Ten kluk

Další z výborných dramat, které jsem v poslední době viděl. Nemůžu si pomoct, ale tento jednoduchý příběh mě naprosto dostal, současnost, stejně tak jako vzpomínkové flashbacky, jdou ruku v ruce k sice trochu očekávatelnému, přesto velmi vhodně zvolenému závěru. To vše je navíc doprovázeno stylově nesrozumitelným britským (irským?) akcentem. (29.09.2008)

Hrdina stíhaný prohřešky minulosti již zaplnil dějovou prázdnotu nejednoho žánrového snímku. Většinou vyjde najevo, že buď žádný zločin nespáchal, anebo spáchal, aby zamezil zločinu horšímu, případně někomu zachrání život a z psance se stane miláčkem veřejnosti. Nežánrový Boy A na to jde jinak, je mnohem realističtější a společensky kritičtější. Jackovu vinu nezpochybňuje, na druhou stranu jeho zločin ani explicitně nezobrazuje, takže jsme až do konce nuceni čelit nepříjemným pochybám. Co když vlastně vůbec nic neudělal? Boy A představuje pevně sevřený, nelítostný psychologický film s naprostým minimem úsměvných okamžiků. 85% (18.12.2009)

Tenhle film se mi naprosto trefil do vkusu a hlavně do nálady. Ano, je to tematika o které se už stokrát mluvilo a ještě stokrát bude, ale který film o lidských osudech dnes ještě zpracovává nikým nedotknuté téma? Crowley divákovi zvláštně citlivým a osobitým způsobem - formou výkřiků, střepin a náznaků - prezentuje depresivní minulost mladíka, který se teď, po 14 letém odtržení od společnosti vrací do "normálního" života pod novou identitou. Dusivou atmosféru filmu podtrhuje jednoduchost hudebních motivů, kterými režisér rozhodně neplýtvá a hlavně výborné a přirozené herecké výkony Garfielda a Mullana. Boy A je klasickým sociálním dramatem, které chce diváka moralizovat, varovat a hlavně donutit k zamyšlení o předsudcích a nespravedlnosti a to dělá opravdu velice sugestivně. (08.08.2009)

Scénář: Mark O'Rowe .. Začátek dění, potažmo celou úvodní část, zvládl John Crowley velice poutavě. Směsice scén z různých období, spousta tajemných náznaků, návrat napraveného do normálního života s mnoha otazníky. Bohužel se později celkem utápí v nevyrovnanosti jednotlivých scén, které jsou postupně až neúnosně natahované a celé kouzlo tím tak trochu ztrácí. Nejvíce však snímek zrazují papírové náhody, které kontrastují (černá - bílá) s chlapcovou minulostí a doprovázení jeho přítomné řazení zpět do společnosti. V herci Andrew Garfield má film dostatečně silnou oporu, aby byl poutavý, námět je také zajímavý, ale zpracováním stojí pouze lehce za hranicí průměru. (25.09.2008)

Plakátovitý kýč, který donutí k zamyšlení. Na detaily zaměřená kamera navozuje pocit intimního prožívání. Soucítíme s hlavním hrdinou, který se po letech ve vězení začíná učit žít a vůbec poznávat život. ______Jenomže scénář působí jako železná tyč, která má z diváka vymlátit soucit a pochopení. Už jenom tím, že hlavního hrdinu představuje sympaťák, v dospělosti jemný, křehký a trápený výčitkami svědomí/ v dětství opomíjený a nešťastný.______ KOUSEK DĚJE: Hlavního hrdinu nikdy nevidíme v negativním světle, vše zlé je jenom naznačeno, neukázáno. Scénáristický mus přímo trčí v černobílé kombinaci dvou osudových okamžiků: zabije dívku/zachrání dívku (stejným nožem na papír!). A ještě jedna dvojkombinace: zlý, ztracený syn se stane dobrým a syn vlastní se stane zlým a tím se ztratí. Fantazijní loučení s přítelkyní na mole by se dalo čekat spíš v nějaké harlekýnce. _____ Nedivím se, že film získal cenu ekumenické poroty, protože přímo překypuje vzýváním k odpuštění. Jde na to ale nebezpečnou cestou, protože hrdina je jednoznačně suprkladný, takže odpustit mu je lehké. Přidat mu sem tam nějakou tu zápornou vlastnost (aby byl aspoň trochu reálný), už by to odpouštění šlo hůř. Proto znovu říkám: Tohle je kýč. /12. 9. 11. / (12.09.2011)