La dolce vita
La Dolce Vita
The Sweet Life
Sladký život
La Dolce Vita
La Dolce Vita
La Dolce Vita
Režie:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (více)Obsahy(1)
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)
(více)Recenze (285)
Do určité míry pravdivý obrázek o italské společnosti tehdejší doby. Dobrá kamera, neskutečně šarmantní Mastroianni a samozřejmě typická režie pod taktovkou Federica Fellini(ho). Bohužel, místy příliš táhlý a občas i nudný děj. Přesto však zlatý fond světové kinematografie. Verdikt: 3 a 1/2* a 75 - 80 %. ()
Zatím nevím proč, ale je to mistrovský dílo. 10/10 ()
Oproti například "8 1/2" mnohem stravitelnější, ale přesto pořád typický Fellini. Přímočarý sled vcelku banálních epizod, jimž dává patřičný rozměr až poslední symbolická scéna - katartické ráno, vyplavený rejnok na pláži a volání "z druhého břehu", které je však příliš slabé a přichází příliš pozdě na to, aby ještě mohlo co změnit. ()
Ten, kdo za vrchol kinematografie považuje HK akční film a holywoodské trháky asi nebude ten pravý pro Felliniho. 8 a 1/2 jsem doslova protrpěl a v tomhle filmu mě zaujala jen vyvinutá švédka. Děkuji nechci ()
Je opravdu jednoduché rozplývat se nad filmy Federica Felliniho. Sice je tak vytvořen prostor pro uplatnění i těch největších filmových ignorantů a snobů, kteří vypozorovali, že pochválí-li Felliniho práci, nemohou prostě nic zkazit, ale to na genialitě autora nic změnit nemůže. Fellini spolu s několika málo tvůrci (teď mě bezprostředně napadá L. Buňuel) dokáže spojit „supervýkony“ ve všech jednotlivých dimenzích filmu se znalecky a pregnantně zobrazeným společenským obsahem a dech beroucí uměleckou výzvou. Při sledování tohoto filmu jsem několikrát zpozoroval, že odehrávající se děj chvílemi pouze němě konzumuju, aniž bych se zabýval širším kontextem příběhu, což je pro mě jedním z mnoha důkazů mistrné Felliniho práce. Veškeré scény vyznívají naprosto autenticky. Herci vystupují podobně jako na domácím videu, kdy lidé nehrají, ale jsou pouze zachycování, jak právě žijí. Sladký život je složen spíše z jednotlivých až klipovitě zobrazovaných scén, které zachycují vše podstatné, co hlavního hrdinu-antihrdinu, symbolickou postavu našeho postmoderního věku, potkává na jeho postupné cestě ke ztrátě víry, idejí, nejbližších a zvláště sebe sama. Na pláži ještě zmámený, v písku posedávající a „náhle“ definitivně osamělý životně bankrotující požitkář Marcello Rubini je zrcadlem současné tragické dějinné společenské periody, která se zakrucuje sama do sebe. ()
Pochopil jsem záměr režiséra, dokonce jsem pochopil i pocity hlavního hrdiny, zkaženost snobské společnosti, ale ta stopáž je zbytečně dlouhá a různé scény jsou tam jaksi navíc, aniž by v "ději" hráli nějakou významnou roli. Hned po zhlédnutí jsem dal slabé hodnocení, ale po nějaké době na mě zapůsobila jakási nostalgie. Spojil jsem si všechny režisérovy filmy, které jsem viděl a zjistil jsem, že na mě každý velmi zapůsobil až po jeho skončení. Nyní po delší době dávám plný počet, protože mi film ještě nesešel z mysli a to se povede jen málokterým snímkům. ()
Tak nevím - takto vysoké hodnocení za co? Za jednu koupel Anity Ekberg ve fontáně nebo za epizodní účast Old Shatterhanda? :-) Ale ano - 65 %....Kdyby to alespoň zůstalo na 2 hodinách, ale tyto bláznivé stopáže zabijí vše! ()
Sladký život připadal mi poněkud rozvláčný. Při milenecké hádce Marcella a Emy v bouráku na silnici prašné nevydržela jsem více a šla na minutku kouknout do ledničky. Možná méně slov by znamenalo více. Uznávám však, že od Italů je to požadavek téměř nemožný. Snaha Marcella ponížit všechny na posledním mejdanu byla jaksi přemrštěná. Jakoby totálně změnil svůj charakter. Však propadnuv se do písku pozvolného otupění, neslyší již hlasu z břehu druhého… Slavná scéna fontánová s blonďatou kráskou uvnitř spíše chlapským osazenstvem potřásla, však se mnou nehnula ani trochu. Asi nejsem na blondýnky. Ve skvělém Lexu Barkerovi již dřímal nepochybně slavný Old Schatterhand - Rychlá Pěst! ()
Pěkné se na to dívá, pěkně natočené. Smetánka, rozmary, otravní novináři, atd.. Umělecký snímek plný myšlenek a neštěstí. Bizarní a pokroucené osobnosti a povahy. Odvařený jsem však nebyl. ()
ŠTÝL a LÁSKA k FILMU. ()
To dievča z taverny na pláži Marcellovi hovorí, podľa mňa, že si v taverne zabudol písací stroj a že si má poň prísť. ()
No k té délce bych měl malou výtku. Hlavní postava známého novináře v podání M. Mastroanniho se pohybuje mezi italskou smetánkou, která nemá nic jiného na práci než se producírovat a bohémsky si užívat život. Novinář z počátku užívá plody luxusního života plnými doušky. Nenechá jedinou ženu na pokoji. To velice trápí jeho snoubenku. Ta nesnese jeho nestálé zálety a pokusí se o sebevraždu. Marcello se jí snaží udobřit, ale stále hraje vysokou hru na více frontách. Nakonec však prohlídne povrchnost a pomíjivost rychlého žití a vzbouří se proti nenažranému hedónismu svých přátel. Film má úžasnou atmosféru i kameru. Široké záběry, ve kterých je vidět celá scéna, krásné herečky, špičkové herecké výkony patří k devízám tohoto filmu. Jednu roli si tady vystřihl i Lex Barker, jina Old Shaterhand. ()
I sladký život jednou zhořkne. Krásně klasická, nicméně zdlouhavá, ostře kritická sada zdánlivě nesouvisejících scén ze života italské smetánky a americké bohémy očima jednoho novináře, kterého skvěle hraje Marcello Mastroianni .... . Dnes už jsme zvyklí na poněkud barevnější a hlavně rychlejší pohyblivé obrázky, ale La Dolce Vita, přestože to je místy i nuda, je prostě klasika. ()
La Dolce Vita - pro Marcella Mastroianniho coby Marcella Rubiniho je to jeho vstup do světa vyšší společnosti, do života společenské smetánky. Zatímco na začátku je pouhým pozorovatelem a zapisovatelem jejich života, postupně do těchto kruhů proniká a stává se jejich účastníkem. Jeho prostopášnost a cynismus je v ostrém kontrastu s nevinností dívky, kterou potká v přímořské restauraci. V závěru se setkávají znovu, ale každý na jiném břehu, v jiném světě - on nevidí, že její nevinnost a otevřenost životu mu dává šanci, jež by mohla jeho cynismus zvrátit. Sladký život je o hledání, o rozporech, je o "sladkostech života". ()
skvělý závěr, skvělá gradace, jinak na mě dlouhé ()
K tomuto filmu jsem se dostal díky filmu: How to Lose Friends & Alienate People. Když jsem tam postřehl některé odkazy na tento film. Řekl jsem si, že musím tenhle film vidět. A to nejenom proto, abych pochopil i hloubku filmu How to Lose Friends & Alienate People. Do té doby jsem neměl o filmu La Dolce Vita ani potuchy. Film mě však pobavil, i přes svou délku 167minut. Filmy ve kterých s zobrazuje reálný život se vším co k tomu patří, mám rád. Takže i tenhle film si vysloužil můj obdiv. K tomu se přidává ještě úžasná ústřední melodie, kterou jsem si zamiloval. Prostě Marcello a jeho životní příběhy mě dostaly. A to nejenom díky jeho Sladkému životu;-) ()
68% ()
Nejprve je nutné se na umělecké dílo s vážností podívat a hluboce o něm přemýšlet. Čerpat z vlastních pocitů a znalostí. Až potom je možné se z něj radovat, neboť pochopíme, že je krásné. ()
Některé momenty jsou naprosto úžasné, ale jako celek jsem to nějak nepobral, jako tradičně u pana Felliniho. Ten pán je na mě asi moc chytrej :) Atmosféricky mě to ke konci už dost nudilo, to je asi hlavní důvod, proč jen tři hvězdičky. *** Ve zkratce: Blondýnka a takovej strašně hyperaktivní Ital co má ve všem bordel a spousta dalších věcí a samí troubové s foťákama a tak nějak prostě a strašně dlouho. ()
Související novinky
Sen noci svatojánské s živým doprovodem
K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
První hodina filmu mě docela nadchla, ale vzhledem k tomu, že to má ty hodiny 3 a to není příliš dramaticky sevřené a vystupňované, tak výsledný dojem byl docela mdlý. Fellini chtěl vyprávět o životě tehdejší smetánky a o tom, k čemu tento život vede. To celé nám je předestíráno skrze protagonistu-novináře, který tomuto typu životu postupně podléhá. Dramatický oblouk je zjevný; nejdřív jsme životem smetánky oslněni, následně mu spolu s protagonistou podléháme a pak přichází deziluze. Toto samozřejmě lze odvyprávět lépe či hůře. Tvůrci nové vlny se však snažili o originalitu i v rámci způsobu vyprávění, což dle mého často nepadlo na úrodnou půdu. V zásadě nemám nic proti mozaikovitému, nechronologickému nebo snovému vyprávění. Scénárista ale musí vědět, o čem vypráví a co v rámci vyprávění musí ukázat a čím není třeba diváka zatěžovat. Autor si vybere téma a pak ho skrze dějem vytesá/ozřejmí divákovi. Zdařilé odvyprávění dramatické výstavby má klíčový podíl na divákovo zainteresování do celého díla. Rovněž stojí za případnou emocionální odezvou u diváků, která je výsledkem kvalitní scénáristické manipulace. Pokud v nás chce scénárista vzbudit lítost, musí příběh a postavy vystavět tak, aby v nás tuto emoci v závěru vyvolal. Vše si ale žádá čas (built up > pay off). La Dolce Vita však není dost dobře dramaticky vystavěné na to, abych byl do celého dění dostatečně zainteresovaný. Protagonista i všechny vedlejší postavy mi byly poměrně fuk, takže jsem nepociťoval třeba lítost nad tím, jakým směrem se ubírá a filmem jsem se tedy bez většího zaujetí prokoukal. Fellini to sice celé hezky natočil, ale vzhledem k tomu, že to není dramaticky tak zdařile vystavěné, tak jsem podléhal dojmu, že autor ztrácí můj čas prezentací scén, které nejsou příliš relevantní. Pokud by mi Fellini řekl, že má supr námět, ale nějak se mu to nedaří dramaticky vystupňovat, tak bych mu řekl, že je třeba věnovat více pěče psychologizaci protagonisty, jeho neuspokojivého manželství, vedlejší postavě jeho přítele Steinera (hanebně neprokreslený) a ideálně i vylíčit, všemožné důvody, pro něž může člověk tomuto marnivému životu podléhat. Z té 3h stopáže se mi totiž zdálo, že důvodem je hlavně zpestření života a krásné povolné ženy. To je ale málo. Vzhledem k tomu, že jaký dramatický oblouk je předurčen (zaujetí životem>opojení životem>znehodnocení takovým životem) tak není třeba nutno nelineárně vyprávět. Pokud bychom přejímali deziluzi už v začátku, mohli bychom diváka táhnout na záhadě toho, proč to s postavami dopadlo tak, jak to s nimi dopadlo nevýhodou je jisté vyzracení děje, čímž se může znehodnotit emocionální odezva diváků. ____Je ovšem zajímavé sledovat spolupráci režiséra Felliniho s hercem Marcellem Mastroianni ve třech filmech, kde hrál hlavní roli. Ve všech třech filmech hraje smilníka. Ve Sladkém Životě však není příliš zábavnou postavou. V napaditějším 8½ je už humoristicky pojatý a některé postavy protagonistovi přezdívají Snaporaz, což je jméno postavy, kterou hraje ve Městu Žen (což je jediný Felliniho film, který jsem si velmi užil), kde hraje již plně humornou postavu, která se neustále dostává do humorných situací, jejichž předmětem je feminismus a vztah mužů a žen, který byl již předestřen v jedné pasáži 8½, kde bylo vyobrazeno protagonistovo idealizované soužití s jeho ženou i jeho milenkami. () (méně) (více)