Casshern Sins

Život a smrt.¬         Animované akční vědeckofantastické drama převedené do televizního seriálu "Casshern" scénáristou Jasukou Kobajašim a režiséry Šigejasou Jamaučim a Naojukim Itó patří k vrcholům japonské animované tvorby spojené s myšlenkovým odkazem starých mythických nauk; zde jsou tato stará myšlenková schémata propojena s novodobými a přizpůsobena dnešní době, takže se vytváří most mezi minulostí a dneškem, jímž je odstraněna "zkostnatělost" a určitá nečitelnost minulostních schémat, a jejich přizpůsobení dnešku umožňuje vnímati určitá schémata a hodnoty i široké divácké vrstvě.¬                 Celý děj vyúsťuje do zřetelně podaného odkazu, jemuž ovšem předchází bohatý svět významů provázející diváka postupně od začátku až ke konci. Animaci samu je třeba hodnotiti poněkud odlišně, než animační počiny evropské kultury, která hodnotí kromě myšlenkových hodnot vysoko i propracovanost a prokreslenost; japonské vnímání a vůbec vnímání Východu vůbec se zaměřuje hlavně na psychologický účin, jemuž je podřízeno vše ostatní; pro to animační vypracovanost projektu "Casshern" zaostává za evropskou špičkovou tvorbou, aby ale o to více její dynamika a jistá zkratkovitost vyvedení, ve spojení s použitými statickými prvky a vhodně umístěnými zámlkami a v propojení s nezanedbatelným působením vynikající moderně pojaté hudby (a všeho ozvučení) Kaory Wady, působily účinně ve zmíněné oblasti psychologického účinku. Jinými slovy, dá se také říci, že krása podání je až na dalším místě.¬                 Příběh sám je podán dosti zmatečně, mnohdy nelze dobře odděliti skutečnost od snění, věci se dějí tak trochu beze skladnosti, nespořádaně, scénář jako celek se mi nejeví býti propracován s nějakou zvláštní péčí. Další výhradu mám k rozdělení na mnoho krátkých částí (24 dílů po pouhých 24 minutách); dílu a jeho konsistenci by prospělo rozdělení do daleko méně částí, počtem nepřevyšujícím dvanáct či třináct. To, co píšu v tomto odstavci, je asi největším záporem celého seriálu, jehož hlavní síla tkví v jeho myšlenkách podaných způsobem popsaným v odstavci prvním.¬                 Seriál "Casshern" lze bez výhrady doporučiti dospělým i dětem; nemá co říci a nebude se líbiti pouze senilním a nebo vyprázdněným lidem; nebo také lidem bez fantasie, což ovšem je určitým druhem vyprázdněnosti.¬                 Stručné a výstižné opoznámkování: uživ. draxus. (24.12.2017)

Motivem prostupujícím celým seriálem je hledání smyslu a hodnoty života vzhledem k jeho konečnosti, resp. otázka, nakolik smysluplnou je s ohledem na lidský způsob prožívání touha po nesmrtelnosti. Jeho svět je plně prostoupen neustávajícím zánikem a každý díl různým způsobem ilustruje řečené dilema na více či méně pohnutém údělu dalšího z jeho obyvatelů. Vyprávění jsou velmi osobní a před hloubkou upřednostňují líbivý a dojímavý účinek. Prostředí není příliš propracované, avšak má přesvědčivou základní mytologii a v žánru anime patří pravděpodobně mezi nejlepší. Svými kulisami, náladou, ale i častým epizodickým putováním mi připomíná prostřední část Wolf's Rain. Kamenem úrazu je z mého pohledu skutečnost, že ke svému sdělení seriál využívá těch nejexplicitnějších výrazových prostředků (i opotřebení životem je překvapivě zobrazeno prostřednictvím odpadávání kusů těl robotů): k čemu by vnímavému dílu postačoval jemný náznak, je zde vyjádřeno s bombastickou dramatičností, patetickými (a polopatickými) promluvami, zoufale doslovnou a v zájmu působivosti nemístně přehnanou symbolikou a prvoplánovou snahou o dojetí (do pohnuté dětské tváře divák kouká každou chvíli). Zpracováním naprosto nerealistické souboje jen dosvědčují, že se v jádru křehké téma stalo součástí atrakce, jež má diváku zprostředkovat adrenalin i dojetí a přitom zanechat pocit hlubokého zážitku. Četl jsem v téže době Hölderinova Hyperiona, knihu obdobného vyznění, rovněž oděnou v šat krásy, a toto srovnání nevyznívá pro Cassherna vůbec dobře. Na rozhraní ** a ***. (21.09.2014)

Ve světě odsouzenému k postupné a neodvratné zkáze se pohybuje nesmrtelný válečník. Neví, kde se vzal, ani jaký je jeho účel. Všichni mu ovšem tvrdí, že za zkázu tohoto světa může on. Přestože zkáza je neúprosná, neustále je napadán a nucen zabíjet, aniž by to on sám chtěl. Chtěl by odčinit své hříchy, spasit svět, zemřít... Anime není veselé, naopak bych jej označil za destilovanou depresi. Zamyšlení nad životem, smrtí, žitím, nesmrtelností a smyslu života. V elegantním grafickém kabátku se souboji, které přináší audiovizuální orgasmus. Ale největší zápory jsou: dialogy, skládající se z dramatických pauz, nic proti dramatickým pauzám, ale slova v dialozích jsou jen vata, aby mohly být používány dramatické pauzy; opakování, nejenom neustálé opakování jmen a frází, ale i nepřátel a děje. Štvali mě taky některé postavy (Dio, Luna). Některé epizody byly výborné, ale celek si znovu celý asi nepustím). (20.03.2011)

Neobyčajný anime reboot, ktorý vás bude prenasledovať ešte dlho potom ako ho dopozeráte. Doslova vynikajúco spracovaná animácia, rovnako i s víziou zruinovaného sveta, ktorý je dokonalé uveriteľný. Spoznávame i jedného z najnezvyčajnejších hlavných charakterov vôbec - Casshern - hrdina s dokonalým menom, ktorý vyniká nesmiernou silou, obratnosťou a najmä odolnosťou. Taktiež zaujmú vedľajšie postavy ako Ringo, Luna či Lyuuze. Problémom je však, že epickosť ktorou seriál disponuje vydrží tak prvých šesť - sedem epizód, potom už na ňu natrafíte už len zriedkakedy. To, čo spôsobuje viditeľný deficit je akási repetitívnosť Casshernových súbojov, kde okrem svojich ostrých pästí a kopancov nepoužíva prakticky nič iné, okrem jedného razu kedy použil pripevnené trysky na páse (rešpektujem však možnosť, že Casshern nikdy nenadobudol svoju predošlú pamäť a preto tak ako poznamenal Dio, nebol schopný využívať svoj plný potenciál) a taktiež ma rušila nezmyselnosť niektorých dialógov, ktoré sa buď snažili navodiť ešte väčšiu epickosť a nevyšlo im to, alebo jednoducho chceli zaplátať trhliny medzi hlavno-líniovými debatami. Casshern napokon sám občas pôsobí, ako keby bol nesvojprávny s tým jeho Boku wa... chápem ale, že spočiatku bol zmätený, no opakovať to 23 epizód sa mi zdá trochu priveľa. Nakoniec sa ale úroveň predsa len vráti na nastavenú latku a dôstojne seriál zakončí, veľmi nepredvídateľným spôsobom. Aj napriek spomenutým nedostatkom som tento seriál zbožňoval a nehanbím sa priznať, že som ho prešiel za pár dní. BTW. Najlepší anime opening song aký kedy bol! EDIT: Dlhší čas dal definitívne uznať pocitom, ktoré vo mne daný seriál ponechal. Všetky prekážajúce chyby už zdá sa odniesol prúd rieky času a ostal len pocit, akého geniálne príbehu som to bol vlastne svedkom. Takto premýšľať nad smrťou ma hádam neprinútil ešte žiadny jestvujúci seriál. Keď počúvam soundtrack, začínam sa nazdávať, že aj ten bol niečím výnimočným a zrejme taktiež prispel na zážitku. Svoju mýlku ohľadom takto nedoceného anime teda mienim okamžite napraviť. (24.06.2014)

Dost se divím, jak něco takového může vzniknout. Konkrétně něco tak dobrého a přitom tak, řekl bych, divácky nevděčného. Sice jsou zde mraky působivých soubojů, skvělá hudba, sem tam dojemná nebo cool scéna, ale o tohle vůbec nejde. Seriál je nadupaný takovým množstvím filosofie, že by se do něj nevešla ani celosvětová produkce za jeden rok. Hned na začátek se mě učarovalo, že se konečně někdo nezabývá tím ohraným smyslem života, ale mnohem zajímavějším důvodem, proč žít a co znamená nesmrtelnost. A jak člověk postupně poznává jednotlivé postavy s různými motivacemi, tak z totální deprese začíná prýštit jiskra radosti. To vše vede k tomu, že na závěr se odhalí něco, co veškeré smýšlení posune o další úroveň dál. Myslím, že kvůli tomuhle seriálu budu mít drsnější kritéria pro další filmy, co uvidím. Jen si stále nedovedu představit, proč to vzniklo, protože to rozhodně není seriál pro odreagování a víc jak dva díly týdně bych nedoporučil. Dovedu si to představit v programu možná tak na ČT2 někdy kolem půlnoci v úterý, ale pochybuju, že by i při těchto kvalitách byla odpovídající sledovanost. (22.06.2011)