Má mě rád, nemá mě rád

Reiner už do žánru retro příběhů o dětství a dospívání přispěl klasikou STůJ PŘI MNĚ a tímhle filmem dokazuje, že o svůj cit pro inscenování podobných příběhů ani po čtvrt století nepřišel. Tentokrát se neřeší klukovské přátelství, ale první láska, o které nám originálně střídavě vyprávějí oba protagonisté žijící přes ulici, ale vycházející z odlišných poměrů, přičemž hrdina je průměrnou, konvenční a de facto nezajímavou postavou stojící v protikladu k osobité hrdince. Dobře obsazení dětští i dospělí herci, extrémně příjemná záležitost. (23.01.2013)

Zbožňuju tyhle malé, ale něčím přesto výjimečné filmy, které mají svým příběhem, co říct. Bob Reiner si tak trochu zopakoval Stand by me, aspoň na první pohled. Na druhý pohled si ale jde všimnout, že už neměl po ruce tak skvělou předlohu. Styl vyprávění on/ona, on/ona, on/ona a tak pořád dokola se po čase omrzí, ale nudit nezačne. Co ale nikdy neomrzí, je příběh o dospění dvou lidí, kteří prohlédli svou vlastní hrdost. Vždyť kdo za svůj život nepoznal takového jednoho Bryce nebo Juli? (29.11.2010)

Skoré 60.roky. Tento film je vyrozprávaný veľmi netradične. Je totiž rozprávaný na preskáčku. Pár minút ho sledujeme z pohľadu chlapca, následne sa dej reštartuje, vráti sa dozadu a vidíme rovnakú scénu, ale teraz z pohľadu dievčaťa. Je to super, osviežujúce a šikovné. Film je pútavý, za čo vďačí jednotlivým príhodám, ktoré sú rozprávané s veľkou dávkou nadšenia a elegancie. Rozhodne film, ktorý zanechá dojem. (18.11.2014)

Nádhera. Občas se objeví nenápadný film, od kterého člověk nic nečeká a on se z něj vyklube klenot, který ho spolehlivě dostane do kolen svou dokonalostí a podmanivou krásou. Tak jako Flipped. Laskavý, křehký, úsměvný i dojemný příběh, plný úchvatně kouzelných momentů, nenápadně moudrých myšlenek, ale také drobných vtípků a skvěle vystavěných dialogů. Vtáhne svou místy až magickou atmosférou, pobaví zábavným dvojím pohledem na tutéž situaci, okouzlí výtečně napsanými i zahranými postavami. (22.01.2012)

Vyrozprávané je to netradične. Dokonca som si spomenul na Christophera Nolana a jeho Memento. Áno, áno. Ja viem. Trocha preháňam. Ťažko tie dva úplne odlišné filmy zrovnávať. Napriek tomu je spôsob, akým Reiner príbeh divákovi podáva, netradičný. Je totiž rozprávaný na preskačku. Dajme tomu 10 minút ho sledujeme z pohľadu chlapca (vrátane jeho vnútorného hlasu), následne sa dej reštartuje, vráti sa dozadu a vidíme rovnakú scénu z pohľadu dievčaťa (vrátane jej monológu). Je to super, je to osviežujúce a je to šikovné. Film je plný nápadov a hoci sa občas scéna začne ako klišé, uprostred zatne do živého (strýko). Nemôžem sa však ubrániť dojmu, že Reiner do nemalej miery vykráda vlastné Pri mne stoj!, predovšetkým čo sa týka retro poetiky, výrazne docielenej pesničkovým soundtrackom a nostalgickou výpravou časov, ktoré sa už nikdy nevrátia. Na strane druhej... no a čo. Pripadá mi to tak, ako keby som si sťažoval, že je na svete zbytočne veľa atmosféricky poetických retro snímok z „dávnej“ Ameriky, kedy ešte nie každá rodina mala pevnú linku. Každopádne, nemôžem dať vyššie hodnotenie, pretože tomu "niečo" chýbalo. Niečo, čo by ma odrovnalo. Takto je to "len" ľahký a milý nadpriemer. (16.02.2017)