Toradora!

Tygr a drak, dvě silná mystická stvoření, jsou k sobě neodolatelně přitahována. Kvůli čemu, soupeření nebo vzájemné podpoře? Ryuji charakterizovaný obličejem vrahouna, ale s velmi starostlivou a laskavou duší. A droboulinká Taiga, která si svoji výšku a fakt, že ji odmítla vlastní rodina, kompenzuje násilným chováním. Co ji taky jiného zbývá? Když tě nechtějí ani tvoji nejbližší a jsi tak malá, že tě každý přehlídne, je pár kopanců a drsnost jednou z možných záplat na duši. A taky, aby si tě pořádně všimli. _____ Zatímco první díly slibovaly víc akce a legrace, už záhy se seriál překlopil do romance a japonská střední se proměnila ve školu zlomených srdcí. _____ Finále je předvídatelné, ale je hezké, jak k němu seriál spěje. Výtržnice Taiga jenom skrývá svoji křehkost a Ryuji je prostě zvyklý se starat. Co mě štvalo, byla naspeedovaná zrzka, alias nejlepší kamarádka a líto mi bylo namachrované modelky, která svůj cit téměř ani nenaznačila, takže na ni nezbyla ani role zhrzené milenky. _____ Když se divák smíří s dětinskou kresbou, zjistí, že Japonci ji umí a dokážou dokonce i do těch širokých panenkovských očí dostat emoce. _____ Emoce byly vůbec zajímavé – buď sebezapření a skrývání, nebo hysterie, když už potlačovaný cit nejde udržet uvnitř. Japonští středoškoláci projevují velkou míru zodpovědnosti, cílevědomosti, schopnosti obětovat se pro kamarády a dodržování pravidel. _____ UPOZORNĚNÍ: Po titulcích posledního dílu následuje ještě několik scén. SHRNUTÍ: Skoro bych se vsadila, že seriál inspiroval můj jiný oblíbený – The End of the F***ing World (08.03.2019)

Kdyby si to zachovalo formát prvních pár dílů... kdyby... tak by to bylo něco úžasného! Vtipného! Energického! Něco co vás nabije pozitivní energií! Ale ono nezachovalo. Po těch pár prvních skvělých dílech to zapadlo do břečky poprůměrných anime ze školního prostředí. Samozřejmě se tam v průběhu celého seriálu objevovaly světlé chvilky, ale to nestačilo k tomu, abych se po celou dobu ptala: "Proč? Co jste udělali té komedii? Proč jsem strkáte ten strašný milostný mnohoúhelník?" Chtěla jsem se smát, místo toho jsem řešila strašlivé problémy puberťáků, kteří se chtěli chovat a řešit své problémy jako vyrovnaní dospělí (což bylo k smíchu, ovšem ne tak, jak bych si přála). Takových seriálů tady bylo a bude. Přineslo to něco nového? Ne. I když to nepřineslo nic nového, bylo to v pohodě a dobře se na to dívalo, člověk se u toho spokojeně usmíval? Ne. Takže lepší hodnocení to ode mě nedostane. (29.04.2013)

To bylo tak úžasný, že ani nevím co napsat. Řekl bych, že je to velmi nevšední anime s obrovsky hlubokým příběhem. Snad žádné anime, co sem zatím viděl, nebylo takhle napěchováno emocemi s doprovedem úžasné hudby a tak strašně moc sympatickými postavami, že už teď je mi bez nich smutno. Zkrátka a jednoduše - úžasné anime, které můžu jen doporučit všem fandům slice of life a vlastně i těm ostatním. Jen škoda, že to má tak málo dílů - určitě bych jich snesl mnohem víc ;) 100% bez nadsázky. (16.03.2012)

Romantika z toho srší ako hrom, je taká fajn uletená, obohatená o drzé odfrky, či zábavné vzájomné uťahovanie, založené na dvoch rozdielnych postavičkách, v škole obávaného Takasu a "Tigrice" Aisakou, ktorá mu dáva neskutočne zabrať. Drzá zábavná jazda. /70%/ (videl na festivale Comics Salon 2009) (18.09.2009)

Vytěžení žánru na maximum. Romantická komedie, která umí být opravdově romantická (a tudíž i přemýšlivá, tuze dojímavá a plná velkých gest) a stejně tak moc i komediální (a tudíž i k zbláznění absurdní). Toradoru jsem po dlouhém odkládání absolvoval až čtrnáct let po jejím vzniku, kdy už byla ozvěnou minulosti, ale tím spíš jsem se do jejího bezhlavého světa okamžitě s nadšením propadl. Školní anime jsou krásným subžánrem a Ryûji s Taigou patří na jeho úplný vrchol. Nadšení, se kterým se tvůrci vrhali do všech kalendářních příležitostí v čele s Vánoci jen tak někdo nenapodobí. (08.09.2022)