Looper: Nájemný zabiják

Konečně pořádná sci-fi. Vyživný příběh těží z tématu cestování v čase snad všechno co nabízí. Rian Johnson s přehledem načrtává základní premisu, aby ji pak obohatil ještě o další přidané hodnoty a zvládá neztratit směr. Bruce se předvádí v nejlepší formě (po akční i herecké stránce) a Joe jen potvrzuje pozici jednoho z nejlepších mladých herců současnosti a to prosím i pod tučnou vrstvou makeupu. A navíc tu máme neskutečně dobře obsazené děcko, které je otravné, tak trochu psychouš, ale stejně mu aspoň trochu fandíte. Nízký rozpočet změnil budoucnost roku 2044 v hnusnou městskou žumpu nebo prázdné pole v Kansasu. To dodává snímku správnou atmosféru, kde je všechno tak nějak... šedé. Kdo srovnává s Terminátorem se jen hloupě soustředil na Willisovu linii, přitom to o něm to skoro vůbec nebylo a od 12ti opicích taky moc neuvažujte, k nim taky Looperovi pořádný kus chybí. Na každý pád to chci brzy vidět znovu. (11.10.2012)

Největší síla drsné futuristické brakovky je v tom, jak sebejistý dozvuk po sobě zanechá. Ještě dlouho po odchodu z kina mi běží hlavou, přemýšlím nad jednotlivými dějovými linkami a radost mi kazí hlavně to, že čím déle přemítám, tím víc logických nesrovnalostí a paradoxů se mi vrací. Díky dokonalému castingu s neústupným Willisem v čele je ale radost se na tenhle žánrový mix dívat. Sympaticky nekompromisní forma dává snadněji zapomenout na vypravěčské chyby. 70% a zaokrouhlení nahoru za nezpochybnitelnou odvahu Riana Johnsona. (24.10.2012)

Looper je solidně vymyšlené a dobře natočené i odvyprávěné "polo-indie" scífko, které ale vlastně jen bere osvědčený základ a nic nového k němu nedodává. Takže pokud jste viděli "time travel" klasiky jako Donnie Darko či 12 opic (event. i Butterfly Effect a další), začne vám být zhruba v polovině filmu jasné, že ten, kdo se vrací z budoucnosti, aby napravil minulost, musí nutně zjistit, že jeho činy jsou součástí událostí, kterým se snaží předejít. A bohužel po těchto kolejích film jede bez překvapení a nějakého výrazného vzruchu. Po docela svěžím úvodu přijde ve druhé polovině až příliš ospalá pasáž, která se snaží motivovat přerod hrdinova mladšího já. Dává to smysl, neuráží to, ale zároveň to není žádná velká pecka - spíš solidně napsaná konverzačka. Johnson pracuje hodně s postavami, méně se světem, který je zase spíš tak načrtnutý (člověka by celkem zajímalo, proč je plný socek, proč jsou na sebe lidé tak hnusní a proč na druhé polovině glóbu existuje zenová oáza). Willisova linie přináší více adrenalinu, ale také mělkých póz, tuctové akce a láskyplných klišé. Dvě já se střetnou ve výtečné scéně v bistru, ale pak už si každý jede svou vlastní linii, dokud se smyčka neuzavře. Looper potvrzuje trend "inteligentních žánrovek s nižším rozpočtem" (Zdrojový kód, Správci osudu, Moon, Vyměřený čas), které svou ambiciózností i autorskou vizí překonávají mainstream. Ale skoro vždy jim k dokonalosti podstatný kus chybí. Nejspíš právě ten kus, který by výrazně narušil známá žánrová pravidla - nejlíp to vystihne Willis, který při zmínce o složitém časovém paradoxu utrousí ke svému mladšímu já něco ve smyslu: "To bychom tu museli sedět přes noc a pokreslit hromady ubrouskům. Prostě věř tomu, že to tak je." Nakonec tedy past ne nepodobná té, ve které visí jejich dražší kamarádi. [75%] (08.10.2012)

Rianu Johnsonovi se Looperem povedlo to, o co se loni neúspěšně snažil Duncan Jones Zdrojovým kódem nebo Andrew Niccol Vyměřeným časem. Natočil za málo peněz ambiciózní originální sci-fi, které je současně zábavné, chytré a bez větších nelogičností. Se splněním té poslední podmínky tu mnoho lidí nesouhlasí (soudě podle docela četných negativním komentů), ale já jsem prostě přesvědčený, že Looper se z těch časovo-cestovatelských nelogických paradoxů velmi hezky vylhal právě tím, že nijak přesně nepopisuje, jak to v daném filmovém vesmíru funguje. Zdrojový kód se o vysvětlení snažil, ale moc to nedávalo smysl. Looper nad něčím takovým jen mávne rukou a se slovy "Je to prostě složitej bordel" se o nějaké vysvětlování nestará. U mne tím vyhrál. (Spoiler) Ale slyším ty nářky. Pokud to, že z budoucnosti se navrátivší Willis zabil klukovi mámu, udělalo z kluka nebezpečného záporáka, kvůli kterému se vlastně Willis vracel, tak to nedává smysl, protože v realitě, ze které se Willis vrací, k ničemu takovému nedošlo. Jo jo, vidím radost těch chytráků, kteří taky konečně jednou na takovouhle nelogičnost přišli, takže se tím chtějí hned pochlubit a označí tu Loopera za hloupou blbost. No, ten film samozřejmě nepracuje s takovouto přímou kauzalitou, v závěru nastíněný průběh událostí, vedoucí k zezáporáčtění chlapce, je jen jedním z mnoha způsobů, jak k tomu mohlo dojít. Různé cesty vedou k jednomu cíli. Hodně různých cest vede k pravděpodobnému cíli, málo různých cest vede k nepravděpodobnému cíli. Ono přeci o tom, že Looperův filmový vesmír s "pravděpodobností" pracuje, pár slov přímo ve filmu padlo (rozhovor v bistru). Trochu bordel v tom je i tak, ale už tím, že se pravidla přesně neřeší, je jasné, že tvůrci chtějí stavět na něčem jiném. Na emocích. A tak to na mě fungovalo. (Konec spoileru). Takže tak. Looper prostě podle mne nemá daleko k tomu, aby se stal opravdu opěvovaným dílem. Je to do značné míry originální, suprově natočené, pěkně zahrané, chytře napsané a vůči svým postavám docela zlé a nekompromisní scífko. Kolik takových je? (19.10.2012)

Parádní retro sci-fi s jedním z nejinteligentnějších scénářů, co se v Hollywoodu za poslední dobu urodil, jehož největším kladem je přitom fakt, že otázka cestování časem je zde vlastně podružná a skutečnými hybateli jsou spíše morální postoje a paranormální motivy. Atmosféra je místy unikátní (kombinace sci-fi, noiru a paranormal hororu) a malý Pierce Gagnon je asi nejlepší dětský herec, kterého jsem kdy viděl... (20.11.2012)