Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Pupella Maggio, Armando Brancia, Magali Noël, Ciccio Ingrassia, Nando Orfei, Maria Antonietta Beluzzi, Nella Gambini, John Karlsen, Ted Rusoff (vypravěč) (více)Obsahy(1)
„Každý film má vztah k určitému období mého života," říkal Fellini. A film Amarcord (1973) to má přímo v názvu: „a m'arcord" v romagnském nářečí, neboli „io mi ricordo" italsky, znamená totiž „vzpomínám si". .. Malé přímořské městečko 30. let minulého století je obrazem Felliniho rodného Rimini. Ve volném toku vzpomínek a asociací se režisér v jednotlivých epizodách vrací do dob svého dětství a dospívání. Po velkorysém obrazu slavného a velkého města ve filmu Roma, který natočil o rok dříve, se v Amarcordu vrací do důvěrnějšího prostředí malého městečka zalidněného ve své jedinečnosti a bizarnosti nezapomenutelnými postavami. Hrdina filmu Titta nám představuje na pozadí čtyř ročních období svůj malý svět – svéráznou rodinu v čele s otcem a jeho odbojným přístupem k fašistickému režimu, bláznivého strýce Tea, spolužáky z gymnázia, kadeřnici Gradiscu (Štěstíčko) i převyvinutou trafikantku. Amarcord však není jen příjemně nostalgický – v Tittově / Felliniho vyprávění jsou i bolestné vzpomínky na ztrátu blízkých, neuskutečněné sny a něco, co už je nenávratně pryč. Amarcord je film o setkávání a loučení, o poznávání a ztrátě iluzí, v jedinečné poetice kombinující reálné obrazy městečka a jeho obyvatel s fantastickými obrazy. Snímek byl oceněn Oscarem pro nejlepší zahraniční film a mnoha dalšími cenami. (Česká televize)
(více)Recenze (232)
Italský autobiografický film inspirovaný vzpomínkami na dospívání slavného režiséra Felliniho. Děj je situován do Rimini někdy okolo roku 1935 a zabývá se vztahy s rodiči mladého muže a samozřejmě také prvními citovými vzplanutími a erotickými zážitky. Film se vyznačuje jakousi zvláštní poetičností, laskovastí a idylickým životem, avšak také absencí jakéhokoliv příběhu, snímek se v podstatě skládá z útržkovitých vzpomínek na režisérovo mládí. Mezi těmito jednotlivými vzpomínkami a iluzemi lze nalézt velmi pozoruhodné scény, například mě velmi zaujalo odpoledne s "naprosto normálním" strýčkem Teem (italský komik C. Ingrassia), návštěva Duceho včetně jeho gigantického obskurního portrétu a na tomto portálu zřejmě oblíbená scéna s trafikantkou (vnadná M. A. Beluzzi). Na druhou stranu některé části filmu byly velmi nevýrazné až nudné, mám na mysli zejména scénu v mlze. Nejvýraznější postavy snímku představují cholerický, ale dobrácký otec, poté zbytek režisérovi rodiny a nakonec mladíkovy erotické fantazie. Ač naprosto uznávám filmografické kvality tohoto snímku, obávám se, že první setkání s Fellinim nedopadlo nikterak oslnivě, neboť absence děje se ukázala být pro mě závažným problémem, občas bylo těžké udržet pozornost a dokonce ani obří odhalená ňadra mě nepřesvědčila k vyššímu hodnocení. ()
Amacord je životom a humorom pulzujuce filmove dielo.Mozaikovity dej sa odohrava okolo dospievajuceho Tittu,jeho rodiny a kamaratov.Vo filme vystupuju desiatky svojraznych postav ktore naplnaju serie spomienok na rôzne udalosti v meste.Film obsahuje aj niekolko nezabudnutelnych scen ako vzbura choromyselneho Tittovho stryka ktory nechce zliest zo stromu ,sledovanie obrovske zaoceanske lode,scena s mohutnou trafitankou pri ktorej TItto stracca dych alebo biely byvol ktory sa vynori z hmly.Hudba Nina Rotu je nostalgicka ,a skvele zapada do filmu.Amacord je dalšim Felliniho filmovych veldiel ktore sa oplati vidiet aj niekolkokrat a nikdy vas nepredstava fascinovat. ()
Atmosféra Talianska, tamojšieho života a dospievania sa mi páčila, inak mi film prišiel zvláštny a ako keby bez nejakého ucelenejšieho deja a pozostával iba so scénok. Nie zlé, ale tvorba Paula Sorrentina ma baví viac. 7,1/10. ()
hravé, silné, zábavné, skutočné a hlavne felliniovské. viac nepotrebujem. ()
Vyzerá to na ďalšie potvrdenie tézy, že Fellini a Bergman sú dvaja najpreceňovanejší režiséri svetovej kinematografie. Veľký problém nezaspať, ešte väčší dopozerať. Žiaľ. ()
Jedna z najlepších fellinioviek. ()
Tento "skvost" je pro mě nekoukatelný. Dívat se a poslouchat tu uřvanou odpudivou pakáž bylo nad mé síly. A jenom doufám, že se nejedená o výstižnou sondu do italské společnosti. Protože Itálii mám rád ()
První srážka s Fellinim; a jistota, že žádný z jeho dalších snímků vidět nepotřebuji. Jeho poetika je mi naprosto cizí a nechápu ji (stejně jako třeba Hrabalovu/Menzelovu), stejně jako italský naturel. Nedokážu hodnotit. ()
Spousta scén, které na sebe nenavazují, žádný děj, mraky uřvaných taliánů. Felliniho dospívání mě nebavilo... ()
Na první ani na druhý pokus jsem film nedokázal dokoukat do konce, říkal jsem si, že větší blbost jsem snad neviděl. Nicméně z ničeho nic jsem dostal hroznou chuť to s Amarcordem ještě zkusit a páni, seděl jsem jak přikovaný a nenechal si utéct jedinou minutu. Pro mě neobvykle zpracovaný film, historky obyvatel městečka poskládané jak puzzle, a mnoho scén co utkví v paměti. Jsem rád, že jsem si k filmu našel cestu. ()
Tutto Fellini!!! ()
Umná skládačka příhod mnoha lidí v italském přímořském městě, které se stanou během jednoho roku. Oku lahodící kupa historek úsměvných i směšných (naprosto dokonalé jsou např. školní scény), ale úsměv na tváři diváka trochu tuhne, protože ví (na rozdíl od filmových postav bezstarostně uctívajících Mussoliniho), kam to všechno povede a dospěje...Malá poznámka k distribuci filmu u nás: vypadá to, že existují 2 verze filmu. Já jsem viděla bohužel tu kratší, zcenzurovanou ještě minulým režimem. Pouze z doslechu znám slavnou větu, která zazní ve vystřižené scéně, kdy je vytahován z odpadu šperk patřící šlechtické dcerce (nebudu reprodukovat, stejně nevím přesné znění, ale docela ráda bych ji slyšela na plátně). ()
Od Amarcordu jsem asi díky jeho slávě a stínu mistra Felliniho v pozadí čekal až příliš. Ano, bylo to humorné, odlehčené, výstižné, nostalgické, nezbedné, hravé i smutné. Ale já jsem se spíše nudil. Nějak mě to nezasáhlo. Možná protože je film opravdu lehoučký jako poprašek sněhu a já mám hroší kůži, vypěstovanou z jiných filmů. ()
Nechte se unášet s otevřenou pusou. ()
Tenhle geniální film se vzpírá verbálnímu hodnocení. ()
Jeden z Felliniho nejdůležitějších filmů mi definitivně ukázal,že tento klasik italské kinematografie jde zcela jistě mimo mě.Amarcord je poetický,zachycuje nostalgii po dětství velmi hmatatelně,ale zároveň svou vypravěcí strukturou nedokáže udržet pozornost a oblíbit si alespoň některou ze všech těch podivných figurek,které se ve zdejším maloměstském panoptiku pohybují.Plus za krásnou hudbu Nina Roty. ()
Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mi k srdci nepřirost. Dobrá, možná úplný konec se sněhem a pohřbem má určitou zajímavou atmosféru, jinak jde ale o směsici scének nedávajících vždy smysl, film plný uřvaných Italů a žen vypadajících tak o 20 let starší než mají asi být..Asi je tenhle snímek pravdivý a proto není tolik akční, ale mě to prostě nebavilo... ()
Film jsem viděl kdysi jako kluk (sledovali jsme ho tenkrát celá rodina v TV na tatínkovo doporučení - on ho měl rád a nám se samozřejmě taky líbil) a pak až dnes v kině, takže i pro mě návrat do dětství. Některé scény jsem zapomněl (třeba tu s výslechem otce těmi fašisty - přitom mi dnes přišla velmi silná) a některé jsem si pamatoval jinak (fakt jsem byl přesvědčen, že bláznivého bratra nakonec dostali ze stromu tím, že mu přivezli prostitutku). A sledování to bylo krásné a příjemné, ale sentimentu jsem zas tolik nepropadl - odešel jsem z kina půl hoďky před koncem, abych stihl trening. A nelituju - zaboxoval jsem si dobře. ()
Federico Fellini vzpomíná na mládí, na školu, blbnutí s partou, první protosexuální zážitky i na zjitřenou atmosféru největší slávy fašistického režimu. Z druhé fáze Felliniho filmografie jde dost možná o divácky nejpřístupnější film, v němž Fellinimu kompoziční exhibování trochu zastínil resentiment, přesto jde o unikátní záležitost a prvotřídní film, který patří ve výčtu díla velkého Itala k těm nejlepším kusům. ()
Oscar 1 : Cizojazyčný film (1975) + 2 nominace (1976) ZA CO? Niektore filmy zreju ako vino na Sicilii, vekom su stale chutnejsie a chutnejsie. Rozvod po Italsku mozem viac krat, ale to ukricane 2 hodinove *umelecke* dielo, urcite nie. Mozno v 73 v case sex revolty to mohla byt bomba, najma v Eastern EU, ale dnes. hmmm.... ()
Reklama