Reklama

Reklama

Epizody(12)

Obsahy(1)

Mizuki se vydává v přestrojení za chlapce na elitní střední školu, aby pomohla jednomu sportovci znovu začít jeho kariéru. Kvůli ní byl totiž výškař Sano zraněn a od té doby už vůbec nesportuje. Nemá to vůbec snadné, Sano nejeví o nic zájem kromě svého psa. Navíc škola sama je sbírka velmi různorodých charakterů, které jí všelijak komplikují život, když musí plnit své školní povinnosti. Navíc se o ní až příliš zajímá spolužák Nakatsu Shuichi. (Vavča)

(více)

Recenze (37)

ainny 

všechny recenze uživatele

U mě třetí setkání s doramou a první s Ikutou. Po tom, co jsem si zvykla na japonský humor, jsem se už jenom bavila. Monologům které měl Nakatsu (právě Ikuta Toma) jsem se smála vždycky ještě hodinu po skončení (kecám, když si vzpomenu na jeho oslavnou píseň, že není homosexuál tak se směju ještě teď) a vůbec se nedivím, že za roli dostal v Japonsku ocenění. Tak nenucený (nejen) komediální talent jsem už dlouho neviděla. Seriál není možné brát vážně a ani to nikomu nedoporučuju. Když ho budete brát s rezervou, tak se můžete jen a jen bavit. ()

Vavča 

všechny recenze uživatele

Výborná série. Mizuki (Horikita Maki) se vydává na chlapeckou školu, aby pomohla jednomu sportovci znovu začít skákat do výšky. Tento sportovec Sano, však nejeví o nic zájem a nebude vůbec snadné ho k něčemu dokopat. Přesto člověk nemůže odolat a držet Mizuki palce, je vážně roztomilá kdo by pro ní nepadl. Sano (Shun Oguri) se ale přece jen začne měnit k lepšímu. Čekejte výbornou srandu, trhlé charaktery, nejvíce vyniká Ikuta Toma jako Nakatsu Shuichi. Ale i ostatní stojí za to. Je to hodně divoké někdy a slovo kýč zde dostává vskutku nový rozměr, jak zmínila zdenicka, ale nedejte se odradit. Budete odměneni dobrou kombinací komedie a dramatu. Maki Horikita je ve své roli vážně skvělá, stejně tak Shun Oguri, který musel nyní ze začátku hrát nepříjemného a "chladného" týpka, což nevím proč když v manze se takhle Sano nechová,ale čert to vem, stojí to právě na trojici hlavních herců, ale mé větší sympatie má prostě Maki a Shun. Pět hvězd si to v rámci sériálů asijských vážně zaslouží, tohle dorama mě přikovalo k obrazovce na pár dní v kuse. Všichni tři hlavní herci si za svůj výkon odnesli různá ocenění, stejně tak série, takže to patří ke špičce žánru. ()

Reklama

togaf 

všechny recenze uživatele

Nakatsu jako dokonalý komik, Sano lamač dívčích srdcí (což samozřejmě dělá jen tak mimochodem a vůůůbec o to nestojí) a naprosto nevěrohodná Maki Horikita. Kdo by téhle krásce věřil, že je kluk? Naštěstí se v japonských středoškolských bláznivých romancí na věrohodnost nehraje. Vsází se spíš na šílený humor, ulítlé nápady a "nečekané" zvraty. A to téhle partičce z Ósacké střední vychází. ()

Tsuki 

všechny recenze uživatele

Trefa do černého! Po Hana Yori Dango je to další japonský seriál, který mě skutečně dostal. Není to sice úplně nejlepší z japonských dramat, které jsem viděla, ale nejspíš by vyhrál jako ten nejzábavnější (nasmála jsem se až až). Někomu možná tenhle šílený typ humoru může přijít přehnaný nebo až moc trhlý, ale pokud nepatříte mezi ty skutečně "normální" jedince, tak si vás možná Hanazakari no kimitachi he taky získá. Skvělý příběh, horda humoru, úžasná atmosféra a postavy, které si oblíbíte - tohle všechno podle mého Hanazakari no kimitachi he nabízí (málem bych zapomněla ještě na bezvadný soundtrack, ze kterého tak nějak taky srší zábavnost). Líbily se především hlavní postavy, které hráli Horikita Maki a Oguri Shun, ale kupodivu jsem si oblíbila i Tomu Ikutu, který mi předtím přišel spíše nesympatický. Jenže jsem přišla na to, že když změní svůj obvyklý výraz bez úsměvu (jaký měl třeba v Hana Yori Dango nebo jaký mívá na různých fotkách v časopisech) za rozzářený veselý obličej, je to skoro stoprocentní rozdíl. Líbila se ale i spousta dalších postav, dokonce i včetně Oscara Himejimy, který by možná byl schopný vyhrát cenu za nejstupidnější postavu japonských doramat (pitomější postavu s hloupějším chováním a výrazy jsem snad ještě neviděla). Ale to ještě pořád není všechno - díky Hanazakari no kimitachi he jsem si byla schopna oblíbit i herce, které jsem předtím příliš neznala - třeba Mizushimu Hiroa nebo Kimuru Ryoa. Ať se na to dívám jak chci, byl to pro mě hodně "přínosný" seriál, který mě pobavil a zase mě o kousek blíž přitáhl do toho skvělého světa japonských hraných seriálů. Snad jediné, co se mi příliš nelíbilo, byla ta trapná rozlučková scéna v posledním (dvanáctém) díle, kdy zástupy lidí, kteří se s Mizuki loučily, působily opravdu klišovitě. Ale to je jedna jediná scéna v té spoustě jiných scén a situací, které jsem si po celých dvanáct dílů užívala... V hodnocení mám prostě jasno. ~(4,7)~ ()

Mikah 

všechny recenze uživatele

I přes velkou oblíbenost jsem se trochu bála se na seriál podívat, neboť zdejší komentáře slibovaly obrovskou podobnost s mangou a díky mému nepříliš kladnému postoji k japonským komiksům jsem se tedy docela dlouho vyhýbala i tomuto seriálu. Když jsem to riskla, do několika prvních dílů jsem se skutečně musela nutit, protože mi nějakou dobu trvalo, než jsem si zvykla na specifický šílený humor a oblíbila si postavy. Když se mi to však podařilo, pak jsem na seriál nedala dopustit a druhou polovinu si velmi užila. Námět se nezdá nic moc a podle mě ani skutečně není nic moc, osobně se mi moc nelíbí myšlenka, že Ašija Mizuki přestoupila na školu jen proto, aby prakticky neznámého člověka přivedla zpět na skok vysoký. Čeho si však cením nejvíc, je forma. Seriál bych v první řadě zařadila mezi komedie, jelikož komedií je každým coulem a to svým specifickým způsobem, ne takovým, jaký známe z řad jiných japonských hraných seriál, ale naprosto šíleným. Mnohým tedy nepadne do noty, ale druzí si jej zamilují. Jsem ráda, že se mi povedlo to druhé, ač po nějaké době, protože mi dílo přineslo spoustu smíchu a někdy mě ten smích dokonce dohnal až k slzám. Nejvíce se na tom podílejí postavy, protože škola je unikátní sbírkou těch nejšílenějších a nejnerealističtějších charakterů, které jsem si však po nějaké době oblíbila a nepřestávala žasnout a zároveň obdivovat herečky/herce, s jakou ochotou ze sebe dělají před miliony lidí blázny. Skvělé postavy a humor doplňuje výborná hudba. Několik scén sice bylo trochu mimo můj vkus, ale ty se bez problému ztratí v těch geniálních. Na Hanazakari no kimitači he budu určitě ráda vzpomínat. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama