Biutiful

Iňárittu počtvrté a opět stejně a nebo spíše hůře. Další hra na příběhy, která potěší skvělým Javierem Bardenem, bezchybným vizuálem, syrovou atmosférou a minimalistickou hudbou. Bohužel divák velice rychle zjistí, že je film vlastně o ničem a při zjištění, že má skoro dvě a půl hodiny se spíše vyděsí než aby ho zajímalo, jak vše dopadne. (16.06.2011)

Iñárritu musí být náramně veselý pán, který točí s veselými lidmi samé veselé snímky :-)) Ale jo, dalo se, bylo to vpravdě ze života, jestli se živoření všech zúčastněných vůbec životem nazvat dá, pravdou je, že takový film jsem schopná vstřebat tak jednou za pět let. Tak zas někdy, pane režisére... (19.12.2011)

Utahaná, byť kvalitní filmařina, která nic neřekne. Javier Bardem umírá na rakovina a dumá o životě. Do toho všeho se Iňárritu snaží podat jakýsi sociální portrét současné Barcelony a celé povznést duchovním poselstvím. Mít to něco přes hodinu je vše v pořádku, nechápu však, proč je taková zápletka rozvedena do tak nesnesitelné skoro tříhodinové délky. Zbytečný film, nejen v režisérově filmografii. (05.12.2011)

O opravdových věcech, nenucené, je třeba vidět, slyšet a zamyslet se nad poselstvím - šířit ho dál. Film je o životě a kdyby Javier Bardem mohl a chtěl, vyfoukl by všem letošním (2011) nominovaným Oskara za mužský herecký výkon (02.02.2011)

Brutálně syrový a depresivní Iñárritu. Vypadá to, že předtím než definitivně přesedlal na hollywoodskou židličku, rozhodl se Iñárritu natočit svůj nejfestivalovější film a spolu s jako vždy božským Santaolallou připravil divákovi perných 150 min, které se však divákovi, jež věnuje filmu poctivě svoji pozornost, vrátí. Těžký a silný film. 7/10 (07.07.2015)

Neviem si predstaviť úspech tohoto snímku bez ťahajúceho Javiera Bardema. (05.01.2015)

Hmm, jak okomentovat Biutiful? Asi nejzajímavější pro mě byly vztahy v podivně fungující rodině hlavního hrdiny, film měl silnou depresivní atmosféru, ale protože v sobě nemám ani zbla sounáležitosti s celosvětovou migrací, nechávaly mě některé dojemné okamžiky zcela chladným. Po skončení snímku u mě navíc převládl pocit, že mě svědí kůže po celém těle, a že bych se měl co možná nejdříve osprchovat a následně vyluxovat celý byt. (03.03.2018)

Biutiful mi už dlouho strašil na disku a já ho pořád odkládal a odkládal. Měl jsem trochu strach, že bude možná příliš sentimentální a patetický a sladkobolný, a že mi tak pošramotí vzpomínku na poslední dva režisérovy geniální filmy. Ale kdepak, Iňárritu mě opět dostal. Biutiful sice není příliš epický, ale je hluboký, vážný i existenciálně syrový, a to mám rád. Je zdánlivě smutný a neradostný, ale jeho vyznění přitom vůbec není pesimistické. Postava Uxbala sedí Bardemovi skvěle, spolu s Antonem Chigurhem tvoří úžasný tandem a já začínám přemýšlet, koho vyšoupnu ze své top tenky, abych tam šoupnul tohohle chlápka... Nejpoetičtější moment filmu: Smrtihlavové nad Uxbalovou postelí. Největší překvapení filmu: Uxbalova mediumita a jeho rozmlouvání s mrtvými. A jedna nádherná věta: "Miláčku, to co vidíš, to nejsou hvězdy. To je tvůj nervovej systém." (29.12.2014)

Biutiful je chyba. Všetci totiž vieme, že správne sa to píše Beautiful. Rovnaké je to aj s Uxbalom. Je to čistá duša, robiaca chyby. Iňarritu spravil veľmi osobný príbeh. Namiesto šokovania a vypätých emócií prišiel s meditatívnym snímkom o zomieraní, dobre a odpustení. Santaolalla brnka na tú svoju gitaru a pomaly sa pred nami odohráva komorný príbeh bez výrazne silných scén - až teda možno na objavenie mŕtvych Číňanov. Namiesto toho film vrství rôzne emócie a vzťahy. Tie sa postupne vyvíjajú, alebo upadajú. Rovnako som bol veľmi spokojný s mierou niečoho nadprirodzeného. Zrkadlo ako miesto za ktorým sa skrýva toho viac, ako sa ľudskému oku javí, je tu využité veľmi originálnym spôsobom. Rovnako je veľmi dobre spracovaná aj línia duší a smrti. Možno sa nejedná o režisérov najlepší film, ale na konci zostane veľmi dobrý pocit, aj napriek ťažkej látke. A Javier Bardem podáva rozhodne jeden zo svojich vrcholových výkonov. (12.01.2015)

Rozhodně se nenechte odradit některými škarohlídskými recenzemi, Biutiful je úžasně silný zážitek, emocionálně mě odrovnal jako už dlouho nic, a podle reakcí v kině jsem určitě nebyl sám. Nic nečekejte, nehledejte chyby a detaily a poddejte se, odpor je marný. A Bardem úžasný. 9/10 PS: po velmi dlouhém uvážení musím dodat, že žádná Černá Labuť, natož nějaká Králova řeč, ale právě Biutiful je pro mě filmem roku... (14.02.2011)

Chtel jsem puvodne napsat neco sveho a velmi nelichotiveho, ale po precteni zdejsich komentaru se plne podepisuji pod uzivatele seeker23. (10.02.2011)

Především Bardemovo herecký koncert. O Biutiful se dá říct, že se jedná o skutečně sociálně tíživý snímek, který v sobě zahrnuje všemožná témata spodiny barcelonské společnosti, od problémů migrace, obchodu s bílým masem, korupce až po hlavního hrdinu, bývalého narkomana, ve kterém se všechny zmíněné problémy lámou. Přes jeho nepochybně dobré úmysly, je už možná pozdě napravovat před svou smrtí vše, za co se cítí zodpovědný. Silný a krutý portrét, který hodnotím vysoko, přesto, že režisér sám zřejmě úplně nevěděl, na které téma se koncentrovat a tomu odpovídá i stopáž. (22.03.2012)

CITÁT - Tvoje oči jsou klidné a tvoje srdce taky.......... Tenhle druh filmu nemusím. Je to o utrpení, o násilí, o úpadku a nemohoucnosti. Nemusím to, ale chci být v obraze a tak se chtě nechtě musím jednou za čas na něco v tomto žánru podívat. V tomhle snímku mi vadil ten všudy přítomný hluk a ruch. Ne hudební, ale zvukový. Někdy jsou ty zvuky nepříjemné. Smutný a krutý snímek z prostředí současného světa, hodnot, hyenismu. Město (Barcelona) ve kterém hlavní hrdina žije je záměrně ukazováno v šedivých až tmavých pohlednicích a já se obávám, že takto bude časem opravdu vypadat podstatná část Evropských měst. Například hřbitov, to je něco otřesnýho. Přidejte smutný příběh o umírání a jste celkem v obraze. CITÁT - Jsi připravený odejít?......... Místo Boha se zde umírající dovolávají Vesmíru - zajímavé. CITÁT - Chemoterapie je jed............ Dar, který má hlavní hrdina příběhu je spíš prokletím. CITÁT - Čím víc lásky mu dávám, tím horší věci o mě říká......... Krutě pravdivý příběh, kde ke konci budete brečet. (07.07.2012)

Něco tak beznadějně depresivního jsem asi ještě neviděl. Každopádně mi přišlo, že na to jak je tohle drama smutné a nic se v něm nedaří, je příliš dlouhé. Biutiful má co vyprávět, má hodně povedenou režii, ukazuje syrový život ve kterém je spousta věcí špatně, ale nedočkal jsem se takového emocionální prožitku, o jaký se film pokoušel. (02.09.2012)

Trošku som mal obavy, či Biutiful nebude jediný film môjho obľúbenca, ktorý mi nesadne, no pri Alejandrovom úžasnom filmárskom vyjadrovaní v spojení s tradične silným príbehom to nehrozí ani náhodou. Skvelý film s perfektným Javierom Bardemom. Podobne ako Amores perros, aj tu chýbalo k dokonalosti len máličko, no predsa len ostatné Inarritove filmy ma uchvátili o kúštičok viac. 90% (14.01.2019)

S Biutifulem je to buď a nebo. Buď přistoupíte na Iňárritův rozvleklý způsob vyprávění, ve kterém víc jak hodinu vytváří Uxbalovo pozadí a motivace, zapojováním ostatních postav a příběhů nebo to na Vás bude už moc a uvidíte v něm známý dort Pejska a Kočičky, ve kterém je toho tolik, že Vás nakonec přejde chuť. Obě dvě varianty naprosto chápu a Iňárritu to možná na dvou a půl hodinách trochu přehnal. Na druhou stranu ona první hodina umožnuje divákovi naprosto skvěle pochopit svět ve kterém Bardemův Uxbal žije a o to více může ve zbytku rozjet solidně depresivní drama jedné postavy, jejíž život/smrt ovlivňuje, tak jako v životě všechny kolem. A to je to čeho si na Biutiful vážím nejvíce - Uxbal je neuvěřitelně civilní postava, hrdina který nežije ve filmovém vákuu, ale reálný charakter, jehož chování se jako v životě promítá do chování a osudu dalších (manželka, děti, číňaňi, bratr, černoška...). Ještě jedna poznámka - myslím že u tohoto filmu hodně záleží kde film vidíte. Jestli v kině, které vás "donutí" soustředit se i v prví půlce nebo doma, kde bych pozornost asi jen tak neudržel. A málem bych zapomněl - vynikající Bardem. Mateo, co tady sám děláš? (27.03.2011)

Film okořeněný neutuchající smuteční orgií trvající přes dvě hodiny času neradostného. Javier Bardem je hlavním tahounem příběhu bez špetky radosti, kde exceluje v říši depresivního smutku svou hereckou dokonalostí. (20.01.2013)

Letošek začal opravdu neradostně. Obával jsem se, jak dopadne nový Inárritův snímek bez přítomnosti jeho dvorního scenáristy. Že to bude odporná emocionální tortura a sociální exploatace hnípající se v utrpení bez jakéhokoli důvodu, že efektní, brilantně nastříhané scény budou bez jakéhokoli opodostatnění a že místo několika propletených linií budeme svědky retardovaného děje a absentujících postav, jsem nečekal. Zarámování celého snímku posmrtnou idylkou už patří opravdu do říše oligofrenie a jediný způsob, jak film vydržet do konce, je uspořádat s přáteli soutěž, kdo přesněji odhadne, po kolika kýblích utrpení přijde další poetický střih na kouřící tovární komíny. (30.01.2011)

Biutiful s Javierem Bardemem, ktery ma rakovinu prostaty a par mesicu zivota plneho bolesti pred sebou, dve deti, zfetovanou manzelku, ktera mu zahyba s jeho bratrem. Zivot ve spinave a smradlave Barcelone, ve sklepnim byte, obklopen spodinou a problemy, ktere my si ani neumime predstavit. Krev, mrtvoly, smrad a lidska ubohost salaji z tohoto filmu v kazde minute! Byla to dobra volba!! Zadna romantika, zadna laska, zadna radost, zadny humor.. parada!!! ...presne jako moje nalada ;) (02.11.2010)

Vonkoncom nie zlé, možno keby som tvorbu Inarritu doteraz nepoznal prihodím aj štvrtú hviezdu. Avšak v porovnaní s jeho predošlými viac ako vynikajúcimi snímkami (21 Gramms, Babel) sa predsa len tento krát jedná o slabší kúsok. Forma je podobná = dráma s obrovskou stopážou (150 min.), ale na rozdiel od predošlých snímkou sa nejedná o príbeh viacerých postáv, ktorý neskôr splynie do jedného, ale o príbeh jednej postavy, na ktorú sa postupne nabaľujú príbehy viacerých postáv (Číňania, manželka, černoška atď). Každá scéna je do detailu vyšperkovaná. Nič nie je samoúčelné, film sa snaží pokladať plno morálnych otázok. Vyznie veľmi emotívne, len tie emócie plynú tak nejako „po povrchu“ a nie a nie sa dostať divákovi pod kožu. Možno režisér tento krát nechcel priveľmi tlačiť na pílu, ale tento námet si to priam žiadal - hlavne, keď je divák zvyknutý na jeho predošlé filmy. Navyše je prestrelená aj stopáž, tento krát na príbeh naozaj nepotreboval dve a pol hodiny, údernejšie by určite pôsobil aj pri skromnejších 100 minútach. Kontrastne k tomu pôsobí záver, ktorý ako by bol useknutý v polovici Režisér sa bohužiaľ stratil vo vlastnej „genialite“, ktorú nadobudol ocenenými predošlými snímkami, prestrelil a aj keď natočil veľmi dobrý film nemôžem sa zbaviť pocitu, že by to v jeho podaní šlo aj lepšie. CELKOVO: 3,5* (09.11.2012)