Zabriskie Point

Trochu politiky a revolúcie, trochu nespravodlivej streľby a potom dlhonohá kočka cestuje do púšte. Neviem, čo ma na tom všetkom malo zaujať, ideologické pozadie po toľkých rokoch už určite nie. Sex v piesku na púšti bez kvapky vody, to nebol celkom dokonalý zážitok, a výbuch na konci tiež nie. (21.07.2018)

Jeden z filmů, které není třeba vidět, než umřete. (19.03.2009)

proč tu každej píše, že to byla nuda?!viděli sme stejnej film?!?(btw.ten závěr byl safra geniální, v tom se snad shodnem:)) (11.06.2008)

Diskusia nespokojných s americkou politikou, upozorňovanie kamerou na továrne a obchody, násilné potláčanie protestov, zabitie policajta. Je jasné, čím film talianskeho režiséra točený v USA pobúril verejnosť, len mu trvá dosť dlho naservírovať zásadné udalosti potrebné pre príbeh. Kamerová jazda letu lietadlom prechádzajúceho do scény cez nájazd na cestu, kde ide auto, je krásna a núti diváka rozmýšľať, či lietadlo do auta narazí alebo je to len strih scén. Neskôr sa to stane naozaj a porovnávanie s Hitchcockovými scénami v North by Northwest je nevyhnutné. Výbuch v závere poteší, no nie je až tak veľkolepý a psychedelický, aký by mohol byť. Nedostatkom je tempo filmu, ktoré pripomína túlanie krajinou s peknými scenériami aj príjemným počasím, no bez cieľa a bez zábavy, čo robí z filmu béčko. (09.05.2020)

Forma je bezchybná - prekrásne farby, malebná širokouhlá kamera, hudba 60's. S obsahom je to trochu obtiažnejšie, lebo občas je film až veľmi politický. S týmto môže mať nedostatočne informovaný divák (teda aj ja) mierny problém. Túžba po slobode a kritika konzumnej spoločnosti však musí byť jasne zreteľná každému divákovi. Film ukazuje, že prázdna púšť je niekedy miestom najväčšieho ruchu, a že len pri opustení vyjazdených koľají môžme naozaj žiť. Tempo je síce občas až príliš pomalé, no kvôli množstvu nezabudnuteľných scén a zaujímavých myšlienok film nemôžem zaradiť do priemeru. 70% (17.03.2010)

Jeden z těch filmů, na které se člověk dívá jinak ve dvaceti a jinak ve čtyřiceti; ve dvaceti plný ideálů, s touhou změnit svět a všechny ty staré zkorumpované a bezcitné páprdy vyhodit do povětří; ve čtyřiceti, obtěžkaný zkušenostmi toho, jak to ve světě chodí, musí Marka vidět jako úplného blázna. Podle mě je to velmi povedený film vypovídající o duchu doby, kdy se studenti bouřili a většinová společnost nechápala proč. Proto je perzekvovala tím nejhrubším způsobem (viz nehorázné policejní násilí ve filmu). Zabriskie Point si pro sebe soukromě překládám jako Bod obratu - tam se děje láska, tam se rozhodne Mark vrátit zpět tam, kde ho čeká smrt, tam nabývá příběh rozměrů antické tragédie, a to všechno v existenciálním dusnu, které umí Antonioni tak dobře navodit. (15.10.2010)

11. 10. 2012 (278.); celý film jsem čekal na dvacetiosmiletého pana Forda, nezaregistroval jsem, nechápal jsem hromadný sex na poušti (11.10.2012)

Nu, přelom 60-70. let byla ta doba, kdy v Hollywoodu všichni fetovali a potom to takhle vypadalo. Nikdy jsem neviděl žádný z Antonioniho italských filmů, ani další z podobných "klasik" a pokud jsou všechny takové, tak po tom ani netoužím. Bezdějová kravina o vzpouře proti systému s dvěma krásnými neherci, krásnou pouští a artovou šukačkou. Ten děj by se dal sepsat na jeden řádek, ale škoda slov. Nesmyslná smrt hrdiny a nepochopitelné finále srazilo nakonec ještě jednu hvězdičku z původně plánovaných dvou. PS: Harrisona Forda jsem si nevšiml. (12.12.2022)

Tady se jedná především o vizuální zážitek, než cokoliv jiného. Politický patos nudí, ovšem krásné prostředí po většinu snímku si mě získalo. Nekonečná silnice protínající bezbřehou pustinu s osudovým místem v jejím srdci na mě zapůsobilo. Perfektně natočená scéna hromadného sexu v poušti! Na druhou stranu nudný začátek a herecká mdlost jsou až příliš zjevné, že to sráží mé hodnocení. [60%] (30.11.2012)

Některé filmy chtějí podat obraz doby, nějakou myšlenku a na děj tolik nehledí. Jiné filmy dbají naopak především na příběh a symboliku v nich hledat nemůžeme. A pak je Zabriskie Point, který od každého něco použil a režisér Antonioni tak vytvořil parádní snímek, který zpočátku může působit zmateně, chaoticky, bezdějově ale po nějaké době dokáže natolik zaujmout a okouzlit, že vás dostane! Film plný metaforických sdělení, které doplňují demonstrace a náhodná láska jednoho páru beatnicko-květinové generace. Antonioni udělal dílo, které především pomocí obrazu a psychedelické hudby Pink Floydů velmi dobře konstatuje dobu. (22.02.2015)

"They might not even think its a plane. Strange, prehistoric bird spotted over Mojave Desert with its genitals out." ║!SPOILERY!║ Velmi nevyrovnaný film. Začínáme značně nezáživnou debatou o tom, zda i bílí mohou být revolucionáři, či zda patent na revoluci náleží pouze černým, která vyústí zdůrazněním důležitosti odkazu největších světových velikánů – Lenina a Castra a nutnosti mít přečtenou Rudou knížku (což já už mám skoro splněno... aspoň myslím...). Potom ale došlo na nejlepší část filmu, která byla sice pravděpodobně zamýšlena jako kritika kapitalismu a komercializace, ovšem pro mne byly její záběry městské krajiny, dopravy a reklamních poutačů úžasným skokem zpět v čase, kdy jsem se mohl přímo ponořit do atmosféry 60. let. Následně se děj přesunul do pouště, která byla natočena opravdu krásně, jinak to byl spíše průměr. Blíže jsme se seznámili s hlavními hrdiny – to je asi trochu nadnesené, nikdy vlastně nemáme šanci je opravdu poznat (takže s nimi nemůžeme ani pořádně sympatizovat). I v této části jsem našel několik zajímavých detailů, např. životně důležité nádrže na vodu do chladičů u silnic. Načež přišel pro mnohé vrchol (pro mne naprosté dno) tohoto snímku – kdy se země otevřela a z písku vylezly jako ještěrky podvratné živly, aby se následně v příšerné a příliš dlouhé montáži, hodné nějaké telenovely, válely po sobě v jakémsi moderním tanci. Někdy poté dostane chudák Cessna psychedelickou přemalbu a jeden z protagonistů skončí tak jak si zasloužil. Dočkáme se dalšího kvalitativního propadu (výbuch překrásného pouštního domu – při němž by občasná sekretářka mimo zločinných vykořisťovatelů nechala zahynout i nebohou služku?), který opět vylepší detailní záběry explodujícího domácího vybavení a Roy Orbison (♪♫). Ovšem jaké poselství chtěl Antonioni tímto snímkem vlastně sdělit, je pro mne stále záhadou. [viděno 22.9.2020] (04.10.2020)

Míšo, to už si nemusel točit. (02.01.2013)

Projekt 100 (2008) (07.01.2008)

Antonioniho filmy jsou pro mne někdy těžko uchopitelné, o to víc si ale jejich sledování užívám. Jednoduchá (opravdu jednoduchá?) zápletka na pozadí nostalgií a prázdnotou nabité klasické americké pouště. Po cestě si to v poctivě stavěném bouráku peláší zvláštní slečna následována jakýmsi floutkem co po rušném průběhu demonstrace raději vyklízí zemi a užívá si svobody ve vzduchu. Nádherná krajina Zabriskie Point a "pohádková" vila na kopci pak přisypávají další hrst zvláštní romantiky. Perfektní práce s kamerou (barva filmu vyloženě prospívá) a symbolické odsouzení konzumu. Není divu, že americká kritika snímek nepřijala - jejich vágní pseudohodnoty a vnímání svobody zde dostává negativní nátěr (až na to růžové letadlo...). (Zajímavý moment: "Policista: Vaše zaměstnání? - Zadržený: odborný asistent historie. - Policista: To je moc dlouhé, napíšu úředník"...) (25.03.2013)

Rebélie a naděje na změnu je zbita, udušena, zavražděna. Zabriskie Point - kousek pouště zatím neznásilněné, svobodné, očišťující... Jako facka musí pak být návrat do tvrdé reality mamonu, intrik a ne-svobodného ducha. Co jiného může v mysli člověka, zakusivšího byť jen chvilkové opojení svobodou, následovat, než vzdor a touha po osvobození znázorněné ve zničení a rozprášení všeho, co může zotročit. *** Zpomaleně létající předměty vzduchem za kytarového doprovodu Jima Gelmoura z Pink Floyd (ach!), byly pro mne nejsilnějším zážitkem filmu. (29.05.2014)

Dlouho jsem přemýšlel, co mi má ten film říci. Ale když jsem to pochopil, věděl jsem, že je to absolutní špička filmového umění. Zprvu se zdá, že to bude o revoltě studentů v L.A., která je utápěna spoustou řečí a zbytečných demonstrací. Jenže pak dojde ke střetu s hordou brutálních policistů, při němž je zcela nesmyslně zastřelen jeden student a odpovědí je následná střela na policistu. Mark není skutečným vrahem a proti kolektivní revoltě volí revoltu osobní. Ukradne přepychové malé letadlo a míří s ním nad poušť, kde se setkává s dívkou, která v autě jede na služební cestu. A rázem se dostáváme do konfrontace, v níž se Antonioni rozhodl pro dvě antagonistické surrealistické scény, jimiž film vrcholí. Tou první je představa všeobjímající lásky uprostřed panenské přírody, zobrazená hromadným sexem, spíše jeho náznaky. A ta druhá, ve chvíli, kdy se Daria dozvídá o zbytečné smrti Markově a přijíždí za svým zaměstnavatelem - do luxusního hotelu, který zohyzďuje okolní krajinu. Slyší, že skupina bankéřů a makléřů chce pohltit další kus panenské přírody pro svůj odporný byznys a utíká pryč s představou, jak vše špatné, tímto hnusným hotelem včetně jeho hostí vyletí do vzduchu. Ten dlouhý záběr věcí ve vzduchu je skvostný a mému srdci a touhám se stává okamžitě vlastním. Antonioni odkryl krutý a nelidský svět americké společnosti uměleckými prostředky první třídy. (27.06.2017)

Podobne ako Zväčšenina je Zabriskie point fascinujúcim zážitkom, ktorý dokáže sprostredkovať iba médium, ako je film. A podobne ako vo Zväčšenine je výklad filmu otvorený. Akékoľvek konkrétne vysvetlenie príbehu by totiž zážitok nevyhnutne pokazil. Púšť, tak ako napríklad v Pasoliniho Teoréme, je tu miestom, kde sa človek nemôže pretvarovať. Iba filmy, ktoré sa nepretvarujú, stoja za niečo. Zabriskie point je takým filmom. (06.09.2022)

O bezstarostnosti a svobodomyslnosti mládí vzdor těžké době a bolestivé ztrátě… (13.07.2013)

Zabriskie Point považuji za unikátní film především díky dvoum scénám. Tou první je dlouhá, perfektně natočená scéna v poušti, která se těžko popisuje a musí se jen vidět. Stejně je na tom i druhá, závěrečná scéna, kde ve vzduchu létají různé odpadky a k tomu hraje úchvatná hudba Pink Floyd. Toto je pro mě režijní mistrovsví. Dodnes nechápu, jak toto mohl natočit. Tím však brilantně natočené scény nekončí. Je jich tu mnohem víc(ještě třeba nádherný přejezd letadla). Jak Antonioni ve Zvětšenině krásně vystihl atmosféru Anglie, tak zde vystihl krásně atmosféru Ameriky a studentských revolucí. (31.12.2006)

Svérázné a silné dílo, které už za mě dostatečně okomentoval Pohrobek, tak snad jen poznamenám, že jsem váhal mezi 4 a 5*, ale finále to vytáhlo na vrchol. Kdo neviděl na plátně - stojí to za to. (27.05.2008)