Vrah ve mně

Winterbottom to trestuhodně nezvládl odvyprávět. Příběh knihy je výjimečný a úderný právě tím, jak probleskuje způsobem vyprávění - schizofrenní sebeprezentací hlavního hrdiny. Film otrocky cituje celé věty či scény z knihy, aniž by je dokázal natočit ze psrávného úhlu, takže mnohdy zapadnou nebo dokonce vyzní protismyslně, suše ironické komentáře jsou brány jako věcné popisy, řada klíčových informací se úplně vytrací nebo svádí na mylnou stopu (pro příběh naprosto zásadní postava otce - neboť Thompson vytvořil svérázný příspěvek k patopsychologickým románům o vztahu otce a syna - je úplně přegumovaná, role služky matoucí atd.)... Nakonbec i vizuální stránka filmu mě zklamala, narychlo posháněné dekorace a rekvizity prozrazují málo důkladnou přípravu, kamera je nevynalézavá, ačkoli se jí nabízí tolik zajímavých příležitostí, jak ztvárnit tak zvrhlé situace často právě z pohledu psyhopata... Výsledný dojem, že W. film po všech stránkách odflákl a zanedbal, nenapraví ani celkem vtipně zvolený písničkový doprovod. *** Říkám si, že tenhle film měl raději udělat Aronofonski. (22.10.2013)

úžasný film, co se odehrává na klidném maloměstě, hraje tam plno starých songů a kde hlavně vyniká Casey Affleck jako totální magor, co buď ve chvílích volna hraje na piáno nebo zmlátí ženskou. Několik scén se Simonem "Mentalistou" Bakerem, který hrál detektiva, taky potěšilo. Mimochodem, už dlouho se mi nestalo, abych byl v celém kině úplně sám. (12.10.2010)

Sceny mlatenia zenskych, hlavne Jessicy mi teda vobec nerobili dobre. Boli zbytocne brutalne a obzvlast u tej Jessicy, kedy som si vravela, ze preboha, uz dost. Inak mi to prislo prilis natahovane a v takmer dvoch hodinach filmu zacne liez na nervy aj Caseyho hlas, ktory za normalnych okolnosti az tak otravny nie je. Sklamanie. (23.08.2010)

Slušně adaptovaná černočerná klasika od Jima Thompsona (mimochodem na podzim 2010 vyšla v nakl. Argo), ovšem bez četby originálu by mi asi moc nedocházelo, oč v "hrdinově" duši jde. Výhrady by mohly pokračovat: zatímco v knize jdeme spolu s ich-formou, tedy spolu s hlavní postavou do všech jejích šílených malérů, tady, asi zákonitě, se neustále díváme na ni -- tudíž jsme mimo ni. Affleck má jistě dobrý ksicht na koukání, ale to ďábelské ztotožnění jako nad románem se opravdu nekoná. Brutalitu knihy film kopíruje celkem věrně. Komické mi ale přijde, když v sexuálních scénách může být zabíráno dámské pozadí, třeba i zvesela bičované, ale nedej bože, aby divák zahlédl něco jako bradavku. Never! A nakonec ještě -- obsazení ženských rolí je mimo mísu a silnou měrou přispívá k rozpačité recepci filmu. Kate H. se do filmu snad jakž takž hodí, ale ne jako snoubenka Amy, nýbrž jako prostitutka Grace. Kterou ovšem hraje culící se diblík Jessica A., jež jednak vůbec hrát neumí, ale hlavně jí nikdo nikdy neuvěří šlapku. Suma sumárum: vyšší hodnocení si zaslouží hlavně snaha adaptovat tyhle temný pecky minula. A jako retro film funguje na dost dobrých 75 procent. (14.10.2010)

Noiru (jakožto jinak celkem infantilnímu postdivadelnímu subžánru.... no prostě padesátky) se nedá upřít jedna obrovská zásluha a tou je základ pro neonoir. Klasické noirové dějové schéma už samo o sobě nestačí a je maximálně tak dobrým vzorem parodií. Základ bude však atraktivní vždycky a tedy se otvírá hromada možností, jak na tento žánr navázat. Killer Inside Me na to jde od lesa. Hlavní postava (ty vole málem sem napsal hrdina -)) je též osamocená a má (celkem oprávněný) pocit, že je sama na nepřátelském území. Ovšem zaslouží si to a vlastně si zaslouží daleko horší věci. Jenomže pořád je to hlavní postava, kterou sledujeme krok po kroku a s protipóly aka vedlejšími rolemi pro jejich odtažité chladné vykreslení charakterů moc nejde nijak sympatizovat. Pak tady ještě máme femme fatale (tady by se hodilo spíš mortalkombatovské femme fatality),se kterými se v čemkoli, co jen zakopne o označení noir divák nedokáže také nikterak ztotožnit. Takže pozorovatel nemá na děj jiný náhled než z pozice Lou Forda. Od něj přejímá tu paranoiu, nejistotu a iracionální náhled na okolní svět. Chtít tohle od diváka je riskantní tah, protože od něj vyžaduje nadhled a soustředění, každopádně já si celkem chrochtal. Škoda trochu hudby, která v okamžicích dějové gradace vypálí nějakou veselou oldschool vypalovačku a atmosféra je zničehonic tatam. Ale jinak Killer Inside Me zaslouží rozhodně být viděn. Takovou svini totiž jen tak nespatříte. (18.10.2010)