Úspěšný spisovatel ztratí při tragické nehodě svou milovanou manželku. Po příjezdu do rodinného venkovského sídla se mu však zhmotňují temné představy, které začnou odhalovat tajemství jeho ženy...
Úspěšný spisovatel Mike Noonan dokončuje svou poslední knihu. Inspirací mu je jeho manželka Jo, se kterou ovšem kvůli Mikeovým zdravotním problémům nemohou mít děti. Po vydání nové knihy Jo srazí automobil a Mike se ocitá psychicky na dně. Pak zjistí, že Jo byla těhotná, a domnívá se, že měla mimomanželskou aféru. Ve snech se mu začnou zjevovat podivné představy o jeho manželce a on si myslí, že se mu Jo ze záhrobí snaží dávat nějaké signály. Rozhodne se vydat do jejich venkovského sídla v Dark Score Lake v Maine. Jo tam trávila mnoho času, když Mike psal, takže se Mike domnívá, že tam může najít jejího případného milence.
Mikeův agent Marty mu mezitím dá nabídku napsat novou knihu, na kterou ovšem bude mít jen tříměsíční termín. Mike nabídku přijme. Nejdřív nemůže přijít na žádný nápad, chybí mu inspirace v podobě Jo. Poté si ale vzpomene na jeden ze svých šuplíkových románů a rozhodne se jej přepsat...
Mike se seznámí s vdovou Mattií Devoreovou a její šestiletou dcerou Kyrou. Mattie zavraždila svého manžela poté, co zešílel a pokusil se Kyru utopit. Od té doby se Mattii snaží její bývalý tchán Max Devore znepříjemnit život a převzít Kyru do své péče. Mike zachrání Mattii před přejetím autem, čehož chce Max využít a povolat Mikea jako svědka proti ní. Jo však ve snech začne Mikea prosit, aby Mattii pomohl...
Spisovatel Mike Noonan se přestěhoval do venkovského domu v Dark Score, který zdědil po svém dědečkovi. Chce zde napsat svou novou knihu a zjistit, proč sem tak často dojížděla jeho těhotná žena Jo před sovu tragickou smrtí. Mike dále chrání svou sousedku Mattii, které chce její bývalý tchán Max Devore odebrat její šestiletou dceru Kyru do vlastní péče. Maxův syn se pokusil svou dceru Kyru utopit, ale manželka Mattie ho stihla zastřelit dřív, než se mu to podařilo...
Mikeovi se stále zjevují vidiny a má sny, ve kterých vidí nejen svou zemřelou Jo, ale také černošskou zpěvačku ze 30. let Saru Tidwellovou. Devore Mikeovi stále vyhrožuje, aby se přestal Mattie zastávat, po nějaké době však sám Devore zemře. Na jeho pohřbu se Mike setká s Edgarem Whitem, který se v mládí přátelil s Mikeovým dědečkem, Maxem Devorem a několika dalšími. V roce 1939 v Dark Score koncertovala Sara Tidwellová a tato skupina chlapců ji po koncertě znásilnila a poté utopila její dceru. Sara na ně uvalila kletbu, podle níž měli oni a jejich potomci provést to samé svým dcerám. Poté skupina Saru ubila. V průběhu let se ovšem Sařina kletba plnila a muži i jejich synové zabíjeli své dcery. Mikeovi dochází, že Jo jezdila do Dark Score, protože se chtěla o celém příběhu dozvědět co nejvíc, aby zachránila jejich dítě před případným Mikeovým prokletím. Posledním žijícím dítětem, na které se kletba vztahuje, je Kyra...(TV Prima)
*CARNIFEX*
Úspešný spisovateľ po tragickej smrti manželky, prichádza do staršieho opusteného domu na okraji zapadákova, aby našiel stratenú inšpiráciu pre napísanie nového románu. Od prvého dňa však začína prepadať víziám, ktorým spočiatku nedokáže porozumieť. Nepotrvá však dlho, a dostane odpovede na otázky, ktoré mu čoraz viac víria hlavou. "Pod povrchom" na 785 pokus poňatý "ostrejšou" rukou. Úplne sklamaný z tejto duchariny nie som, ale ani na nobelovú cenu to nebude - 55%(7.2.2016)
Nach
Vůbec se nejedná o tak velký průser, který jsem od Micka Garrise čekal. Začneme tedy klady. Těmi bezesporu jsou hlavně herecké výkony a masky. Pierce Brosnan se s Mikem Noonanem ztotožnil na jedničku s hvězdičkou. Věřil jsem mu každé slovo i gesto. Do role spisovatele mi sednul mnohem víc, než John Cusack ve 1408. I ostatní herci ale zářili. Za zmínku určitě stojí děti (konkrétně děvčátka), na jejichž emocích bylo vše, co jsem čekal. Záporem tohoto dvoudílného TV-filmu je klasicky (jak už to často u Micka Garrise bývá) občasná zdlouhavost. Ta je ale častým problémem většiny filmů podle předloh Stephena Kinga (jediný Frank Darabont v tomto moři dokáže plavat). ... Film se věrně drží knižní předlohy. Dokonce jsem i občas cítil ty samé pocity jako při jejím čtení. Naleznou se zde občas odchylky a pár scén nefunguje tak jako v písemné formě (např. házení kamenů po Miku Noonovi), ale s tím jsem již dopředu počítal. Celkově jsem ale s touto adaptací velice spokojen. Bag of Bones mi dal příjemně strávený večer, kterého rozhodně nelituji. Těch 162 minut mi uteklo jako voda a samotné finále mi přišlo minimálně stejně tak kvalitní (možná i lepší), než v samotném knižním díle. Tam mi to zkazil jeden podstatný, předem řečený spoiler. Bag of Bones uděluji 75% a doporučuji všem, aby od něj čekali co nejméně. Jedině pak budou dle mého nanejvýš spokojeni. Na televizní poměry je to skutečně povedené.(16.12.2011)
Illy
Škoda, v prvních minutách působí snímek nadějně. Potom přijde to co obvykle - to co na papíře u Kinga funguje díky jeho popisnosti perfektně, na obrazovce působí lacině až trapně. Nic proti výběru Brosnana a Georgeové, ale ostatní herci jsou mizerní. Občas špatný střih nepřidá a scénář jakoby slepený z momentů z knihy působí zmateně a nevěrohodně. Doufám že film neodradí budoucí čtenáře Kinga, všem ho mohu jen doporučit. I po tomto průšvihu.(30.12.2011)
Petullka.66
Na Pytel kostí jsem se těšila jak děcko na Ježíška, nemohla jsem ani dospat... A čekání se vyplatilo. Podle mě se jedná o solidní zpracování skvělého románu! Efekty působivé, herci sympatičtí, ale nejvíc mě zaujala ta malá holčička. Bohužel nemůžu dát všech 5 (nemám je pohromadě), kniha je hold kniha. Ale Pytel kostí doporučuji (třeba si pak někdo přečte i tu knižní předlohu). /Dávám 4 hvězdy z 5!/(13.12.2011)
verbal
Když vás rozjetý autobus konečně zbaví manželky a vy najednou máte spoustu času na své koníčky, vyloženě nasere, pokud si ani v mrazáku nedá pokoj a chodí vás do toho balení MILFek strašit. Je všeobecně známo, že až asi na pět zářných výjimek se Štefan Král lépe čte, než se na něj dívá a toto je smutný příklad toho, jak se dá poměrně solidní předloha dokurvit do téměř tří hodin zabijácké nudy. Z nich přes dvě unyle lelkuje vysloužilý agent Jejího veličenstva na chatě a otráveně hraje se svou pošlou láskou na ledničce scrabble. No, abych byl úplně upřímný a objektivní, mezi tím vytvářením nebodovaných novotvarů mu zhruba každou půlhodinu nějaká nasraná ektoplasma cinkne na soba nebo vyháže talíře z kredence, abychom se mohli šíleně vyděsit, že to má furt ještě nejmíň devadesát minut do konce. Když už si divák začne po tomhle utrpení znuděně pohazovat dálkovým ovladačem a tahat z internetů další pokračování Abnormálních pasivit, aspoň někdo utopí v jezeře pár dvanáctek a oprcá nějakou briketu, co u toho strašně kleje. Na to by ale bohatě stačila čtyřicetiminutová epizoda Akt XXX!(2.1.2012)