte i s otřesnou Siposovou. Naopak bezchybná je kreace Karla Rodena, takovou roli si zasloužil. Rozhodně potěší některé „malé“ momenty (např. opět můj oblíbený motiv zadnice). Můj výsledný dojem je rozhodně pozitivní, o něco lepší než v případě Rovenského verze z roku 1937, ale bohužel stejně musím přiznat, že jsem přimhouřila obě oči. Třeba se za dalších 70 let sejde o něco lepší ensemble, vyškrtne se Františka a vznikne dokonalý film. PS: Tak jsem si dodatečně přečetla předlohu a ajaj. Film má štěstí, že jsem ho viděla dřív. Jak se znám, teď bych těžko snášela, jak příběh a zásadní motivy zdeformoval. Někdy je to užitečná redukce děje, to beru. Ale úsměvné je, jak to, co jsou v knize klepy k pozvracení („za čtyrák písnička“), si scénář bere za vlastní. Dál má Kopta rozhodně plastičtější postavy a méně efektní (opravdu žádný western), zato jímavější konec. A Doušová je docela normální pani, tak nechápu proč z ní Rovenský tehdy udělal rozklepané hovádko a Renč teď takovou femme fatale. Takže pokud si chcete film užít, doporučuji rozhodně vidět před četbou. Pokud už jste četli, tak spánembohem no. (25.11.2008)

Karel Roden v roli docela sympatického hlídače jedné železniční zastávky. Není ovšem pouze hlídač. Je především takový správně poznamenaný válečný veterán, který zoufale hledá životní klid, který, jak se dá očekávat, nenachází. Zato však nachází kupu docela silně pokryteckých spoluobčanů. Ještě si zde svoji slizkou roli vychutnal Vladimír Dlouhý. Zbytek herců a hereček byl průšvih. Atmosféra je ve filmu moc pěkná. Těžko soudit, jak si Renč s námětem poradil, když jsem nečetl předlohu a ani neviděl starší filmovou adaptaci. Nicméně mohu říci, že se mi tahle Renčova adaptace docela zamlouvala. Nevím ovšem, jakou měrou to zapříčinil Roden a jakou měrou všichni a všechno ostatní. 3* (09.07.2012)