Sedm životů

Už ani Štěstí na dosah mě nedokázalo zaujmout, i když tohle mělo tu sílu příběhu, že jsem se na to podívat i chtěl, jenže nakonec mě to docela mrzelo. Will Smith totiž pro mě byl herec, který kde se objevil, tam zazářil, jenže já si nemůžu pomoct, v komediích a ani dramatech to není on. Sice začínal ve Fresh Princovi, který je černoušskou zábavou nabytý od začátku do konce, ale v těch komorních dramatech není tak dobrý herec, jak ho znám. Už ani štěstí na dosah nebo Hitch mě nedokázal natolik zaujmout a ačkoliv tenhle příběh měl něco do sebe, doufal jsem, že se protrhne smůla, se kterou se mi Will Smith jeví v takto podobně laděných filmech. Sedm životů je popravdě docela průměrné drama, od kterého jsem očekával hodně a nakonec jsem dostal čistou várku stereotypu, který se z Hollywoodu na mě valí poslední dobou častěji a častěji. Radši bych toho ranaře viděl v nějakém parádním thrilleru, kam on patří, nebo nějaké příjemné sci-fi komedii, do takovýchto filmů mi on prostě nesedí, ačkoliv je to sebelepší herec, tak nesedí. Nic proti němu, mám ho hodně rád, ale tohle prostě nejsou role pro něj. Krom toho tenhle film není nic extra, i když na první pohled vypadá, nakonec z něj vypadne film, který má emocí přehršel, hlavně tedy z těch sedmi vyhasínajících životů, takže na city zahraje až se z nich bude kouřit, jenže nakonec to stejnak nebude mít tak mocné grády a dopadne to tak jako vždycky, tak co. (19.01.2009)

Kdybych si nepřečetl obsah filmu vůbec bych netušil co se to v první polovině děje s Willem Smithem. Vědění o co jde mi tedy dodávalo trošku větší jistotu ale i přesto jsem se držel v neustálé pozornosti aby mi ani kousek skládačky neutekl. Sedm životů je bezesporu zajímavý film a Will ukazuje proč je momentálně tolik vyhledávaným hercem. Divák samozřejmě tuší jak film nakonec dopadne. Hlavní hrdina dokázal chytit za srdce svým nevyhnutelným osudem, který si sám pečlivě naplánoval aby odčinil svou chybu. Krásné! (05.10.2009)

Nátlak na city nebo jen příběh muže, který chce očistit své svědomí? To je základní otázka, kterou si po zhlédnutí filmu kladu. Konec filmu je totiž jeden velký psychický nátlak na diváka, kdy jen absolutně necitelný člověk by zadržoval slzy. Ale zároveň mám pocit, že tohle dílo nelze vidět jen takto jednoznačně, protože pochopení, o co vlastně jde a co to sledujeme, přichází až v závěru filmu, do té doby je to jen příběh jakéhosi zvláštního muže, který vyhledává různé lidi a snaží se jim v jejich nezáviděníhodných situacích pomoci. Z tohoto důvodu jsou mé pocity po zhlédnutí filmu jaksi smíšené, ovšem to nic nemění na tom, že film je to bezesporu kvalitní, má co nabídnout, snaží se o zajímavý, atraktivní a originální příběh, což se mu také daří. V popředí toho všeho je Will Smith, který umí zahrát kvalitně, o tom už jsem se několikrát přesvědčil, a zde jsem mu vše bez problémů uvěřil, ovšem i jeho herečtí kolegové podávají kvalitní výkony a takový Woody Harrelson i přes svou malou roli mi zřejmě zůstane ještě velice dlouho v paměti, stejně jako celý film, protože tenhle příběh mě opravdu docela dostal. Pokud mám být upřímný, tak jsem po skončení filmu uvažoval i o pěti hvězdách, ale s jednodenním odstupem už to vidím jen na hodnocení mezi čtyřmi a pěti hvězdami, neboli na 90%. A nakonec mě tento film na pět hvězd nepřesvědčil, ale i čtyři hvězdy jsou rozhodně velice dobrým hodnocením. (24.05.2010)

Další z vynikajících letošních filmů, které se do našich kin bohužel dostanou až po Oscarech. Muccino a Smith to dali po Štěstí na dosah znovu dohromady a na svou velmi povedenou první spolupráci navazují snad ještě lépe. Sedm životů je film, ve kterém se možná dlouho nebudete orientovat, ale jakmile si začnete jednotlivé náznaky skládat dohromady, uvidíte, že všichni zúčastnění dobře vědí, co dělají. Benův příběh je totiž velice dobře napsaný, skvěle zrežírovaný a jak už je u Smithe zvykem, bezchybně zahraný, takže se nedivte, když vás Sedm životů po hodně matoucím rozjezdu ještě překvapí. Docela mě ale zajímá, kolik lidí v tom všem uvidí jen podlou cestu za zlatými plešouny. (update: Jak tak koukám kolem... moc nás Muccinovi na špek neskočilo. No co, já jsem to hltal upřímně :) (17.12.2008)

Krystalický kýč, který bloumá od morbidity k imbecilitě. Půdorysem připomíná otravnou německou telenovelu v lepším aranžmá s áčkovými herci, na rozdíl od ní má velmi slušný potenciál svého cílového diváka naštvat. Protože když po půlhodině odhadnete kompletní pointu se všemi náležitosti, zbytek filmu se vztekáte, že TOHLE přece nemohou myslet vážně- a pak přesně to na konci udělají, připadáte si, že z vás někdo dělá osla. Od Gabriela Muccina, jenž natočil civilní vícerozměrnou sociální dramedy Pursuit of Happyness, jsem podobnou nadílku vskutku nečekala. A Vilík má jednu dost podstatnou mezeru- umí být smutný, veselý, zábavný, sklíčený, naštvaný, ale komplikovanější emoci jako je zamilovanost zatím jeho herecké mimikry vyčarovat nedokážou. (02.02.2009)