Věc: Počátek

Místy dokonce napínavé, ba dokonce nápadité, jinak ale průměr všech průměrů. Ale i to se dneska vlastně počítá. Tenhle tým amíků a dvoumetrových Vikingů spíš klouže po povrchu, a když už se do toho (spolu s týmem trikařů) pořádně opře, ty pořádné grády mu chybí. Dusná atmosféra, sžírající nejistota i vzájemná nedůvěra přeživších verze Johna Carpentera se holt nepodaří každý den (i když nutno podotknout, že nepovažuju snímek z roku 1982 za nějaké žánrové veledílo, sorry), remake/prequel selhává hlavně v psychologické rovině. S postavami necítíme znepokojení, nevnímáme uzavřenost a stísněnost základny, je nám jedno, kdo půjde na řadu jako první, kdo druhý.. Na druhou stranu vizuál, minimum logických nesmyslů, kvalitně odvedená práce trikařů (s designem potvory si fakt vyhráli) i docela slušní herci zvedají pomyslnou laťku vzhůru. Mary Elizabeth Winstead nakonec slušná, asi fakt lepší než nějaká uječená blondýna s dlouhýma nohama. (04.01.2012)

Tak takové to tedy bylo..! Rutinní skorohoro s přeřvaným zvukem. Lekačky a plomby, plomby a Norové, papundeklovej led a a krev. Hlavně Norská krev. Žádnej podpis, žádný excesy a dost nedomyšlené nudy. Za bublající kůži a za ty potvory, který jakoby vypadly ze zadku Maggota a jeho brášků, to ale stálo. Asi už nemusim vidět žádnej film, kde se objeví Pan Rypák. Ten pes nebyl tím, za co se vydával! Ty tři hvězdy, tak ty si ještě rozmyslim.. (20.11.2011)

Čekal jsem prequel/remake klasického střihu, bohužel Carpenterův film nebyl jen o tomhle, ale v originále větší roli hrála ATMOSFÉRA, nedůvěra a děsivost strachu! A tu nám už trochu klapala slina a tak se vše obrací na akčnější přímočařejší notu, která fungovala, ale na Carpenterovu klasiku z roku 1982, tehdejší mrazivo-bílý převrat mezi horory to nešilo namíru.Heijningen Jr. zvládl lekačky, bez nejmenších problémů a pár momentů byli k pokoukání, ale ta ATMOSFÉRA mu pravidelně proklouzávala mezi prsty. Herecké obsazení nebylo taky správný výběr vína, kde vše zachraňovala Mary Elizabeth Winstead. Ve zkratce Heijningen své řemesla celkem zvládá a s lepšími scénáři, by mohl točit trvanlivější kousky. (08.01.2012)

Asi jsem na ty nové mainstreamové velkofilmy starý. Mně to prostě přišlo hrozně stupidní a taky zbrklé. Všechno je divákovi naservírováno až pod nos a mozkovou činnost může zapojit tak možná u náušnice. Na Carpenterově Věci byla krásná ta nejistota. Ta tady kvůli obrovské předvídatelnosti a hnusným efektům úplně padá. V úvodní části se jedná o béčkový monstermovie. V té další, která si nese potenciál z předchozích verzí, je vše řečeno hned zkraje, takže i neznalý divák, nemá vlastně co řešit. Ostatně ona i Carpenterova Věc měla náznaky béčkovosti, nebyla však tak hloupá. Na Antarktidě, kde i v létě je maximálně -10 stupňů (ale spíše méně), si v klidu sedí bez čepic a mají piknik? Objeví se mimozemská entita a vědci ji jdou pitvat tak, že nemají ani u pusy roušku? Na začátku se objeví megaloď, ale zdá se, že na ni všichni hned zapomenou? A ta věc s helikoptérou a jejími dvěma pasažéry? A řada dalších věcí. Navíc se samozřejmě nejedná o horor, jako spíše o prostinký "lekačák", který používá ty nejomšelejší žánrové prvky. Pokud mě na tomto prequelu něco skutečně potěšilo, tak je to krásné navázání na Carpentorovu Věc, i s použitím Morriconeho hudby, u kterého mi skoro ukápla slza. (20.11.2011)

Když pominu úvodní a závěrečné minuty, tak tenhle prequel ke kultovnímu sci-fi hororu si slovíčko remake zaslouží víc, než třeba předělávka Hills Have Eyes. Po celou dobu mi režisér cpal jednu Carpenterovu provařenou scénu za druhou, až jsem se začal obávat toho, že to i skončí identicky jako předchůdce. Máme tu tedy spalování zbytků monster ve sněhu, identifikace krevních vzorků vystřídala prohlídka plomb a nesmí chybět ani husky. Snímek si udržuje docela pěknou atmosféru plnou nejistoty a strachu, herecké obsazení mi tentokrát nevadilo. Spíš mi překážela ta digitalizace oněch slizkých potvor. Sice jejich zpracování nevypadalo věru zle, ale v tomhle ohledu Bottinova maskérská práce u originálu se ukázala jako nepostradatelnou. Nestárne, léty spíše zraje jako víno, a je hlavně živější. Nakouknutí do vesmírného plavidla mimozemšťana bylo fajn, ale rychle ubývající budget zkrátka nezapře. Naproti tomu poslední záběry s norskou helikoptérou vyvolají nefalšovanou nostalgii, a ještě skvěle naváže na Carpentera. Nakonec tedy můžeme být rádi za to, jak to vlastně dopadlo. Mohlo být mnohem hůř. (26.11.2011)