La dolce vita
La Dolce Vita
The Sweet Life
Sladký život
La Dolce Vita
La Dolce Vita
La Dolce Vita
Režie:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (více)Obsahy(1)
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)
(více)Recenze (285)
Název Sladký život a jediná sladká věc v celém filmu je okouzlující Marcello. Pak už je to jen soustavný pocit, že jste se ocitli na extra zábavném večírku, kde se všichni baví způsobem, který vy jednoduše nejste schopni „skousnout“. Jenže pořád se vám zdá lepší bavit se extrémně, než žít nudný a prázdný život, že? Raději někam vyrazit, než zůstat sami se sebou doma? Povrchně poznávat nové a nové lidi raději, než místo toho poznat někoho do hloubky? La Dolce vita je na oko zábavný film plný symboliky, poselství a na jehož povrchu se co chvíli zoufale míhá ruka tonoucího. Marcella. Až zmizí pod hladinou úplně. Fellini si řeší své problémy způsobem, na který se dá nejen koukat, ale který za vás občas také něco vyřeší. A to je mistrovské… ()
Já ten film prostě nechápu. Připadá mi naprosto zmatený a nudný. Jsou to takové střípky ze života, někdy poměrně ulítlé, občas i zajímavé. Od dramatu ale čekám víc, tohle mi připadá, jako bych se díval na nějakou reality show, a v tom rozhodně nic geniálního nevidím. ()
Celodenní film o zhýralosti z neznámých důvodů velmi populárního tajtrlíka Mastroianiho. Několik do sebe nezapadajících epizod mělo zřejmě za cíl něco symbolizovat. Já se ale ptám, proč jsou symboly rozprostřené na tak nelidské ploše a hlavně, co měly symbolizovat? Děj je uvykládaná konverzační story s nadměrnými maličkostmi a samoúčelnými detaily ovšem se scénami, na které se dívá velmi hezky, přestože černobíle. Film a jeho napětí nabírá na intenzitě velmi velmi opatrně, aby měl na konci dva vrcholy, které určitě zanechaly v divákovi odlišné dojmy. Oba však dosavadní roztříštěnost díla lehce stmelily a zároveň daly 2 a třičtvrtě hodinám jistý smysl, který ani nemusel být sáhodlouze vyřčen postavami. Taky až zde jsem ukojil své představy o Fellinim jako patriarchovi bizarnosti. Zkrátka, tento film je z jiného století a každá nadčasovost má svůj strop. ()
Po nedávno vzhliadnutom Satyricone som sa veľmi musela premáhať, aby som si sadla k La Dolce Vita, taký to bol pre mňa nepekný zážitok a po tej vyše 2hodinovej hrôze som si povedala, že Felliniho už vidieť nechcem. Nakoniec som mu dala ešte jednu, poslednú šancu...a dobre som urobila. Prečo sa mi tento film páči, sama netuším. Taká zmes tragikomických postáv v jednom filme...u mňa ok. ()
Rozmýšlím nocí dnem, jeli jenom film nepochopil jsem. Či nerozumiem celému životu. 3*/4*, tá štvrtá za záverečných 15 scén, ktoré toho povedia viac než prvých 70 minút. ()
Film nemá souvislejší příběh, jsou to spíše na sebe nenavazující scénky z večírků. Celkově je to docela nuda a film nemá zas až tak co říct. Kulhá to i po morální stránce, kdy Marcellova snoubenka ho už dávno měla opustit - místo toho je hysterická stíhačka. ()
Felliniho majstrovske dielo o neschopnosti komunikacie medzi ludmi.Mozaika vyjavov z niekolkych dni v živote mladeho novinara Marcella,pohybujucehi sa v sprievode fotografa papatazza v atraktivnom a škandaloznom svete rimskej smotanky.Marcellovi imponuje život spoločnosti o ktorej piše do bulvarneho časopisu,no zaroven v nom prehlbuje vnutorny nepokoj a hlboka osobna kriza.Vnima duchovnu prazdnotu a bezvychodiskovu skazenost sveta,na ktorom parazituje.Na prepychovom večierku spozna erotomansku dceru bohateho priemyselnika ,pri fontane zaživa vzrušujucu avanturu a americkou herečkou Sylviou.Jeho nabožensky založeny priatel Steiner v uzkosti zastreli seba aj svoje deti.Rodičia deti ktorym sa mala udajne zjavit Madona ,očakavana hysterickymi veriacimi sa snažia tažit z podvodu,v lejaku nastane zmätok ,rano je na luke najdena opustena mrtvola.Po orgiach u skrachovanych aristokratov stretava rano na plaži krasnu servirku no nepočuje čo mu hovori ,lebo jej slova prekryva hukot vln v zatoke. ()
Můj první Felliniho film a rovnou asi ten nejslavnější. Frederico Fellini natočil na mě trochu sáhodlouhý film, který místy postrádá spád a záživnost. Ale podařilo se mu vytvořit snímek který zcela nepokrytě odkrývá pokrytectví a povrchnost celebrit. Samotného by mě zajímalo, kolik z tehdejších bylo filmem pohoršeno a zda důvodem pohoršení bylo poukázání na věc či to, že se ve snímku našli. Kdyby tak F. Fellini tušil, a možná, že tušil, že se mu podaří vytvořit dílo, které šokuje mj. svou nadčasovostí. Řekl bych, že je to dnes horší než tehdy. A totéž platí o novinářích. Zatímco tehdy se novinářské hyeny alespoň jasně rozdělovaly na seriózní a bulvární, dnes se bulvární skrývají pod vrstvou serióznosti a v honbě za senzací se vlastně neštítí vůbec ničeho. Film je také morální otázkou, nakolik jsme ochotni zcela potlačit své hodnoty a přesvědčení, když nám hrozí změna prostředí, práce nebo sociálního zajištění. Hlavní postava nakonec rezignuje zcela. Je to skvělý film, ale přiznávám, že na mě osobně moc dlouhý, tím spíš, když je vysílán v osm večer. ()
Mistrovské dílo. Fellini exceluje... ()
Fellini ma dokázal okamžite vrhnúť do vnútra svojho príbehu a aj napriek dlhej minutáži som sa celý čas vôbec nenudil. Film je podaný veľmi pútavo a od začiatku som sa cítil, ako keby som sa nepozeral na filmové postavy, ale na reálne osoby stojace priamo pri mne na ulici. La Dolce Vita ma dokázal skvele vtiahnuť do deja. Po vzhliadnutí dúfam nikomu neunikne hlavná myšlienka filmu, ktorou je to aby človek nežil prázdnym a plytkým životom plným pretvárky, peňazí a podvádzania, ale radšej zvolil cestu lásky a skutočného štastia. Pretože sladký život vyšších vrstiev je iba falošné pozlátko. ()
Chce to opravdu hodně soustředění aby člověk pochopil oč jde..... Já jsem se na Sladký život koukal sám a asi to byla chyba protože jsem po hodině usnul. Možná se na to donutím podívat ještě jednou abych mohl plně zhodnotit respektive i přehodnotit svůj názor na Federica Felliniho, který se mi tímto filmem představil. ()
Kozy Anity, brejle Anoušky, štěk starýho Shatterhanda a sporťák Marčéla - to je tak vše co stálo na za tu jednu hvězdičku. Jinak nuda, nuda, nuda.... ()
Ano, intelektuál by tento snímek ohodnotil pěti hvezdičkami a asi bych se mu nemohl divit. Fellini se zde snaží navodit dojem uměleckého filmu už tím, že točí dvoubarevný snímek v době kdy už je možnost normálního barevného snímku. Pravdou je, že se mu zde povedlo dokonale zachytit život poválečné smetánky, která se snaží za každou cenu bavit a ukazuje zde, jak se lidi ve snaze bavit (sama sebe) utápěli v nudě a vlastně i depresích. Na druhé straně film postrádá dějovou kostru, tedy jakýkoliv pořádný děj, či příběh. Z výkonů herců je cítit falšesnost v každém okamžiku. Chápu, že se režisér snažil dohnat onu nadsázku až do absurdity, nicméně ve chvíli, kdy se to zvrhává až ve fraškovitý kýč??? To je prostě příliš. Závěrem, tento film patří bezesporu mezi evropské klenoty kinematografie a proto stojí za to si ho shlédnout, pochybuji však že je nutné vidět snímek více než jendou ...... 6/10 ()
Hořkoslaná smutná Dolce Vita. ()
Po druhém shlédnutí hodnocení z 5 hvězdiček o jednu sníženo, protože takový 8 1/2 je přeci jen o řád lepší film. Po třetím zase zvednuto na pět, protože to je jeden z mála filmů, které ve mně zanechaly silný otisk no matter what. ()
Fellini člověka nadchne,aby jej pak několikrát po sobě znechutil a zklamal.Sladký život je fascinující,pocitově a filmařsky neskonale bohatý film plný fascinujících hereckých výkonů,krásné hudby a té nejjemnější režisérské práce,která fascinuje prakticky na všech frontách.Můj první Fellini mě utvrdil v tom,že jde o velikána filmové historie.A strašně mě mrzí,že jeho další filmy mě z tohoto omylu krutě vyvedly... ()
sex drogy a rockenroll spolu s blaznivymi talianmi... Felini nebude asi ani aristokrat ani katolik. 75% ()
Jsem rozpolcen. Scénář roztržený do několika vzájemně skoro vůbec nenavazujících částí. Avšak kamera, výprava a atmosféra, která se line ze snímku do kin a obýváků mají i po 60ti letech neskutečný zásah. S babičkou manželky jsme se shodli, že děj je tak bizarní (i díky nezáživné hlavní postavě) a místy nelogický/nezapadající (Steiner story), že přesto a právě proto člověk nemůže odtrhnout oči celé 3 epické hodiny. 3,8* ()
Čím dál tím víc docházím k názoru, že ideální stopáž pro film je 90-120 minut. Chceš li toho říci a ukázat víc, natoč seriál. Ale tyhle téměř tři hodiny ukazují kromě Felliniho mistrovství také jeho nesoudnost a opájení se sebou samotným. Napadla mě paralela s rockovými kapelami konce 60. a první půle 70. let. Taky zařazovaly na svá LP čtvrthodinové, rádoby umělecké kompozice, které se dneska nedají poslouchat. Viz třeba Beatles Number nine nebo třeba u nás Olympic a Psychiatrický prášek. Srovnání pokulhává? Ale stejně byl Sladký život ve třetí hodině velká nuda. ()
Související novinky
Sen noci svatojánské s živým doprovodem
K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Film, který přepsal historii kinematografie jako málokterý jiný. V době, kdy se podobnými sociálními a společenskými tématy krize a odtrženosti elit prakticky film jako médium nezajímal, a pokud ano, tak jen velmi okrajově a povrchně, přišel v té době již relativně zkušený režisér Federico Fellini a natočil La Dolce Vita a zcela změnil hru. --- Jde také o hrozně zajímavý film z pohledu žurnalistické práce. Marcello Mastroianni je vždy u všeho, kde má pravý bulvární novináři být i dnes. Tedy přímo u zdroje, motá se okolo večírků vyšší společnosti, píše o lidech s kterýma se kamarádi a je vždy při tom. Přitom není součástí té vyšší společnosti jako celku, i když by pravděpodobně chtěl, a oni ho také tak úplně neberou za svého. Koukají na něj přes prsty, i když on sám by si nejradši přál byl spojovníkem mezi médii a vyšší společnosti. Paparazzi jsou stejní, nebo v mezích filmové nadsázky možná ještě otravnější než dnes. --- Z podobného pohledu současný svět médií, který se změnil od konce 50. let až překvapivě málo, reflektoval velmi propíraný a kvalitní Klusákův dokument Dělníci bulváru. --- Fellini vždy bojoval s katolickou církví, protože jednak často točil v Římě u Vatikánu a jednak byla Itálie vždy silné katolická (dnes cca 83 % s tím, že se dá spíš počítat že v 1960 to bylo spis více než méně). --- Podobně jako Umberto Eco (Skeptikové a těšitelé) napsal zcela nadčasovou analýzu souborem esejí masové televizní, komiksové a biografové kultury a popkultury, která je v podstatě relevantní dodnes, jen pokud odečteme internet. --- Pohled na novinařinu a práci novinářů v Život je krásný je ještě o něco relevantnější. Ta práce se v podstatě nezměnila --- Fellini se vlastně zcela úplně poprvé odchyluje od neorealismu a od studia lidí vesměs buď neúspěšných anebo lidí na okraji společnosti: prostitutky, podvodníci a zloději, cirkusáci nebo třeba mladí muži, co se neumí postavit na vlastní nohy. Jde tak o jeho první film s "úspěšnými" lidmi, i když jejich život reklamou na štěstí také moc není, o čemž celý film je. --- Je poměrně zvláštní, že si Fellini do tak zcela italského a římského filmu vybral jako svou femme fatale zrovna Švédku Anitu Ekberg, i když tedy to byl výběr opravdu neuvěřitelné dobrý a nádherný. Opravdová božská sexbomba, která nejvíce vynikla v legendární scéně ve Fontáně di Trevi. Když v té době měly italské filmové hvězdy jména jako Sofia Loren, Claudia Cardinale či Gina Lollobrigida, zůstával Fellini striktně buď u své manželky, nebo u Anity. --- Marcello pobíhá za nejrůznějšími mnoha ženami, přestože má doma milující manželku, která je však, uznávám, docela dost psycho. --- La Dolce Vita je symbolem přechodu od klasických žánru poválečného období k více plastičtějším a komplexnějším dílům toliko nezatížených minulosti a rigidnosti pravidel, které se rozšířily jak v Evropě, tak v Hollywoodu. --- Anitu Ekberg poté Fellini obdivoval možná ještě výraznějším a intenzivnějším způsobem ve své polovině / čtvrtině filmu Boccaccio '70. --- Epizodně natočené, nemá to jednotný nosný příběh, kromě základního tématu, že Marcello sbírá materiál pro své články. --- Neschopnost napsat knihu. Mnohokrát deklaruje, že píše knihu, avšak není schopen jejího dokončení. --- Epizoda s otcem ukazuje jeho absolutní odtržení od rodinných kořenů a svého původu. Ty zcela zavrhl, aby mohl proniknout do vyšší společnosti plné zvrácených lidí, o kterých píše. Není zcela jasné, jestli tam chce patřit, ale nemůže, protože mu to nejde a oni ho nepřijímají, anebo je jen velmi dobrý v přetvářce a vše dělá jen proto, že tak rád získává materiál. --- Pozvolna se to z lehkomyslna, sexu a flirtu překlápí k existenciálním tématům. Přichází střet s otcem, vypjaté okamžiky a Marcellova neschopnost zvládat chlast a nudu. --- Film generace. --- Neskutečně přesná a nestárnoucí reflexe nejen své doby, ale i doby současné. () (méně) (více)