Lovec senzací

Druhé povídce o známosti syna šnorera Mendela s dcerou boháče Samka dávám pět hvězdiček. Skrz naskrz židovská atmosféra, cynismus, zoufalecká ironie, vypočítavost a zároveň odkazy na na Hospodina. Do značné míry (ne-li zcela) postavy potomků národa vyvoleného představují židovští herci (Laufer, Linkers, Suchařípa, Hegerová...). Místy mi tato skvěle natočená povídka až vyrážela dech svou syrovou absurditou, chladným pragmatisem, či jak to nazvat. Pokud lze mluvit o humoru, pak jen jako o hořkém humoru. Podle mne natočeno skvěle. (03.04.2011)

Značně nevyrovnaný filmový počin. Zejména první část, která vypráví příběh vraždy hostinského, je zpracována hodně neuměle a nepřesvědčivě, až téměř amatérsky. Kischovu předlohu jsem sice nečetl, ale předpokládám, že tak špatně ji snad sám vystavět nemohl a že je tedy odfláknutá spíš scénáristicky a potažmo i režijně. Rovněž Kischovy milostné pletky zde působí značně úsměvně svou neživotnou křečovitostí. Mnohem lépe vyznívá druhá část o vynucené svatbě syna žebráka a dcery boháče, která vcelku zajímavě zachycuje reálie staré židovské Prahy a odráží i typicky židovský humor. Konec, který se věnuje vraždě Kischova bohatého strýce, je opět hodně schematický a odbytý. Stejně nevyrovnaně jako obsah filmu na mě působily i herecké výkony - od těch téměř prkenných, jako např. Josefa Laufera, až po solidní Leoše Suchařípy a Jozefa Kronera. (21.12.2018)

Fenomén filmových sestříhů původních seriálů patří ke znormalizovanému Barrandovu, ale je škoda, že i po letech můžeme sledovat jen ty filmové verze. Protože speciálně původní série Tržiště senzací by měla blíž k výborné mini Uctivá poklona, pane Kohn, zatímco v sestřihu vznikly dva nevyrovnané filmy. Zuřivý reportér příliš nefunguje, ale Lovec senzací už pobavit dokáže. Konečně židovská anekdota, ve které burzovní rada Samek (Leoš Suchařípa) musí provdat svou dceru za místní vyhlášenou chudobu, je vysloveně pikantní. (06.02.2021)

(2x) Spolu s pokračováním Zuřivý reportér zajímavý koprodukční počin československé kinematografie. Celkovou kvalitu sráží jenom fakt, že původně "Tržiště senzací" nevziklo jako dvoudílný film, ale pětidílný seriál pro německou televizi. Kdo totiž nezná tenhle kontext vzniku snímku (jako já kdysi při prvním shlédnutí), asi sotva pochopí, proč zde mohly být do jednoho filmu spojeny dva žánrově odlišné povídky, které na první pohled nespájí téměř nic (mimo hlavní postavy redaktora Kische, který se v druhé povídce objeví stejně už jen sporadicky). Ta první je standardní retro kriminálkou, kde navíc vraha od počátku všichni známe a od průměru jí povyšuje hlavně odlišný pohled na dění nikoliv z pohledu detektiva nebo pachatele, ale redaktora píšícího o vraždě aktualizované články do novin. Větší kouzlo v sobě nese druhá povídka přinášející komorní příběh židovské rodiny na konci monarchii. Zde exceluje především Leoš Suchařípa v hlavní roli žebravého pana rady, v jedné z epizodních rolí Ilja Racek a atmosféru tragikomického příběhu podtrhuje (v obou filmech) hudba Jiřího Svobody. Milá filmová procházka starou dobou a jako bonus židovská ukolébavka v podání Hany Hegerové; 80% (11.06.2018)

Děsný předabing, hrozný Laufer, co ještě třeba dodávat. Třeba to, že si inspektor a všichni detektivové nevšimnou okénka na WC, ale Kisch ano. Bože, bože. První polovina filmu byla prostě tak debilní, že to až hvízdalo. Ovšem druhá už byla hereckým koncertem pana Kronera a pana Suchařípy. No, a nyní hodnoťte. (07.12.2019)