Na vlásku

Mě už tyhle šablonovitý standardy nějak nudí. Pořád dokola: Hodná pěstounka vychová plnohodnotnou lidskou bytost (pravda, s lehkou vadou řeči), rozvijí v ní cit pro hudbu, umění, literaturu, domácí práce a péči o tělo. Očividně jí poskytne více vzdělání, než kterého se dostane drtivé většině obyvatel království a na oplátku se dočká pouze opovržení a nevděku. Dcerunka jí uteče s gaunerem, spřáhne se se spodinou společnosti, zkorumpuje prvotřídního člena gardy a díky povrchní kráse a cíleně potrhlému hraní na city a chtíči, který vyvolává u naivních jinochů, si vybuduje hierarchickou společnost, vystavenou na kultu charismatické panovnice, což jde ruku v ruce se svrhnutím doposud vládnoucí královské dynastie. Bezohledná cesta na vrchol za 'emancipací' jest dokonána zfanatizovaným sebeobětováním podmaněného otroka jejího klína. Skrze krev přichází dospělost, skrze vraždu macechy předzvěst vlády nové generace, skrze změnu barvy vlasů potvrzení nového společenského statutu.__ Jak říkám, co svět objevil Disneyho, jde pořád dokola o to samé. (25.12.2011)

Žiadna pixarovská rutina v disneyovskom duchu, Tangled je presne ten Disney akého som si obľúbil za mlada, akurát v modernejšom duchu. Ale nejde len o nádherné vizuálne spracovanie a príjemné, náladu dotvárajúce piesne, je to hlavne príbeh preplnený emóciami, jemne strešteným humorom a napätím, ktorý ma vrátil do mladých čias a to len tak hociktorému animovanému filmu nepodarí. Tak sympatickej zostave však nejde nefandiť a vyčítať neoriginalitu, či nedostatok humoru pre dospelých je nezmysel, pričom dojmy nekazí ani dabing. (26.12.2011)

Syndrom moderních disneyovek v plné polní. Originalita pražádná (to jste se vážně od Pixaru ničemu hoši nepřiučili?), postavy absolutně (i přes 3D formát) jednozměrné (nicméně sympatické, o tom žádná) a moment překvapení na smrtelné posteli. V tempu to naštěstí docela šlape, fórky čas od času trefí do černého a ani hudební čísla nebyla z nejotravnějších. Bohužel z toho prakticky necítím pohádku. Je to spíše taková moderní animovaná komedie, kde velkolepá muzikálová čísla nahradilo „něco jako od Taylor Swift“. Použitelný animovaný výplach na víkend, který neurazí žádnou generaci a ze kterého si bohužel nebudete nic moc pamatovat. Možná jen rázného koně Maxima, který svými „Looney Tunes“ pohyby spolehlivě baví v každé scéně. P.S. Osobně mě ke konci hodně otravovalo to, že mi bylo naprosto jasné, jak se kdo zachová, jak kdo skončí atd.. Nic proti pohádkové klasice, ale až takhle okatě vyplněná šablona zkušenějšího lehce dožene na hranici zoufalství. (02.02.2011)

Na půli cesty od epického disneyovského pokoukání s písničkami a legrační zvěří ke komorněji pojatému sebe-shazujícímu vyprávění ve stylu Princezny nevěsty. Pixarovkám se Na vlásku nejvíce blíží díky sympatickému, dobře prokreslenému páru jako z dospělé romantické komedie (i když Locika oficiálně dospěje až na konci filmu), většinou ostatních aspektů bude (nej)víc bavit děti. Apendix: Pokud si můžete vybírat, běžte na nestereoskopickou verzi (ušetříte peníze) v původním znění (ušetříte své uši songů znějících v češtině poněkud přiblble). 70% Zajímavé komentáře: Flipper, Cappuccino (31.01.2011)

"Už jsem ti řekl, že jsem spíš na brunety?" Už léta mi žádný vlas nedorostl přes vysoké čelo a ač to bude znít neuvěřitelně, tak jsem se na svých vlasech nikdy nezhoupl přes hluboké údolí. A aby nebyl stesku konec, tak jsem si nikdy nehrál na schovávanou s chameleonem, v lese jsem ještě nenarazil na odhodlanou princeznu a ani jsem si nezašermoval s naštvaným koněm nadél. Když už jsem to nezažil, tak jsem to alespoň viděl. Bylo to docela hodně zábavné, ale na druhou stranu si nejsem zcela jist tím, jestli bych trval na svém tvrzení i v případě, kdybych se na to díval bez svých bavících se ratolestí. (20.11.2013)