Líbáš jako Bůh

To byl polibek smrti, Marie. Klasická česká rychlokvaška se během mučivých minut vyvinula v teror, kdy jsem v kině snad poprvé fyzicky trpěl a styděl se v podstatě za každého (snad kromě Evy Holubové) na plátně i za kamerou. Nepřítomnost jakéhokoliv myšlenkového pochodu je neumětelsky maskována situační komikou toho nejdementnějšího řádu. A žádný návykový látky vám před návštěvou kina nepomohou! A pokud Poledňáková nevidí tu tragédii, tak je to vážně humus. Chápu, že takových komentářů tady bude povícero, ale já se opravdu vykřičet musel. Český übershit desetiletí. (22.06.2009)

Líbáš jako Bůh je jeden ze dvou komerčně nejúspěšnějších českých filmů posledního roku, vidělo ho kolem milionu diváků, což nám dává celkem přesnou představu o průměrném vkusu českého národa. V přímém srovnání s Vejdělkovými Ženami v pokušení se ale jasně ukazuje, že Marie Poledňáková už naprosto ztratila svůj někdejší glanc a hlavně soudnost. Pomineme-li tedy typickou maloměšťáckou poetiku, která se dala vysledovat i v Poledňákové klasických komediích a která je spojujícím prvkem s Vejdělkovým kasovním trhákem, tak Poledňáková úplně propadá v oblasti situačního humoru, vázne výstavba gagů a její komedii zcela chybí funkční komediální složka. Nezasmál jsem se snad ani jednou (snad vyjma scény s plechovkou na hlavě) a vážně si myslím (a to nejenom dle hodnocení zde), že chyba není na mé straně. No zlidoví snad nějaká hláška podobně jako třeba ,,Matýsek se posral!"? Dost o tom pochybuji. Přesně to je ten rozdíl, který dělá Vejdělkovu podobně maloměšťáckou komedii únosnou a funkční, kdežto Líbáš jako Bůh bude pomalu odsunut do koloběhu repríz a postupně zapomenut. Tytam jsou časy ,,nejlepší veselohry století" (i když tenhle titul píšu do skutečně obřích uvozovek) a tatínkovské odysei... PS: Někde jsem si přečetl, že v nové Poledňákové hraje pan Arnošt Lustig, Člověk, kterého obdivuji, což byla hlavní motivace podívat se na tenhle film. Ale ani on nebyl motorem, který by můj divácký zážitek nastartoval... Podobné filmy: Ženy v pokušení (24.07.2010)

Dostal jsem anonymní e-mail vztahující se k mému hodnocení k tomuto pokusu o filmu, dovolím si ho "přetisknout": "Jsi normální závistivý pitomec. Nechápu,jak někdo může kritizovat práci druhých a nedoložit svoje zkušenosti." Dle mého svědčí krásně o tom, co za pokusy o lidi na ten pokus o film chodí._____LÍBÁŠ JAKO BŮH chtělo být evidentně romcom klasikou jako LÁSKA NEBESKÁ, DENÍK BRIDGET JONESOVÉ či LÁSKA PŘES INTERNET (což jsou filmy, z kterých okázale čerpá), ale skončilo pod úrovní NOCI V RODANTHE. Jako obraz života, kdy se máme identifikovat s/či mít alespoň porozumění pro hrdiny, je to naprosto nepřijatelné, protože všichni do jednoho jsou naprosto nesnesitelní, sobečtí a namyšlení, nevhodně ke svému věku se chovající hlupáci. Jejich odříznutí od světa je natolik mimózní, že to nelze omluvit, jako postavám jim chybí motivace, soudržnost v jednání či jen jasná jednorozměrná charakteristika. Kdo se může ztotožnit s postavami, které nemají vůbec žádné problémy, prožívají pseudorománky a pijí výhradně víno, jezdí v zánovních autech a poslouchají kvalitní hudbu? Tohle není kýč, nýbrž midcult._____ Zároveň si uvědomuji, že "film" je profesiálně natočen a nevypadá televizně, protože kamera pracuje s hloubkou ostrosti, není příliš statická, dobře zvolená hudba vyvolává ty správné emoce u cílového publika, stříhá se mezi více ději najednou a některé scény jsou obstojně vygradované, i když otřesně rytmizované. Jenže ono to selhává v samotném základu, kvůli neexistujícímu příběhu, nesoudržnosti vyprávění, nesympatickým postavám, nevtipnosti a celkové rozbředlosti (dvě hodiny na takový žánr jsou k uzoufání)._____ Mám za to, že by někteří tvůrci, jejichž předrevoluční tvorba je poměrně obstojná, měli raději zemřít a nepáchat teroristické útoky na kina a fyzicky a psychicky mučit nebohého, nelidového a nehloupého diváka, který má určité nároky. (Tímto zdravím Trošku, Menzela a Poledňákovou, kteří mají ve štábu alespoň technicky zdatné lidi, což se nedá říct o porevolučních zrůdách Tománkovi a Kotíkovi.) Oproti KROKODÝLŮM sice ubyla obliba v kýčovitých záběrech a lidové taškařici i scénkovitosti představované Nekonečným, ale druhé jmenované bylo nahrazeno estrádními výstupy pseudocelebrit z pořadů o věštění a nekonečných seriálů. Poledňáková se tak stává hubenějším a nevousatým Troškou, která má potřebu své filmy označit za pětihvězdičkový hit ještě předtím, než vstoupí do kin, na plakátu dominuje její jméno a jasně pojmenovává, proč je u diváků-hlupáků, kteří si jednou za několik let zajdou do kina, tolik oblíbená: protože je lidová. I lidový humor se ale musí umět._____ Platí přirovnání, které jsem prve užil u NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKY, ale zde je nutné ho zvýraznit, podtrhnout a umocnit vykřičníkem (!): LÍBÁŠ JAKO BŮH je lepší než předchozí počin Poledňákové JAK SE KROTÍ KROKODÝLI, ale je to jako říct, že je lepší chytnout kapavku a syfla než AIDS. 0/10 (14.02.2009)

Film sice nemá spád a švih jako předešlé komedie Marie Poledňákové, ale kdo chce, tak několik vtipných nápadů pro zasmání si najde. Ostatně nic jiného než komediální žánr jsem stejně nečekal. Připočtu-li k tomu určitou nadsázku, tak to nebylo špatné. Což není málo. Takže v žádném případě u mě nevzbuzoval film pocit trapnosti. (22.08.2010)

Člověk by si myslel, že věta "líbáš jako Bůh" je kompliment. Díky Poledňákové však již víme, že je to synonymum pro "líbáš úděsně zdlouhavě, k uzoufání nudně, naprosto bez vášně a už mě laskavě pusť, půjdu raději čistit toalety na veřejné záchodky než trávit byť jen minutu navíc ve tvé přítomnosti". (06.12.2010)