Hana zakari no kimitači e: Ikemen paradise

I přes velkou oblíbenost jsem se trochu bála se na seriál podívat, neboť zdejší komentáře slibovaly obrovskou podobnost s mangou a díky mému nepříliš kladnému postoji k japonským komiksům jsem se tedy docela dlouho vyhýbala i tomuto seriálu. Když jsem to riskla, do několika prvních dílů jsem se skutečně musela nutit, protože mi nějakou dobu trvalo, než jsem si zvykla na specifický šílený humor a oblíbila si postavy. Když se mi to však podařilo, pak jsem na seriál nedala dopustit a druhou polovinu si velmi užila. Námět se nezdá nic moc a podle mě ani skutečně není nic moc, osobně se mi moc nelíbí myšlenka, že Ašija Mizuki přestoupila na školu jen proto, aby prakticky neznámého člověka přivedla zpět na skok vysoký. Čeho si však cením nejvíc, je forma. Seriál bych v první řadě zařadila mezi komedie, jelikož komedií je každým coulem a to svým specifickým způsobem, ne takovým, jaký známe z řad jiných japonských hraných seriál, ale naprosto šíleným. Mnohým tedy nepadne do noty, ale druzí si jej zamilují. Jsem ráda, že se mi povedlo to druhé, ač po nějaké době, protože mi dílo přineslo spoustu smíchu a někdy mě ten smích dokonce dohnal až k slzám. Nejvíce se na tom podílejí postavy, protože škola je unikátní sbírkou těch nejšílenějších a nejnerealističtějších charakterů, které jsem si však po nějaké době oblíbila a nepřestávala žasnout a zároveň obdivovat herečky/herce, s jakou ochotou ze sebe dělají před miliony lidí blázny. Skvělé postavy a humor doplňuje výborná hudba. Několik scén sice bylo trochu mimo můj vkus, ale ty se bez problému ztratí v těch geniálních. Na Hanazakari no kimitači he budu určitě ráda vzpomínat. (21.04.2011)

U mě třetí setkání s doramou a první s Ikutou. Po tom, co jsem si zvykla na japonský humor, jsem se už jenom bavila. Monologům které měl Nakatsu (právě Ikuta Toma) jsem se smála vždycky ještě hodinu po skončení (kecám, když si vzpomenu na jeho oslavnou píseň, že není homosexuál tak se směju ještě teď) a vůbec se nedivím, že za roli dostal v Japonsku ocenění. Tak nenucený (nejen) komediální talent jsem už dlouho neviděla. Seriál není možné brát vážně a ani to nikomu nedoporučuju. Když ho budete brát s rezervou, tak se můžete jen a jen bavit. (13.09.2011)

Ze všech těch několika skupin a postav jsem si nejvíce zamilovala Tomiho Ikutu, byl skvělej, vtipnej, no prostě jsem se zamilovala. Taky ten s aurou a Nobuta (pardon) - Mizuki. Ti ostatní byli fakt ujetí do, pro mne až přehřáté míry :)) To myslím jen v tom dobrém. Je zajímavé, jak se zde nebojí ukázat celo-asijský problém (nerozeznání muže od ženy) :)) Funny to bylo chvilkami, ale že bych si to musela pustit ještě jednou, to asi ne. Určitě se podívám na něco s Nakatsu Shuichiem. (11.11.2014)

To je super! ^_^ Jako s klukama jsem se fakt pobavila :-D A Mizuki... konečně nějaký ženská charakter, který mi byl po dlouhé době opravdu sympatický. Dakara... :) Bože, vždyť já jsem vysmátá ještě několik dní poté a vím, že nebudu litovat, když si to pustím znovu, klidně ještě 100krát! :-) Tahle verze je hodněkrát vtipnější než ta taiwanská, ale ta taiwanská se zase skoro do deitalu drží mangy, takže které je lepší? ^___^ já mám jasno. Přeloženo. (13.04.2009)

Jojo, tohle je ten správný příklad toho, co se mi na japonské kinematografii líbí, jejich humor je tak hodně ujetej, ale japonským způsobem, né americkým ( vulgárním), že jsem z toho byl fakt nadšen. Tohle mi prostě sedlo, 90% herců mi tu bylo sympatických, někteří (Tóma Ikuta) dokonce jsou adepti na oblíbené herce, pokud zaujmou i v jiných titulech. Nejsem typ člověka, který by měl rád komedie, ale Japonsko mi dokazuje, že nakonec stejně je určitý typ humoru, který mě potěší, zlepší náladu. (15.11.2015)