VOD (1)
Obsahy(1)
Redakce zpravodajství a publicistiky pro vás každý týden připravuje třicet minut strhujících reportáží. Příběhy štěstí, proher a objevů.
Jedno téma a několik reportáží, které ho překvapivě variují - velké věci, velké osudy, velké události. Tzv. pozitivní publicistika diváka nejen informuje, ale také potěší, někdy i pobaví a inspiruje. Velké příběhy ho mohou snad i dojmout. Přijďte se každé pondělí od 21:30 přesvědčit, že seriózní informace vědců, historiků a očitých svědků nejsou nudné.
Magazín Televizních novin Víkend se na obrazovkách poprvé objevil 18.3.2005 a postupem času ho diváci vynesli mezi nejsledovanější publicistické Víkend pořady v ČR. V první polovině roku 2007 ho průměrně sledovalo více než 1 330 000 diváků. V procentech to znamená, že Víkend si vybralo 48 % procent lidí mezi 15 až 54 lety, kteří měli v pondělí po 21. hodině puštěný televizor. V kategorii mladých diváků mezi 15 až 24 lety to bylo dokonce 58 %.
Nejčastější témata se týkají osudových momentů moderních lidských dějin, přírody, techniky, medicíny, sportu, ale také netradičního představování rozličných profesí, které reportér vyzkouší na vlastní kůži. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (161)
Nehodlám tvrdit, že Víkend nemá své kvality. Lhal bych. Nehodlám již vůbec tvrdit, že si tvůrci neumí vybrat i zajímavá témata. Lhal bych. Nehodlám tvrdit, že komentátorské dvojice jsou k nesnesení. Lhal bych. Nehodlám, ale ani tvrdit, že mě to baví. Lhal bych. K čemu dobré téma a řemeslná kvalita reportáže, když to jde celé do háje "srdceryvně vlezle klišovitě kýčovitým" komentářem? Zvláště závěry jednotlivých příspěvků jsou pro mě takovým utrpením, že i obrat Turků na letošním Euru byl ve srovnání s nimi příjemným zážitkem. O tom, že je to většinou až ostudně povrchní, tendenční, informačně zavádějící a na úrovni všeobecných znalostí bez výraznějších zajímavostí či přínosného infa raději ani nemluvě. Neškodilo by také, kdyby redaktoři věnovali aspoň pár minut googlování o tématu. To co někdy tvrdí je v lepším případě úsměvné, v tom horším k pláči. ()
Kdybych hvězdičkoval od začátku vysílání pořadu, bylo by to 4, 3, 2. Snad to nebude ...1, odpad. Čím dál víc se tam bezpřínosně vaří, peče apod. (jako všude a to mě štve hlavně když mám prázdnou lednici), sportuje (jsem antisportovec) a zajímavých různorodých a jedinečných reportáží, jako to bylo dříve, čím dál méně. ()
Tak jsem se takhle jednou jakožto metalista o sobě dozvěděl věci, které bych se o sobě, nebýt naší milované televize Nova, asi nikdy nedozvěděl. Jako třeba to, že jsem satanista. A nebo že poslouchám zásadně buď jen zvracení, chrchlání, nebo transvestity. O největších a nejslavnějších kapelách zde nepadlo jediné slovo. Od té doby vím, že princip Víkendu NENÍ divákovi poskytnout objektivní informace, ale tupě něco pohanět, pomluvit, popřípadě opačně tupě vychválit. A lidi tyhle svinstva polykaj. Ach jo! ()
Já vím, jde vlastně o šest náhodně natočených reportáží, které spojuje jedno společné slovo (věta) a vatu mezi tím vyplňují moderátoři Televizních novin, ale co, mě sledování Víkendu zkrátka baví a rád se na něj pravidelně dívám. Samozřejmě, ne všechno je zrovna ideální, některé reportáže mne nezajímají, některé jsou o provařeném tématu, ale zase se na druhou stranu občas objeví nějaká zajímavá reportáž, u které lituji, že nemůže být delší. Mírně poučná oddechovka v pohodovém tepmu. ()
Docela zajímavý pořad, který mnohdy přináší reportáže z hodně zajímavých míst, profesí, atd. O tom, že se tu člověk dozví řadu věcí není pochyb. Co mě ale občas vyloženě irituje, je hudba. Mám pocit, že tam jednoduše nemají žádného profi hudebního supervisora, protože se v každém dílu objevují ony velmi známé epické skladby (Arrival of the Birds, apod.). Ty skladby sice jsou skvělé, ale když to slyšíte v každém druhém díle, navíc ještě při reportáži o popelářích, začne to znít velice rychle směšně, až otravně. ()
Reklama