Letopisy rodu Shannara

pekný prúser a to vo všetkom, dejovo strašne ploché, čomu dopomáha aj nezáživná réžia, nezrozumiteľné vyprávanie príbehu kde postavy doslova skáču z miesta na miesto, strašne skratkovité a hlavne všetko ide dosť do prázdna, chce to byť taký novodobý Pán prsteňov ale fúha toto ide dosť vedľa, k tomu sa tu tlačí na krvavú notu aby sa to mohlo priblížiť trendovej Hry o tróny, plus náznak nahoty a takého sporo oblečenia, ďalej modelingové obsadenie nežných tváričiek vyznie ďaleko horšie ako obsadenie v akákoľvek telenovele, fakt moc moc zle, po dvoch dieloch mám dosť /20%/ (08.01.2016)

S trochou nadsázky lze tvrdit, že čím byl Pán Prstenů pro Hollywood, tím je už po pilotním dvojdíle Shannara pro televizní fantasy seriály. Pitomoučké a zcela evidentně pro teenagery, na druhou stranu ale i zatraceně GP šmakózní a s povedenými triky. A je tam krev! Spoustu postav jsem si sice představoval jinak (wtf Allanon) a pamatuji se, že knihy rozhodně nebyly post-apo scifárnama, ale nevadí. Zatim mě to nenuceně má a doufám, že se brzo objeví i drsný horalský rod Leahů. Utíká to celý až neuvěřitelně rychle a s elegancí, kterou tomu můžou ostatní veřejnoprávní bedny co se žánru týče jenom závidět... (08.01.2016)

Postavy sa správajú ako dementi. Herecké výkony i výzor niektorých "hercov" (Austin Butler!!!) žalostné. A tie romantické klišé na úrovni uveriteľnosti pornofilmu. Navyše mi bolo až nepríjemné, že herci vyzerajúci na štrnásť rokov sa po jednom bozku začnú vyzliekať. Najhoršie je, že samotný príbehový základ by pri inom prístupe k seriálu mohol ponúknuť celkom zaujímavé sci-fantasy... (16.11.2016)

Pravdou je, že jsem Shannarovy magické elfeíny kdysi zkusil číst. Vážně! Já zkusil číst. V polovině však byla kniha odložena, protože mé centrum nudy zbytnělo natolik, že se na něm utvořila kožní řasa. To mě mohlo varovat, vite? No, nevarovalo. Díky nemalé pomoci rychloposuvu jsem tedy zjistil, že Baquero bych klidně jo, Poppy rozhodně ne, a že není všechno Tolkien, co se natočí na Zélandu. Elfí dědečkokrál by měl spíše vládnout skřetům, jelikož k nim má druhově tak trošku blíže. A náš starý dobrý Bennet Crixus si ve Spartakovi mohl dovolit ,,jednostranný" výraz na tváři, protože se to od něj docela i čekalo. Ovšem v roli Análnona, který má občas projevit náznaky pocitů, malinko selhává. Ať už káže cokoliv, vypadá, jako by jej zezadu penetroval Robert Rosenberg. Rukou. Zarvanou až po rameno. S roztaženými prsty! Které si týdny nestříhal (nehty, pyčo) a těsně před akcí jimi prohrabával sůl, jež pak halabala opláchl ajatinem. Herecké obsazení se celkově profiluje spíše ochotnicky. Scénář, plný krátkých přesunů a dlouhých breptologů, taky ničemu nepomáhá. Náznaky atmosféry vždy spolehlivě umlčí další výstup libovolného hereckého pionýra na piedestal debility, což však nemusí být nutně jeho chyba, ale, opakuji se, předložníka i scenárníka. Poslední stížnost bych kydl na postapo - ne, za tři tisíce let nebudou vrátka od minivanu vypadat stejně, jako kufr barkasu po třiceti járech provozu. A maturitní hodovačky nejsou to samé, co komár v jantaru jen proto, že na střechu tělocvičny navál vítr listí, takhle prostě konzervace nefunguje. (23.05.2017)

Jedna z obvykle vyzdvihovaných předností moderních seriálů oproti filmům spočívá v možnosti na delší ploše lépe strukturovat vyprávění a v návaznosti s tím profilovat postavy a ukazovat je mnohem komplexněji, než dovoluje časově omezený prostor celovečerního filmu. Pro MTV produkovaná postapo-fantasy pro náctileté řečený princip převrací na hlavu, když veškerou dramaturgii a s ní i vyprávěcí strukturu utváří podle vysílání, přesněji řečeno umístění reklamních bloků. Namísto koncentrovaného a koncepčně gradujícího vyprávění quality TV zde máme jednotlivé díly rozdělené na krátké filmy oddělené reklamními bloky, které na prostoru deseti až patnácti minut musejí rozvinout jednu peripetii a ještě ji zakončit cliffhangerem. Krom toho zdůrazňovaný vysoký rozpočet na jednu epizodu působí hodně směšně, když je zcela evidentní, že tvůrci místo soudobých blockbusterů, k nimž se chtějí alespoň propagačně přiblížit, má seriál svou praktickou stránkou blíže cormanovské škole brakovek. Těch pár CGI velkých celků se záhy okouká, když je jasné, že je to stejná krajina, jen s jiným pohybem kamery, a peníze, které spolkly, pak vyvažuje natáčení v generických exteriérech, dvou třech interiérech (aneb proč se skoro každý dialog odehrává u toho elfího stromu), a to nemluvě o obecném natahování stopáže tlacháním oproti slibovaným atrakcím a spektáklům. (20.04.2016)