Vítejte doma!

Máme rádi mnohočetné rodiny, vlastně všichni se máme tak rádi. Viděl jsem cca 10 dílu a nepamatuji si, že by se v některém pomáhalo normálním lidem, pokud teda rodina s 8 haranty (pro dramatičnost a potřebnou dávku slz nejméně jeden umřel) je normální, když tatík sedí doma na řiti a mamča je opět nabouraná, no ale když je všichni sousedi mají tak rádi, to by se nad nimi srdce zastavilo. (01.01.2012)

I když přiznávám, že se na to celkem pravidelně dívám, abych se probudil, tak je to z jediného důvodu, a to, že mě baví koukat na to, jak roste barák. Ovšem toho stavění je v téhle show dost velký nedostatek, neboť se to hodně zaměřuje na poselství o tom, že s vírou v Boha, milujícími spoluobčany a country muzikou se dá všechno přežít. Líbí se mi ten nápad. Lidé, kteří něco ztratili, ať už dům, zdraví, nebo nedej bože někoho ze svých blízkých, mohou tým z téhle show požádat o pomoc, a té se jim dostane alespoň formou uspokojivého bydlení, protože není nad teplo domova. Tohle je vážně fajn, ale tohle samotné v jednotlivých dílech zas tak moc času nezabírá. Většinu času zabírá plané žvanění o tom, kolik je v téhle rodině lásky, jak se každý den modlí, nebo kecy Tye Penningtona. Další nesnesitelná věc je způsob, jakým návrháři vymýšlejí, jaký pokoj mají postavit. Zeptají se dětí, jaké mají záliby, jednu hlavní si vyberou a podle ní pak postaví nejkýčovitější pokoj na světě. No a aby toho nebylo málo, čas od času si na místo, kde staví, pozvou nějakého country zpěváka. Na seriálu je neskutečně vidět, že jednotliví tvůrci jsou zamilovaní do americké vlajky, Boha a do nábytku ze Sears. Je toho tady strašně moc špatného, moc se tu kecá a snaží se to za každou cenu z lidí ždímat emoce. Už jsem viděl spousty takových ždímaček na slzy, ale tahle je jasně největší. Seriál je tak trochu reality verzí seriálu Sedmé nebe. Prostě, věřte v Boha, lidskou lásku a americkou vlajku, a dojdete štěstí. (05.11.2011)

Předpokládám, že součástí dodávky každého toho papundeklového >zázraku< je i set čerstvého papírového spodního prádla a tuna lubrikačního gelu pro každou celou tu boží rodinu, přizvukující kvanta šašků nevyjímaje... Jinak je to celé jeden vykalkulovaný na nejnižší pudy zaměřený nevkusný hnus! Docela by mě i zajímaly další >osudy< takto náhlým >štěstím< postižených rodin... °-/ - - - P.S. Jo, vypadá to, že jsem cynigická bezcitná zlá televizní zrůda... - - - Pi.Ss. Make Over, Not Craft! - - - - - (Sledováno se znechucením náhodně nahodile v marná nedělní rána na prímakůlový tévé, hodnocení 774., komentář zde po obzvláště odporném dílu se slepým autistickým smradem /promiň chlapče, já vím, že Ty za nic nemůžeš.../ jako sedmdesátý - 24.4.2011) (24.04.2011)

ahoj jsem stavari z ameriky, pred kazdym nove postavenym domem si poslechneme hymnu. sundame si helmy a vzorove si polozime ruku na srdce a zaposlouchame se. ale nemyslete si ze i vám postavíme barak, to ne. pokud ve vasi rodine neumírá minimalne jeden clen(nebo nemá nejakou zavaznou nemoc (nejlepe kdyby to byla mala osmileta holcicka)) tak vám dum rozhodne nepostavíme. to víte hrajeme na city co je v nasi stavitelske branzi dost dulezite (01.08.2009)

Nevím, zda se "tomuhle" dá věřit. Osudy mnohých rodin jsou skutečně tragické a nové, čisté bydlení bez plesnivých stěn jim přeji. Ale kdo za ně bude v novém a většinou energeticky docela náročném domě platit všechny náklady? A taky si nejsem jista reakcemi všech zúčastněných. Při představě, kolikrát se jednotlivé záběry točí, než je to akorát ... (14.12.2013)