Pytel kostí

Vrece kostí patrí k mojim obľúbeným kingovkám a keď som sa dozvedel, že ho chystá starý kingovec Mick Garris ako televíznu mini-sériu s Pierceom Brosnanom, tešil som sa. Bohužiaľ, napriek na prvý pohľad štedrej dĺžke je to strašne krátke, film pôsobí brutálne skratkovito až povrchne. Kvôli uponáhľanosti nevznikol ani tak príbeh, ako skôr zmrzačené torzo, ktoré upaľuje zbytočne rýchlo dopredu a nikto z toho nič nemá. Režisér sa namiesto piplania atmosféry (pekný veľký drevený dom uprostred krásnych lesov Severnej Ameriky, neďaleké rozľahlé ponuré lochnesské jazero, obďaleč stojace zaspaté mestečko) musí ponáhľať a tak sa strihá, strihá a strihá. Akoby v post-produkcii vypadávali celé scény, od drobných (ako sa Mike dostal z „plte“ uprostred jazera na breh? Viem, že preplával, nie som blbý, ale to tam nemohli byť aspoň tri sekundy toho športového výkonu?) až po dôležité, s ktorými som mal problém aj ja a to som román čítal v Anglicku desaťkrát (prečo milionár spáchal samovraždu?). Napriek určitej snahe a nie úplne nevydarenej prvej polovičke sa v druhej Mickovi skrátka všetko úspešne zosypalo. Zostal zbedačený výkon nervózneho Brosnana (ktorý je fajn, ale z niekoľkých vyhrotených scén sú vidieť jeho obmedzené herecké limity), blbé retrospektívy a výsledný pocit, že je to alebo zbytočne dlhé alebo zbytočne krátke. (28.01.2017)

Mizerné. Garrisova režie je přinejlepším průměrná. Scénář postrádá nejlepší momenty z knihy a celkově nedává moc smysl. První půlka v podstatě nic neřekne, nemá spád a události se jen dějí. Žádné napětí, žádné očekávání. Obsazení se nevyvedlo. Brosnana mám rád, ale sem se nehodí a není to tím, že by nedokázal shodit Bondovské sako. Právě naopak, jeho Noonan je nezajímavý a není nic horšího než nezajímavý hlavní hrdina. Přehnaná dramatizace některých scén je až komická. Překvapivě jediné solidně provedené kousky jsou ty z minulosti a ty jsem v knize bral jako ty slabší. Jo a cpaní moderní technologie skoro všude mi lezlo na nervy. iPad přehrávající staré černobílé video... že by product placemant, nebo jen snaha o to být v kurzu? (27.12.2011)

,,VÝCHOVA PŘINÁŠÍ POVINNOSTI“….. /// Mikemu umřela žena (na autobus). A její duše se (z nějakýho důvodu) vrátila. Jenže smolda pacholda – nejsou sami! … Zpracování do dvou dílů dává dost prostoru pro vybudovaní atmosféry kolem chlastajícího spisovatele (další! Kurva chcu taky něco napsat!), příznaků alkoholismu (nechceš mi nakecat, že taky vidíš duchy…), a víc než strach mám jen takovej pocit, že mě to celkem baví (ani když píchá s mrtvejma? Ty seš zvrhlej! Co máš v tom sklepě?). Vobčas mě zamrazí, páč podivnosti se vobjevujou ve spánku i v bdění a zajímavě se proplejtaj ducháčci, minulost a současnost. Důležitý taky je, že záhady ani osoby mě zvlášť neserou (ani Brosnan? No jo, ale ten jinak…). Příběh je prostě taková ,,Kingovka“ o tom, jak dát dohromady dva smutný lidi. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 1998 Stephen King číst nebudu. 2.) Vykládaj vo mě, že mi hrozí malé ,,Dark Scoreské šílenství“. 3.) Thx za titule ,,Hlawoun“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (22.11.2012)

Sterilnější než čerstvě vybalená injekční stříkačka a stejně tak nápadité. Jde o příběh spisovatele, jehož žena políbí rozjetý autobus a on (ten spisovatel, ne autobus) se pak vydává do manželčina letního sídla, aby tu pátral po pradávném prokletí, blablabla. Z příběhu na každém rohu vykukuje King, což by vlastně ani nevadilo, vždyť formát televizní minisérie mu sluší. Co však vadí je, že ze zpracování je na hony cítit Garrisova nezajímavá režie. Dokud bude Kinga pro televizi adaptovat on, slušné podívané se zřejmě nedočkáme. (09.01.2012)

Když vás rozjetý autobus konečně zbaví manželky a vy najednou máte spoustu času na své koníčky, vyloženě nasere, pokud si ani v mrazáku nedá pokoj a chodí vás do toho balení MILFek strašit. Je všeobecně známo, že až asi na pět zářných výjimek se Štefan Král lépe čte, než se na něj dívá a toto je smutný příklad toho, jak se dá poměrně solidní předloha dokurvit do téměř tří hodin zabijácké nudy. Z nich přes dvě unyle lelkuje vysloužilý agent Jejího veličenstva na chatě a otráveně hraje se svou pošlou láskou na ledničce scrabble. No, abych byl úplně upřímný a objektivní, mezi tím vytvářením nebodovaných novotvarů mu zhruba každou půlhodinu nějaká nasraná ektoplasma cinkne na soba nebo vyháže talíře z kredence, abychom se mohli šíleně vyděsit, že to má furt ještě nejmíň devadesát minut do konce. Když už si divák začne po tomhle utrpení znuděně pohazovat dálkovým ovladačem a tahat z internetů další pokračování Abnormálních pasivit, aspoň někdo utopí v jezeře pár dvanáctek a oprcá nějakou briketu, co u toho strašně kleje. Na to by ale bohatě stačila čtyřicetiminutová epizoda Akt XXX! (02.01.2012)