Normal

Pročítám recenze a komentáře kritiků a nemůžu přijít na to, čím na Normal koukali. Očima to být nemohlo. Nejde o thriller, jde o studii zla, o koketování s ním, o ztrátu ideálů a o poznání lidské povahy a charakteru světa kolem nás. Říct o stylu, že je samoúčelný, to může snad jen nějaké nevnímavé hovado (zdravím Vosmíka a Fuku, jakož i další). Normal pouze ukazuje známé a obehrané věci (zlo v nás) novými prostředky (na příklad: běžné ve filmu je, že manželce konfrontované se zrůdností manžela přes úzkostlivé ovládání unikne nějaká slza. V Normal je tento vypjatý stav Kurtenové vyjádřen promítáním její křičící tváře na její apatické tělo). Svět a pocity postav a poselství celého filmu, to vše je extrémní a pokřivené a vysoce stylizovaný vizuál to vyjadřuje perfektně. A zároveň jsou postavy stále ještě charakterizovány svými činy – např. zdánlivě nelogická snaha právníka prokázat i na závěr Kurtenovo šílenství není nic jiného než jeho touha uchovat si ideály o světě. Rozsudek „psychicky narušený“ by totiž znamenal, že lidé jsou ve své podstatě dobří a zlo jim je cizí. A btw, Havlová je na plátně přesně tak dlouho, jak je to pro její postavu potřeba. Normal je suverénně nejlepší porevoluční film a pro toho, kdo je schopen jej označit za pouhou vyprázdněnou manýru, je nějaké české nové nové vlny opravdu škoda. (28.03.2009)

Při sledování jsem měl pocit, jako kdyby byly na plátno promítány části filmů 30. let 20. století, především amerických filmů noir (Marie), německého expresionismu (Kurten) a francouzského impresionismu (Justus), dabovaných do češtiny a obohacených o zvukovou složku. Po skončení jsem si říkal, že se už nemůžu dočkat, až to uvidím znovu a budu si dělat poznámky, protože takhle formálně propracovaný a do nejmenšího detailu promyšlený a v "odkazování se" důsledný film tady dlouhou dobu nebyl. Nejde přitom o formální nápodobu, která má co říct i dnes svým příběhem, jako tomu bylo u HLÍDAČE Č. 47, ale právě stylem. Ale co já vím o úpadku hodnot, o tom, co je normální a co už překračuje hranice šílenství a jak "zrůdy" formuje společnost, která není schopna vystoupit ze své maloměšťácké pohodlné "škatulky"?_____ Fascinovalo mě, jak precizně je vyprávění rytmizované "přípravou na řeč před soudem", že impresionistické pasáže, které se zdály být flashbacky, se vyjeví jako flashforwardy, a že ve vyprávění o zkaženosti lidí žijících v moderní společnosti je nahlíženo na věc z více pohledů, protože vedle vzpomínek vraha vzpomíná i vrahova žena a advokát, jehož dopisy rodině celým dílem prostupují. Ze stylistického hlediska drží vše pohromadě a nic se navzájem netře, naopak se poukazuje na to, jak roztříštěný je časoprostor a jak vychýlené a subjektivizované jsou pohledy postav, které se uchylují ke svým vlastním mentálním projekcím; kompozičně je velice důležité umístění postav v záběru podle jejich morální ušpiněnosti, nezaostřování, rozmazávání kontur v pozadí vyjadřuje jejich vnitřní proměny zvnějšněné stylem, "wong kar-waiovské" snímání z poza prosklených ploch, prostřednictvím odrazů v zrcadlech ad. zase izolovanost od okolí._____ Pokud dokážete odhodit očekávání na základě upoutávek a propagace vůbec, máte nakoukáno a načteno a umíte ocenit umělecký přístup ke starým stylům a trendům, které jsou oprašovány za pomocí moderních prostředků, a máte v oblibě Fritze Langa, Wong Kar-Waie či Davida Lynche, nebudete zklamáni. Ti druzí ať si klidně zůstávají povrchními ignoranty, kteří po filmech dětinsky chtějí, aby jim vyprávěl příběh, mohli se ztotožnit s postavou a pociťovali emoce. Sběhlejší divák totiž ví, že takoví jsou oněmi nenormálními "zrůdami". (26.03.2009)

Dojmy poněkud rozporuplné: na jednu stranu úžasný nápad rozvést expresionistický obraz monstra, v němž se zrcadlí podstatná dilemata Výmarské republiky, bizarní mezistupeň mezi stvůrou a spasitelem. Na všechny palčivé otázky ale Ševčík nabízí pouze velmi schematické odpovědi ve vybraném vizuálu, skvělé kompozici, ve hře světla a tmy. Postavy redukuje na úroveň symbolů "dobro", "zlo", "nevinnost", nenabízí komplexních psychologické portréty. V závěru však není divák o moc moudřejší než na začátku, ano, sečtělý fanoušek německého expresionismu se pokochá a potěší, na duši zahřeje i to, že konečně do kin přichází český film, který nejde s proudem a vyvolává kontroverzní dojmy. Osobně si Normal rád prohlédnu do detailu ještě jednou, abych si ověřil, zda moje konstrukce mají oporu v natočeném. Trochu ve mně totiž přežívá pocit, že Ševčík vyvolal spoustu příslibů, naservíroval plný tác laskominek pro "sečtělé" diváky, ale pod vybraným audio-vizuálem zdaleka nedříme film, který by uspokojivě odpovídal na svoje vlastní otázky. Nicméně zdůrazňuji: takhle podnětný český film tu nebyl už léta. Hosana. (28.03.2009)

Pokud čekáte český blockbuster, jste na špatné adrese. Tento film zcela jasně vychází z poetiky německého expresionismu a používá také prostředky francouzského impresionismu. Není to tedy supermoderní cool film, ale velice koncentrovaný odkaz k "němé" éře kinematografie. (Zároveň skvěle pracuje i se zvukem.) _______ Proto se tu taky většina postav pohybuje v jakési osobní bublině, kdy pro ně jako by neexistuje vnější svět - odsud ten úžasný dojem nereálnosti. Styl tu má vlastní výpovědní hodnotu a říká nám cosi o prostorové izolaci postav, rozplývání kontur mezi dobrem a zlem atd. (Když si čtu pořád dokola věty o "dominanci formy nad obsahem", jímá mě smutek z nepochopení toho, že filmová forma má sama o sobě dost významů.) ______ Pokud Normal v něčem připomíná klip, tak možná nějaké Dresden Dolls a spol. navazující na poetiku kabaretu Výmarské republiky. Doporučená četba: Siegfried Kracauer - Od Caligariho k Hitlerovi. Doporučený film (nepřekonatelný vzor): "M" (Fritz Lang). Rozhodně nejpůsobivější český art thriller od Spalovače mrtvol. __________ Výrazně pozitivní hodnocení vychází z prvního dojmu po dvou zhlédnutích krátce po sobě. S odstupem trochu bledne. (Můžu taky potvrdit, že první zhlédnutí tak dobrý dojem nevytváří a většina zdejších hodnocení bohužel vychází jen z něj.) _____________ Normal se určitě stane dobrým důkazním materiálem při zkoumání, jak dnes lidé podléhají reklamě, vytvářejí si falešná očekávání a neumějí se pak srovnat se samotným dílem. (25.03.2009)

Vizuálně nabušený, příběhově slabší snímek. Vítězství formy nad obsahem? A co, nevadí mi to u filmů made in USA a u Normalu tuplem ne. Herci se snaží (na Gajdošovi je sice znát že debutuje) a Ševčík má v hlavě tolik nápadů, že by to vydalo na další dva filmy. Normal sice není až tak strhující ani šokující, nicméně si nevzpomínám, kdy naposledy jsem viděl ČESKÝ thriller, za který bych se nemusel stydět. Normal není pokus, jež zůstal na půli cesty. Je to plnohodnotný film, jen s občasnými dějovými přehmaty. (30.01.2010)