Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Šestnáctiletá Terezka (D. Nvotová) odchází z ústavu, kde se učila švadlenkou a kde všechno bylo tak jednoduché, protože jiní rozhodovali za ni. Rozhodne se, že v hlavním městě vyhledá svou matku (E. Vášáryová), která o ni už léta neprojevila zájem. Podivuhodná cesta křížem krážem celým Slovenskem je nejen citovou výchovou, ale i Terezčinou zkouškou z dospělosti. Prožívá situace groteskní až absurdní a všechny pečlivě zaznamenává do staré slepé mapy. Reálný příběh se prolíná se sny a je naplněn hravým humorem… (Česká televize)

(více)

Recenze (39)

topi 

všechny recenze uživatele

Nezletilá Terezka je propuštěna z dětského ústavu a s dopisem pro svou matku se ji vydává hledat do hlavního města. Cestou potkává rozličné lidi a prožívá podivuhodné a absurdní situace. Škoda, že v druhé polovině se poetická rovina kamsi vytrácí a příběh přestává být poutavý. Poslední čtvrthodinka je vyloženě mimo. Zatímco předchozí Šulíkova Záhrada byla dokonalá v každém ohledu, Orbis Pictus zůstává kdesi v půli. Miluji hudbu Vladimíra Godára a i v tomto případě je naprosto za srdce chytající. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Dej som veľmi neočakával, ale predsa tam nejaký bol. Len nedával zmysel. Dorotka ako Terezka prechádza zvláštnou karikatúrou sveta, ponúka nám z neho nečakané obrazy a my ich máme lúštiť. Nerozlúštil som žiadny, pekne ich tu rozpísala jatamansi, takže nemusím spomínať ani jeden. Nvotová je hlavnou postavou nevýraznou a Emília mohla byť o niečo väčšia. Prečo väčšia, to je dosť ťažko vysvetliť. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Poetické putování jedné dívčiny s kloboukem na hlavě, po slovenské krajině, dle mapy ručně malované... Martin Šulík má dar a cit vést podobné příběhy, se všedními i nevšedními příhodami, protkané mezi tím humornými zastávkami, odkazy na slovenskou kulturu a pestrými střípky lidských osudů, v nichž se v tomto případě víckrát zrcadlí i cosi ze života v první dekádě nové (kapitalistické) epochy po roce 1989. Předchozí Zahrada mě místy fascinovala víc, ale i tady mě po celou dobu bavilo sledovat poetický děj v podobně osobité atmosféře, za účasti řádky legendárních herců, občas i v lehce muzikálním opojení (např. ve skvělém finále epizodky s dvojící Labuda – Turzonovová) a opět fantaskním finále... v němž se objeví Emília Vášaryová v hned dvounásobně překvapivé podobě, v jaké bych tuto za jiných okolností šarmantní dámu nečekal. Především jsem však byl v očekávání silnějšího, víc uzemňujícího závěru, který jsem s tímhle neotřelým povznesením se kamsi mimo realitu pocítil spíše jen částečně. Jinak ale hezké filmové putování (walk/road movie) podél kousku „mapy života“... [80%] ()

helianto 

všechny recenze uživatele

Orbis Pictus. Schola Ludus. DonQuijotovský pikareskní román v obrazech o putování čisté duše po světě, o hledání ... hledání vlastních kořenů, které je snad lepší neznat, hledání vlastního já, jež nalézt je třeba, aby bylo možné vyrovnat se s vlastním údělem. Snové, groteskní, láskyplné, někdy i kruté, obrazy, vytvářející Labyrint Světa, aby se hlavní hrdinka mohla dobrat Ráje srdce. Zajímavý počin slovenské kinematografie a Dorotka Nvotová už od raného mládí ukazující slibný herecký potenciál. ()

Tomco 

všechny recenze uživatele

V momente, keď Terezka nastúpi do auta ku Labudovi, nejako som sa prestal baviť. Dovtedy krásne jednoduchý a čistý príbeh s prvkami, ktoré mi veľmi učarovali v Záhrade, sa teda neskôr mení v zmesku lepších momentov s tými horšími. Nakoniec je z toho lepšia nuda bez výraznejšieho a silnejšieho rozuzlenia. Pre mňa niečo medzi 3-4, skôr však dole. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (2)

  • Nakrúcanie filmu prebiehalo na Myjave, Devíne, Strečne, v Piešťanoch, Bratislave i Ružomberku. (dyfur)
  • V 14. minúte sa Terezke (Dorota Nvotová) zasekne noha v žľabe na spúšťanie dreva, pričom z lesa sa ozve výkrik "Varúj". Ide o jasne čitateľný odkaz na scénu z filmu Vlčie diery (1948) režiséra Paľa Bielika, v ktorej sa postave Ondreja Svrčinu (Jozef Budský) rovnakým spôsobom zasekne noha. (GTS_PUNK)

Reklama

Reklama