Líbáš jako Bůh

Kamilu Magálovou, Oldřicha Kaisera a Jiřího Bartošku dneska sice v moc filmech neuvidíte, ale díky tomu tuhle zhovadilost nebudu nadhodnocovat. A smutné je, že pochází od Marie Poledňákové, o níž jsem si myslel, že neztratila soudnost a "Jak se krotí krokodýli" jsem považoval jen za jakýsi recesistický úlet (podprůměr, nikoli odpad). Chyba lávky. "Líbáš jako Bůh" je snůškou hovadin a planých plků a jakmile se objeví nějaký slibnější moment, ten následující jej totálně zkurví. Myslím (a doufám) že v posledních letech u nás nevznikl (a nevznikne) horší film. 0%. (21.05.2011)

Neuvěřitelný film. Do kina jsem na to šla z recese, čekala jsem další Sněženky a machry po 25 letech, kteří byli nejen bez děje, ale i šíleně nudní; no a odcházela jsem ve skvělé rozesmáté náladě. Líbáš jako Bůh je totiž kravina, ale kravina zasahující do dvou extrémů, někdy je veskrze příjemná, jindy je tak blbá, až je dokonalá. Poledňáková zjevně neumí kombinovat obraz se zvukem, protože ať mi jinak někdo vysvětlí, proč proboha zničehonic začne hrát na plný koule Miro Žbirka. Jenže když je kino narvané, vy jste v kině s přáteli a ve veskrze dobré náladě, a když sledujete, jak je celý sál - kde výrazně kazíte věkový průměr - baví, nakonec se začnete smát taky. A je už jedno jestli tomu, že je ten film tak úžasně vtipný, nebo tomu, že je tak dokonale debilní. Jo, a abych nezapomněla. Jednou chci mít za muže chlapa jako je Jiří Bartoška. (22.02.2009)

Všimol som si, že s každým ďaľším titulom, pod ktorým je podpísaná Marie Poledňáková, ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento tredn u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Komédia "Líbaš jako búh" tiež už za moc nestojí. Kŕčovitý humor, totálne lacná televízna kamera, fádna réžia, nezaujímavo spracovaný scenár. A pritom s takou plejádou kvalitných hercov, aká sa zišla pri tomto projekte, by sa dal natočiť výborný film. Pani Poledňáková ma opäť nedokázala presvedčiť o svojich režisérskych kvalitách. ** (17.12.2011)

Dostal jsem anonymní e-mail vztahující se k mému hodnocení k tomuto pokusu o filmu, dovolím si ho "přetisknout": "Jsi normální závistivý pitomec. Nechápu,jak někdo může kritizovat práci druhých a nedoložit svoje zkušenosti." Dle mého svědčí krásně o tom, co za pokusy o lidi na ten pokus o film chodí._____LÍBÁŠ JAKO BŮH chtělo být evidentně romcom klasikou jako LÁSKA NEBESKÁ, DENÍK BRIDGET JONESOVÉ či LÁSKA PŘES INTERNET (což jsou filmy, z kterých okázale čerpá), ale skončilo pod úrovní NOCI V RODANTHE. Jako obraz života, kdy se máme identifikovat s/či mít alespoň porozumění pro hrdiny, je to naprosto nepřijatelné, protože všichni do jednoho jsou naprosto nesnesitelní, sobečtí a namyšlení, nevhodně ke svému věku se chovající hlupáci. Jejich odříznutí od světa je natolik mimózní, že to nelze omluvit, jako postavám jim chybí motivace, soudržnost v jednání či jen jasná jednorozměrná charakteristika. Kdo se může ztotožnit s postavami, které nemají vůbec žádné problémy, prožívají pseudorománky a pijí výhradně víno, jezdí v zánovních autech a poslouchají kvalitní hudbu? Tohle není kýč, nýbrž midcult._____ Zároveň si uvědomuji, že "film" je profesiálně natočen a nevypadá televizně, protože kamera pracuje s hloubkou ostrosti, není příliš statická, dobře zvolená hudba vyvolává ty správné emoce u cílového publika, stříhá se mezi více ději najednou a některé scény jsou obstojně vygradované, i když otřesně rytmizované. Jenže ono to selhává v samotném základu, kvůli neexistujícímu příběhu, nesoudržnosti vyprávění, nesympatickým postavám, nevtipnosti a celkové rozbředlosti (dvě hodiny na takový žánr jsou k uzoufání)._____ Mám za to, že by někteří tvůrci, jejichž předrevoluční tvorba je poměrně obstojná, měli raději zemřít a nepáchat teroristické útoky na kina a fyzicky a psychicky mučit nebohého, nelidového a nehloupého diváka, který má určité nároky. (Tímto zdravím Trošku, Menzela a Poledňákovou, kteří mají ve štábu alespoň technicky zdatné lidi, což se nedá říct o porevolučních zrůdách Tománkovi a Kotíkovi.) Oproti KROKODÝLŮM sice ubyla obliba v kýčovitých záběrech a lidové taškařici i scénkovitosti představované Nekonečným, ale druhé jmenované bylo nahrazeno estrádními výstupy pseudocelebrit z pořadů o věštění a nekonečných seriálů. Poledňáková se tak stává hubenějším a nevousatým Troškou, která má potřebu své filmy označit za pětihvězdičkový hit ještě předtím, než vstoupí do kin, na plakátu dominuje její jméno a jasně pojmenovává, proč je u diváků-hlupáků, kteří si jednou za několik let zajdou do kina, tolik oblíbená: protože je lidová. I lidový humor se ale musí umět._____ Platí přirovnání, které jsem prve užil u NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKY, ale zde je nutné ho zvýraznit, podtrhnout a umocnit vykřičníkem (!): LÍBÁŠ JAKO BŮH je lepší než předchozí počin Poledňákové JAK SE KROTÍ KROKODÝLI, ale je to jako říct, že je lepší chytnout kapavku a syfla než AIDS. 0/10 (14.02.2009)

To je ptáček, poledňáček. V poklidu a s úsměvem na vrásčitém gesichtu přestárlé kokety vhodila v svět píčovinu, mající naznačit, že stáří cti a sexappealu netratí. Tudíž babči ohozené v šifónovém pytli a dědoušci s rádiovkou mají nový podnět. Dnes již nemusí pouze konat tanyny za poslechu Edy a Šaška, mohou též odložit na pár let nákup nutných léků a za ušetřený peníz vyrazit třeba na párty, do světa, do hor, prostě kde všude je to správné místo na romantické styky, které jim zpříjemní podzim i zimu života. Všechny figurky v tomto veledíle jsou i přes dávno prodělanou menopaouzu či prostatu středně rostlého melounu natolik hyperaktivní, že i přes infarkty, střídající se v úderném tempu s mrtvičkami, zběsile směřují k cíli. Kterým je.....asi si ještě vrznout, nebo nevím. Holubice sehraje megeru na počkání, Kaiser se evidentně nevzdal záliby v ohnivé vodě ani při natáčení této parodie a Bartoška se prohulil k přesvědčivému ztvárnění cynického, impotentního astmatika. (13.08.2012)