Zuřivý reportér

Ačkoliv tento film vznikl obdobně jako snímek Lovec senzací (tj. sestřiháním seriálu pro německou televizi), působil na mě ještě nesouroději. Možná to bylo tím, že děje obou původních Kischových (Tetovaný portrét a Nedozírné důsledky) nemají nic, co by je spojovalo a že sami o sobě obsahují vícero dějových linek. Celé je to též více odlehčené, ač uznávám, že zrovna ta příhoda o vytetovaném důstojníku na Kischově zadnici je vážně pěkně humorná. Co mě zaujalo nejen zde ale i v druhém filmu, byla velmi pěkná hudba Jiřího Svobody, z nichž některé motivy (třeba tanec ve vykřičeném domě) znám z nějakých jiných filmů, takže asi později došlo k jejich opětovnému použití. (30.03.2024)

Film, který mě mile překvapil, protože jsem ho dosud mnohokrát vidět mohl, ale vždy jsem ho minul. Egon Erwin Kisch byl skvělý novinář, který ve svých fejetonech, črtách i povídkách měl vždycky trochu toho milého, byť třeba i černého humoru. Připomenul se mi jeho Pražský pitaval, který jsem někde v knihovně míval. Josefu Laufrovi tahle role seděla,vlastně se jednalo o pár drobných příhod, jejichž vyústěním bylo vypuknutí světové války. Příběh vytetovaného důstojníka na zadnici, příběh padlých dívek, příběh tajného telegramu do Poděbrad a nakonec černá růže na Konopišti. Ano, dojem trochu kazila koprodukce, nejhůř za vlasy tahal dabující Rudolf Hrušínský, ale i tak si film čtyři hvězdičky zaslouží. (09.01.2018)

"Volové, nestřílejte!! Jsou tady koně!!"                                                                                                                                     Roztomilá zápletka v první polovině, kterou už ostatní uživatele prozradili. Opět další opomenutý a silně podhodnocený film, kterému ale nelze nic vytkout. Ale čemu se divit, když hodnotí uživatelé jako Drslan40, který má ve zvyku hodnotit úplně všechno, ať už to viděl nebo ne. (08.11.2014)

Egon Erwin Kisch byl český reportér, píšící ale německy. Pod přezdívkou Zuřivý reportér je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Jeho tvorba je ale považována spíše za literaturu než objektivní popisování reálných událostí. Témata hledal na periferii společnosti a pyšnil se neobvyklou vytrvalostí. Většinu z toho, co posbíral, shrnul, mimo jiné, v knize pod názvem „Tržiště senzací´. čehož se v Německu chytli filmaři a to už v roce 1963 a pod stejnojmenným názvem vznikl televizní film. Kisch dokázal s fakty tak věrohodně manipulovat, že se mu prý údajně podařilo ošálit i spoustu seriózních literárních autorů. Zkrátka dokonale propojoval fakta s vymyšlenými dějovými odbočkami za použití lehkého humoru a dobře promyšlených point. Vtom byl doslova  mistr svého oboru. A tak není divu, že si na něj televizní tvůrci v roce 1985 opět vzpomněli a z jeho tvorby udělali přímo povídkový televizní seriál, ve kterém jsou povídky propojeny právě postavou novináře.  Egon Erwin Kisch osobně, kterého si zahrál Josef Laufer. Seriál sice natáčel Barrandov, ale na německou zakázku, tudíž byl určen pouze pro televizní trh západních zemí.  Českoslovenští diváci však ochuzeni nebyli. Místo seriálu byl vytvořen filmový sestřih, do kterého se vybraly jen určité příběhy. Filmové sestřihy byly dohromady vytvořeny dva. Tento nesoucí Kischovu přezdívku, čímž uvidíme, proč zrovna takovou měl, a druhý byl uveden již pod názvem dle knižní předlohy „Lovci senzací´ Povídky jsou jemné, humorné, a dokonce i poučné. Škoda, že čeští diváci nikdy nedostali možnost vidět přímo celý seriál. Jistě stojí za to. (04.08.2022)

Malou pihou na kráse je německá koprodukce, která jako vždy dosadila do filmu nespočet škaredých Němců. Ale i od toho se dokážu oprostit, protože snímek má neskutečný šmrnc, slovní i hudební humor a charismatického představitele titulní role. A pan plukovník je skutečně jako živý, člověk se nemůže paní hraběnce divit, že jeho portrét zulíbala. (08.11.2014)