The Postman Always Rings Twice
Režie:
Tay GarnettScénář:
Niven BuschKamera:
Sidney WagnerHudba:
George BassmanHrají:
Lana Turner, John Garfield, Cecil Kellaway, Hume Cronyn, Leon Ames, Audrey Totter, Jeff York, Byron Foulger, Jeffrey Sayre, Harold Miller, Frank Mayo (více)Obsahy(1)
Film vycházející z příběhu Jamese M. Caina se točí kolem destruktivního vztahu dvou milenců. Jejich problémy se nakupí poté, co skoncují s manželem, který jim překáží. Nick Smith, majitel restaurace u silnice, si najme Franka Chamberse jako pomocníka. Frank se zaplete s Nickovou krásnou ženou Corou. Ta přemluví Franka, aby jí pomohl zabít Nicka "nešťastnou náhodou". Ale víte, jak dopadají ty nejlépe promyšlené plány? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Během prvních minut jsem si pochvaloval, jaký je to parádní film-noir. S ďábelsky svůdnou femme fatale vytvářející kolem sebe erotické dusno, přes které nepronikne ani paprsek světla, s motivacemi jasnějšími než tisíc sluncí, s atmosférou hutnější než koncentrace bodyguardů kolem George W. Bushe, jenže mé nadšení opadlo společně se zjištěním, že doba, po kterou jsem si film náramně užíval zabrala bratru dvacet minut reálného času. Minuty následující již zdaleka nebyly takovým masakrem a zpočátku extrémně jasná zápletka začala pomalu ztrácet grády přidáváním stále nových a nových vedlejších motivů, aby to celé nakonec vyvrcholilo tou nejpravděpodobnější možnou pointou. Pošťák není příliš zdařile zrežírován, dost se vleče (díky za těch pár scén v plenéru), ani herci vyloženě nezáří, nicméně je právě intenzivní erotické jiskření mezi ústřední dvojici bezcharakterních zločinců v první půli, které zajistilo filmu nesmrtelnost. 75% ()
S tímhle námětem to mohl být klidně nejlepší noir všech dob, ale ta strašlivá prkennost na všech úrovních je naprosto likvidační. Garnett je směšně teatrální a jediné, co jakž tak zvládá, je nabízet sexy pohledy na Turnerovou. Vést k pořádnému výkonu už ji ale nedokáže. Skutečné zklamání, na tenhle film jsem se těšil dlouho. ()
Tento román som videl sfilmovaný iba Viscontim a verziu z 80 rokov som videl veľmi dávno. A Viscontiho verzia je natoľko odlišná, že v podstate všetky zvraty v tomto filme boli pre mňa nové. Temné uličky, noc a tiene strieda dusno vidieka a je to rovnako atmosférické, najmä ak ústredná ženská sa môže prechádzať v šortkách. Plány sa plánujú, ale osud chce inak, policajti vyšetrujú, ale dôkazy chýbajú. Klamstvá, neistota, osudné chyby a tým pádom smrť číha všade naokolo. Jediné, čo chýba je poriadna erotická vsuvka, ale zase jej absenciu vyvažuje naša predstavivosť. ()
Zas dalsi film -noir, ktory je tuna precenovany. Uvod je vyborny, zaujme tempom a ani chvilu nenudi. Co je vsak horsie, v strede uz nastupuje nuda, a to velka. Dialogy su v strede filmu pomaly az ovatovane plane plky, nic sa nedeje, kulisy su len priemerne. Dejova linia bez prekvapeni a od strednej casti filmu aj dost predvidatelna. Ne, ne tento noir je len priemerny a nie je taky kvalitny, ako sa tvari : 56 % ()
"Pošťák vždycky zvoní dvakrát" podruhé…¬ Krimipříběh "Pošťák vždycky zvoní dvakrát" marylandského spisovatele Jamese M. Caina z r. 1934 patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v tomto literárním genru napsáno. Traduje se, že český překlad Jaroslava Kořána je lepší anglického originálu Cainova; faktem je, že tento překlad (z r. 1987) se vydává dodnes a jeho četba je opravdovou lahůdkou pro milovníky krimi či noir příběhů.¬ Znám a viděl jsem — přiznávám že v různých obdobích svého života, což je na úkor věrohodnosti mého porovnávání — celkem čtyři filmové zpracování tohoto mého oblíbeného a v pravdě silného příběhu o lásce, vášni, neřesti i zradě, s vhledem do USA právního systému své doby. Žádné z nich nesahá ani po pás prožitku z četby; přes to alespoň některá z nich stojí za pozornost do té míry, že není od věci je shlédnouti, třebaže po četbě bude umělecký účinek na diváka dozajista otupen.¬¬¬ 1. "Posedlost" Itala L. Viscontiho z r. 1943 je žel pouze volným zpracováním literární předlohy; důraz klade Visconti na jiné stránky — neorealistické ztvárnění tehdejšího života chudých vrstev, čímž samotný příběh trpí, odsouván do pozadí. Pro milovníka noir snímků asi nejméně vhodné ke shlédnutí — byť nátočet nepostrádá uměleckých kvalit Viscontimu vlastních a byť oba hlavní představitelé příběhu v podání Clary Calamaiové a Massima Girottiho typově k předloze velmi dobře sedí.¬¬¬ 2. "Pošťák vždy zvoní dvakrát" v režii T. Garnetta a scénáři N. Busche americké produkce z r. 1946 je nátočtem ke knize dobře přiléhajícím, částečně i slušně budovanou dramatickou linkou. Toto zpracování považuji za předloze nejlépe odpovídající a divácky nejvděčnější, také Lana Turnerová a John Garfield v hlavních úlohách odpovídají předloze velice dobře a dobře své úlohy také hrají.¬¬¬ 3. "Pošťák vždy zvoní dvakrát" americké produkce z r. 1981 režíroval B. Rafelson a scénář napsal známý a kvalitní scénárista D. Mamet. Toto zpracování je záměrně syrové, stavějící do popředí sexualitu; tím se odlišuje od zpracování z r. 1946, které staví na typech a ne na živočišné akci. Herecké umění J. Nicholsona můžeme vynášeti jak chceme vysoko. ale pravdou je, že se na úlohu mladého tuláka Franka vůbec nehodil — věkem, vzhledem, vystupováním. Scénář lze hodnotiti velice sporně, podle mé mínky jeho živočišné pojetí předlohu zabíjí a jí neodpovídá, což s nevěryhodným obsazením Franka Nicholsonem tomuto zpracování nejvíce asi ubližuje a staví je na nejzazší místo ze všech čtyřech, které tu porovnávám.¬¬¬ 4. "Vášeň" je dílo (mimo jiných) maďarského režiséra a scénáristy G. Fehéra, natočené r. 1998. Nátočet je nepříznivě poznamenán spoluprací s lidmi pohybujícími se okolo maďarského tvůrce Bély Tarra, který se také, žel, podílel na scénáři. Vzniklo sice dílo nejvíce umělecké po výtvarné a filmové stránce z porovnávaných, ale obdobně jako u Viscontiho "Posedlosti" dílo, u něhož je literární předloha dávána do pozadí, aby vynikly kvality jiné. K tomu ještě vybraní představitelé Řeka Papadakise a jeho manželky Cory (Ildikó Bánságiová a Džoko Rosič) jsou podobou, ale i herecky vzdáleni duchu knihy.¬¬¬ Z předchozího vyplývá tato sumace: Kdo nečetl knižní předlohu, taktéž kdo nechce ztráceti čas sledováním různých nátočtů a chce si vybrati pouze jeden, tomu doporučuji shlédnouti — pokud si může vybrati — Garnetův-Buschův snímek z r. 1946. () (méně) (více)