Milk

I donť t belive in Harvey ehm Milk…Snímek zahalený aurou pseudo-kontroveze jen díky povrchnímu škatulkování obsahu, přičemž to jediné, co je na Milkovi opravdu kontroverzní je Oscar pro Seana Penna. Ničím nevybočující politický životopisný snímek, který je zajímavý především díky perfektnímu vykreslení dobové atmosféry a použitím příslušných archivních materiálů. Nic víc ale ani nic míň. (24.03.2009)

To jsem se zase jednou zaradovala (Emile Hirsch a James Franco v jednom filmu, mňam:-)), rozčílila (Anitu Bryant a její přívržence bych nakopala do, ehm, zadnice), rozvášnila (senátor Briggs by zasloužil to samé co Anita:-)), nadchla (zelenání mapy) a dojala (Harveyho proslovy o svobodě a naději a ten konec!) - takovou škálu emocí u mě dlouho žádný film nevyvolal, a proto dávám Milkovi s čistým svědomím nejvyšší hodnocení. (09.02.2009)

1 - herecké výkony: sú výborne zvládnuté, už si nepamätám, s kým v danom roku sean penn súťažil, ale výkon, ktorý podal, sa môže radiť do kategórie oscarových, aj keď v závere filmu som si čoraz viac uvedomoval (hlavne pri scénach s verejnými prejavmi a rečami), že si asi užíva, alebo má zvláštny "fetiš" na hranie podobných úloh; aj ostatné postavy boli uhrané nadštandardne, predovšetkým mrazivý josh brolin ako zákerný dan white; 2 - režijne tam je viacero dobrých miest, masové, komparzové scény tomu dávajú akúsi dôležitosť, práca s archívnymi materiálmy tej doby (a to, že celá postava Anity je postavená len na nich!) mi prišla ako najsilnejší režijný vklad, ale aj záverečné "vyvrcholenie" - jeho strihová koncepcia, záberovanie a práca so spomaľovaním - malo to silu; 3 - tento film spája 2 hlavné gus van santove atribúty: silná historická (a tragická) udalosť, dôležitá v dejinnom vývoji Ameriky a naviazaná na kontroverznú a silnú osobnosť + homosexualita: oboje spracované precízne; (05.03.2012)

Spolehlivý (?) obraz doby. Úvod, nejméně konvenční část filmu obsahuje nejvíce důkazů Van Santovy radosti z kopy možností, jak zmást komerčního diváka. Kdykoliv se naskytne příležitost, využívá černobílých fotografií, televizních záběrů i zfalšovaných televizních záběrů, jejichž rozeznání od těch skutečných ztěžuje mimořádná podobnost herců s jejich předobrazy (viz fotografie před závěrečnými titulky). Po svižném představení doby a postav se van Sant začíná více soustředit na vyprávění příběhu, jehož jádro tvoří klasické volební klání s mnoha prohrami a jednou velkou výhrou na konci. Závěr a také hlavní důvod, proč o Milkovi vznikl celovečerní film, potom ukazuje, že ještě zdaleka nebylo dobojováno, což by ani nemusel podtrhávat patetický komentář o naději. Milk je důkazem, že podvratné stírání hranice mezi realitou a fikcí nemusí být nutně v rozporu se snahou sdělit nám pravdu. Častým snímáním děje přes zrcadlo/sklo posiluje dojem pouze jakéhosi odrazu fiktivního obrazu, který nemůže plně zprostředkovat minulost a již vůbec ne momenty, kdy šlo o lidský život (odraz na zakrvácené píšťalce). Film podle skutečných události tak vlastně zpochybňuje význam čím dál oblíbenějšího natáčení filmů podle skutečných událostí. Není rozumnější uvolnit prostor upřímnějších dokumentům (v tomto případě třeba: http://www.csfd.cz/film/128863-times-of-harvey-milk-the/)? Hlavní přínos Milka bych ale viděl v tom, jak odráží jinou dobu než sedmdesátá léta (ta mimochodem připomíná každý myslitelný detail), dobu svého vzniku. Pro celovečerní (tj. ne televizní) životopisný film o aktivistovi za černošská práva uzrála doba začátkem devadesátých let (Malcolm X, 1992), o téměř dvacet let později usoudil Hollywood, že hlavní divácký proud skousne film urputně bránící zájmy homosexuálů. Za dalších pár let bychom se mohli dočkat snímku o nějaké významné feministce. 80% Zajímavé komentáře: Radek99, Flipper, Tommy987, jhrasko, nightevan (27.03.2009)

Úvodná časť o zásadnej zmene životného štýlu pôvodne vzorného zamestnanca finančnej korporácie, úzkostlivo strážiaceho pred kolegami a známymi tajomstvo svojej sexuálnej orientácie, na odvaleného vlasatého hipisáckeho lokálneho gay maloobchodníka a zároveň gay aktivistu bol skvelý. Následné volebné súboje v znamení návratu hipíka späť do systému (zmena imidžu aj účesu prinášajú len klasické hollywoodske prehral-prehral-prehral-vyhral. Dobre zrežírované, dobovo vierohodne pôsobiace zobrazenie atmosféry sanfranciských aktivistických zhromaždení v 70. rokoch 20. storočia. Dôležitým príspevkom je i ukázanie mediálneho pokrytia všeobecných amerických spoločenských aj politických nálad vo vzťahu k homosexuálom. A herecký výkon Seana Penna je vskutku obdivuhodný. Takže napriek istej strednoprúdovosti spracovania, existujú plusové záchytné body posúvajúce hodnotenie nahor. Nemalou mierou tomu prispelo celkové vyznenie filmu, zastávajúce sa práv nielen sexuálnych menšín, ale aj ostatných, mediálno-politickým hlavným prúdom na okraj odsúvaných a právne utlačovaných spoločenských minorít - invalidov, žien, dôchodcov, ľudí odlišných rás. (30.03.2021)