Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (413)

evapetra 

všechny recenze uživatele

Ač nese film název Tichá bolest, ta nesmysnost utrpěného bezpráví a křivd, které museli děda s vnukem v 50. letech prožít, na nás z příběhu přímo řve. A to zvláště díky hereckému projevu pana Hrušínského v roli starého muže, zlomeného smutkem ze ztráty jediného syna a dalších blízkých, ale nezlomeného v urputné snaze nahradit chybějící rodinu svému vnukovi a vychovat z něj navzdory nelítostnému režimu dobrého člověka. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Tož tak na světě!" Film ze života provázeného věčným hledáním a čekáním. O to větším v složité době politické zlovůle. Začíná se sice blýskat na lepší časy, ale pořád není ten správný čas na nalezení a vykopání zakopané flašky slivovice. ,,Ten, kdo jí vykope, najde třeba jenom jediný hlt. Ten bude jako zázrak, bude vonět velice, silně a milost to bude pro toho, kdo ten hlt polkne... ale možná jí nenajde nikdo a bude tam pořád, i kdyby z ní měla zůstat jenom kapka na pavučině. A v té kapce bude všecko, celá moudrost." A já také věřím, že ano... Scenárista Jiří Křižan v jemně melancholickém rukopisu krásně uctil památku těch, kteří se mnohdy nespravidlivě stali obětí procesů, z nichž se mnozí těch lepších časů nedočkaly, stejně tak jejich rodinných příslušníků. V režii Martina Hollého a v hlavní roli s výborným neoukoukaným Ivanem Jiříkem vznikl tak jeden z nejlepších porevolučních filmů domácí tvorby. Vedle průměrných fraškovitých Černých baronů a ještě horšího, vulgarismy přesyceného Tankového práporu představuje TICHÁ BOLEST opravdový filmový skvost s tématem Čs.lidové armády (PTP) v 50.letech. Po umělecké stránce nelze opomenout fascinující výkon Rudolfa Hrušínského stvárňujícího dědečka, jenž přišel v politickém procesu o syna a mnohokrát i o chuť k životu, ale láska ke svému vnukovi i k slivovici ho tu drží dál. A člověk se musí umět pousmát a nacházet štěstí i v trpkých chvílech života. To pochopili i tvůrci, kteří ve vkusné míře i tento dramatický příběh obohatili o pár veselých momentů a hlášek. ,,Dědo, ty když piješ víno, to vypadá jako transfuze." 90% ()

Reklama

Slartibarkfast 

všechny recenze uživatele

Jeden z mnoha filmů, které ukazují zrůdnosti bolševismu; jeho absurdnosti i krutost. Vykresluje jasně, jak pomyslný ideál a myšlenka jsou znásilněny a přetvořeny v nedokonalých myslích obyčejných lidí v monstrum a nástroj, který ničí životy. Tichá bolest to ale ukazuje jiným způsobem a v tom je ta krása. Je to klidná tichá balada, tichá zpověď, nesoucí se větrem a jako šeptané verše krásné hořko sladké básně se člověku vryjí až do srdce. Nezdolnost a síla lidského ducha tu není nijak přikrášlena velkolepými gesty. O to víc je patrná. Po každé ráně vstát, oklepat se a jít dál. Dvě dějové linie se trochu bijí a musím uznat, že ta vojenská je vcelku rušivá a prostší, ale bez ní by to už nebylo celé. Například scéna s mostem, který letí do povětří, je ikonickou připomínkou nesmyslnosti jednání systému, který jako Uroboros jednou stráví sám sebe. Navíc přináší do ponurého díla alespoň trochu vtipu. Mám rád Tichou bolest a veškeré vědění, které z ní sálá. Plejádě herců, kteří tenhle skvost dokázali stvořit v tak uvěřitelné a tísnivé formě, vévodí pan Hrušínský, bez kterého by to byl jen směšný pamflet. Takhle nějak se má točit. Tichý potlesk Tiché bolesti. 90% ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Po dnešním shlédnutí musím žel hvězdičku ubrat, protože to není tak skvělý film, jak jsem si jej pamatoval. Rudolf Hrušínský sice skutečně exceluje, ale režie není nijak světoborná, i když hojné použití retrospektiv skutečně funguje. Kamera je ovšem dosti nezajímavá a také s hudbou bych osobně pracoval rozhodně výrazněji. Svatopluk Havelka je přitom skvělý skladatel, takže jde doslova o promarněnou příležitost. Vítězslav Jandák je sice jako lampasák výborný, ale přesto právě "vojenský" rozměr filmu ubližuje nejvíc, neboť (převážně tragikomických) filmů z vojenského prostředí padesátých let je v české kinematografii první poloviny let devadesátých několik a jednotlivé pitoreksní a tragikomické figurky velitelů jsou do značné míry zaměnitelné a díky řadě "variací" v posledu i dosti nudné. Méně humoru by Tiché bolesti rozhodně prospělo, byl by koncentrovanější a méně rozbitý... Zajímavé komentáře: jatamansi, Karlos80, DaViD´82, sportovec, ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

Srovnávat tento film s Černými barony je trochu podpásovka, protože ti jsou především komedií - sice místy hořkou a hodnou zamyšlení, ale přesto především komedií. V Tiché bolesti můžeme rozeznat spoustu motivů, které se vyskytují i ve známějším a divácky atraktivnějším snímku, zde se jde více do hloubky (a občas i na tu komedii dojde, protože něco je tak absurdní, že se tomu skutečně nedá nesmát). ()

Galerie (5)

Zajímavosti (6)

  • Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)
  • Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
  • Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)

Reklama

Reklama