Rozkaz

Další z řady tížívích a patřičně hustých severských dramat,tentokrát na pozadí Finské občanské války.Film je natočen podle románu Leeny Lander a jelikož knihu nečetl,nemohu posoudit,jak dalece se tvůrci předlohy drželi a jak se filmové zpracování knihy drží,takže budu psát čistě a jen o filmu,jako takovém.Ten působí velmi dssně(jak jsme si u severských filmů zvykli)a režisér to ještě podtrhuje sondami do každé postavy,kterou bere jako individuální a jedinečnou.Film se zamýšlí nad smyslem války,chování a počínání lidí v ní i nad motivací jednotlivých lidských činů.Je to velmi syrové,je to erotické a je to osudové.Na filmu mě nejvíc bavilo,jak si k sobě hlavní hrdinové(voják a revolucionářka),stojící na opačné straně barikády,hledají v cestu.Film má skvělou kameru,hudbu a Samuli Vauramo a Pihla Viltala opravdu skvěle hrají.Na druhou stranu je film mírně nevyvážený,chvílemi se tam toho děje až moc a je pro mě příliš naturalistický a chvílemi jsem se nudil a čekal co z toho vyleze,což je zřejmě dáno přepisem na filmové plátno a to,že to vůbec nebylo jednoduché(to ovšem není skoro nikdy).Film vypráví o tíživé době ve Finsku(do teď jsem netušil,že tam byla občanská válka) a důležitostí se tak řadí mezi ostatní historické filmy,předkládající nám nějakou epochu dějin proto,abychom jí pochopili a poučili se z ní.Pro mě je tady příliš mnoho neštěstí,temnoty a zla(to ale samozřejmě být musí).Hodnocení tedy nebylo také jednoduché,nakonec dávám severských 70%,protože filmově a zpracováním je to opravdu slušně odvedený kus práce. (06.08.2011)

"Zdá se, že dokážeme najít zálibu v čemkoliv..." Tak nevím, zdá dokážu mít někdy zálibu v dnes tak moderní snaze vkládat snad do každého druhého filmu homosexuální dějovou linku... Za mě něco, co mi zde rozhodně vadilo (aniž bych, zdůrazňuji, měl něco proti lidem této sexuální orientace, jen prostě mi to zde přišlo násilné). Jinak po opravdu drsných 15 minutách (mnohačetné znásilňování a hromadná "divoká" poprava), které ale do válečného filmu tak nějak žel asi patří, čeká na člověka řada vizuálních překvapení, ať už jde o nádherně nasnímané scenérie severské krajiny či poměrně hezké erotické záběry (zde musím uznat všeho druhu). Dost paradoxně tak vyznívají slova soudcovy manželky, když říká "všude utrpení a tak málo krásy"... Moc zajímavě ale působí i ty vizuální kontrasty dané střídáním prostředí, v němž se film odehrává (vězení versus soukromé sídlo soudce Hallenberga). Z dějového hlediska je už ale můj dojem poněkud rozporuplný. Na jednu stranu skvěle psychologicky vylíčená postava soudce Hellenberga, "spisovatele a humanistu, co učí lidí, aby se chovali jako zvěř". Na druhou stranu třeba poněkud nadbytečná postava jeho manželky, která si tu střihne sexuální scénu podbarvenou (nevím proč zrovna) hudbou z Beethovenovy 7. symfonie (konkrétně z Allegretta). Samotný závěr mi přišel poněkud nepravděpodobný, i když docela chápu, že nějaký maličko optimistický konec to po tom "nářezu" asi i chtělo. Celkově určitě typ filmu, který mi jednou stačil, i když mě určitě obohatil. (18.02.2019)

Chladné severské drama, které má několik zajímavých momentů, ale jinak se utápí v náznacích i trochu promarněných šancích. Za první světové války jsou povstalci Rudé gardy nemilosrdně popravováni, řada žen opakovaně znásilňována. Čestný desátník Aaro Harjula se na válečných zvěrstev ale nehodlá podílet a chce vězeňkyni a jedinou přeživší Miinu dovézt k řádnému soudu. Jenže to nebude tak snadné, když si k sobě mladý voják a plavovlasá revolucionářka začnou hledat cestu. Příběh z roku 1918 je tak trochu typickým severským dramatem, co se nálady a atmosféry týče. Nádherně nasnímáno a hudebně stejně výtečně podkresleno. Komorní a neokázalé líčení vztahu mezi Aarem a Miinou má také své kouzlo. I herecky je o co stát. Rodačku z Helsinek Pihlu Viitalu snímek uvedl do mezinárodního podvědomí, snad jsme její minimalistické herectví neviděli naposledy. I přes výše zmíněné nedostatky určitě převládá (70%) spokojenost, jen to mnohdy chtělo divácky řekněme přitažlivější a stravitelnější momenty. (12.01.2010)

Film jako finská pálenka z bahna, březové kůry, staré vojenské škorně, předjarního vánku (a mraženého mamuta). Když se jí v jejím vlastním tempu propijete až do dna, všechny nuance se spojí v něco neuchopitelného, pradávného, co vítr šeptal už Goethemu... "Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? To otec se vrací s chlapcem tmou, Bezpečně drží ho na rukou. - Můj synku, proč tiskneš se ke mně blíž? - Je tu král duchů, nevidíš? Má korunu, žezlo a bílý šat. - To je cár mlhy jen, noční chlad..." (17.07.2021)

Válka je plná silných příběhů a já mám samozřejmě raději ty, které vyprávějí o osudech obyčejných lidí nebo jednotlivcích než o armádách a velkých bitvách. Snímek "Rozkaz" je přesně takovým zaměřený na několik postav, ale popravdě jsem se celou dobu nemohl rozhodnout, jestli je to dobré, nebo je to vše jen na efekt. (21.08.2017)