Komentáře uživatelů k TV filmu (1)

  • sportovec
    *****

    Rok 1978 byl pro normalizační KSČ zvlášť krušný. Režim, postavený na posrpnové normalizační lži, byl konfrontován ve své zdánlivě obrodné neostalinistické vizi, se zločinem ještě strašlivějším než objednaná vojenská agrese a následná okupace Moskvy - s připomínkou výročí vzniku strany, která stála u počátku obnovené české státnosti v její československé podobě, se stranou socialistické prvorepublikové státotvornosti, s hnutím, které se stalo oporou demokracie a výraznou měrou - za cenu vlastních těžkých obětí a dlouholetých následků - se zasloužilo v letech 1918-1920 o zastavení prvního komunistického náporu v naší zemi. Snaha hrát mrtvého brouka se ukázala jako zcela nemožná, a proto trapně, více než rok od slavného svatomarkétského sjezdu, ožily na obrazovkách postavy jedinečných idealistů, bytostných socialistických republikánů, urputných fanatiků slušnosti, spravedlnosti a svobody, mladých, plných elánu, oddaných beze zbytku ušlechtilému všelidskému ideálu. Jejich nerovný souboj s habsburskolotrinskou represí byl dramatickou látkou sám o sobě, která navíc navozovala celou řadou reminiscencí s nastupujícím občanským disidentským hnutím. Z druhé strany byli tvůrci inscenace stále ovlivňováni virtuální realitou budovatelského nadšení zločineckých padesátých let i dožívajícím obrodným elánem Pražského jara. Nepravděpodobná kombinace zcela nesourodých faktorů, podněcovaná i snahou tvořit navzdory režimu, kterému právě souvislosti a fakta, na nichž byl postaven celý příběh, tato klasická noc-fiction, tolik a tak nepokrytě vadila, vzepjala k mimořádným výkonům jak režiséra, jednoho ze ztělesnitelů normalizace Antonína Dvořáka, tak scénáristu Ondřeje Vogeltanze, ale i plejádu skvělých herců tehdy mladé generace na postupu do středního lidského věku - Viktora Preisse, Naděždu Konvalinkovou, Václava Satoranského či Ondřeje Víznera. Svou příležitost využili i ti starší, v relativně malé roli prokurátora např. skvělý Miloš Kopecký. Závěrečný kameňák, že normalizační bolševismus je přímým pokračováním bytostného demokratismu osnovatelů břevnovského sjezdu, na této konstataci nemůže podle mého názoru nic změnit. Břevnovský svatomarkétský sjezd nebyl jen dílem skvělé improvizace neopakovatelných dělnických autodidaktů a začínajících intelektuálů, ale především výrazným nadčasovým činem, kolem nějž se záhy - po odeznění perzekučních osmdesátých let předminulého století - začaly shromažďovat i přední osobnosti tehdejšího veřejného duchovního života - dnes zcela zapomenutý omladinářský žurnalista Alois Pravoslav Veselý, nadaný litrerární kritik, signatář manifestu České moderny František Václav Krejčí, skvělý řečník František Soukup, manželé Masarykovi a mnoho dalších; na aktivitách tohoto socialistického hnutí však také zvnějšku participovali i další - např. Hana Kvapilová nebo národohospář a konzervativní politik Albín Bráf. Není divu, že toto dílo zcela upadlo do zapomenutí právě přičiněním komunistického husákovského režimu. Opak by byl býval zázrakem. Pro poučené a znalé tak HISTORIE i dnes zůstává silným a nepakovatelným zážitkem.(18.7.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace