Lovec senzací

Fenomén filmových sestříhů původních seriálů patří ke znormalizovanému Barrandovu, ale je škoda, že i po letech můžeme sledovat jen ty filmové verze. Protože speciálně původní série Tržiště senzací by měla blíž k výborné mini Uctivá poklona, pane Kohn, zatímco v sestřihu vznikly dva nevyrovnané filmy. Zuřivý reportér příliš nefunguje, ale Lovec senzací už pobavit dokáže. Konečně židovská anekdota, ve které burzovní rada Samek (Leoš Suchařípa) musí provdat svou dceru za místní vyhlášenou chudobu, je vysloveně pikantní. (06.02.2021)

Novinář E.E.Kisch vypráví příběhy ze staré Prahy , které sám prožil v letech před 1.světovou válkou a zaznamenal ve svých reportážích a povídkách:podílel se na odhalení skutečného vraha bohatého hostinského , zúčasnil se svatby žebrákova syna s dcerou samolibého boháče a je svědkem záhadné vraždy strýce směnárníka.Sestřich původně samostatných částí zakázkového TV seriálu - též Zuřivý reportér. (21.12.2006)

(2x) Spolu s pokračováním Zuřivý reportér zajímavý koprodukční počin československé kinematografie. Celkovou kvalitu sráží jenom fakt, že původně "Tržiště senzací" nevziklo jako dvoudílný film, ale pětidílný seriál pro německou televizi. Kdo totiž nezná tenhle kontext vzniku snímku (jako já kdysi při prvním shlédnutí), asi sotva pochopí, proč zde mohly být do jednoho filmu spojeny dva žánrově odlišné povídky, které na první pohled nespájí téměř nic (mimo hlavní postavy redaktora Kische, který se v druhé povídce objeví stejně už jen sporadicky). Ta první je standardní retro kriminálkou, kde navíc vraha od počátku všichni známe a od průměru jí povyšuje hlavně odlišný pohled na dění nikoliv z pohledu detektiva nebo pachatele, ale redaktora píšícího o vraždě aktualizované články do novin. Větší kouzlo v sobě nese druhá povídka přinášející komorní příběh židovské rodiny na konci monarchii. Zde exceluje především Leoš Suchařípa v hlavní roli žebravého pana rady, v jedné z epizodních rolí Ilja Racek a atmosféru tragikomického příběhu podtrhuje (v obou filmech) hudba Jiřího Svobody. Milá filmová procházka starou dobou a jako bonus židovská ukolébavka v podání Hany Hegerové; 80% (11.06.2018)

Egon Erwin Kisch byl český reportér, píšící ale německy. Pod přezdívkou Zuřivý reportér je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Jeho tvorba je ale považována spíše za literaturu než objektivní popisování reálných událostí. Témata hledal na periferii společnosti a pyšnil se neobvyklou vytrvalostí. Většinu z toho, co posbíral, shrnul, mimo jiné, v knize pod názvem „Tržiště senzací´. čehož se v Německu chytli filmaři a to už v roce 1963 a pod stejnojmenným názvem vznikl televizní film. Kisch dokázal s fakty tak věrohodně manipulovat, že se mu prý údajně podařilo ošálit i spoustu seriózních literárních autorů. Zkrátka dokonale propojoval fakta s vymyšlenými dějovými odbočkami za použití lehkého humoru a dobře promyšlených point. Vtom byl doslova  mistr svého oboru. A tak není divu, že si na něj televizní tvůrci v roce 1985 opět vzpomněli a z jeho tvorby udělali přímo povídkový televizní seriál, ve kterém jsou povídky propojeny právě postavou novináře.  Egon Erwin Kisch osobně, kterého si zahrál Josef Laufer. Seriál sice natáčel Barrandov, ale na německou zakázku, tudíž byl určen pouze pro televizní trh západních zemí.  Českoslovenští diváci však ochuzeni nebyli. Místo seriálu byl vytvořen filmový sestřih, do kterého se vybraly jen určité příběhy. Filmové sestřihy byly dohromady vytvořeny dva. Prví pod názvem ´Zuřivý reportér´, tedy nesoucí Kischovu přezdívku, čímž uvidíme, proč zrovna takovou měl, a jako druhý tento, již pod názvem dle knižní předlohy „Lovci senzací´ Povídky jsou opět jemné, humorné, a dokonce i poučné. Škoda, že čeští diváci nikdy nedostali možnost vidět přímo celý seriál. Jistě stojí za to. (04.08.2022)

Druhé povídce o známosti syna šnorera Mendela s dcerou boháče Samka dávám pět hvězdiček. Skrz naskrz židovská atmosféra, cynismus, zoufalecká ironie, vypočítavost a zároveň odkazy na na Hospodina. Do značné míry (ne-li zcela) postavy potomků národa vyvoleného představují židovští herci (Laufer, Linkers, Suchařípa, Hegerová...). Místy mi tato skvěle natočená povídka až vyrážela dech svou syrovou absurditou, chladným pragmatisem, či jak to nazvat. Pokud lze mluvit o humoru, pak jen jako o hořkém humoru. Podle mne natočeno skvěle. (03.04.2011)