Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (76)

vincchuppo 

všechny recenze uživatele

Úžasně různorodý obrazový materiál. Barvy se točí kolem vás. Poznáváte a míjíte tolik tváři, tolik mužů, tolik žen, a dětí. Na můj vkus příliš hlasité. Za ty cca dvě kratičké chvíle relativního ticha jsem byl z hloubi duše rád. Ale zase rychle vyprchaly a byl tu hluk. Neutuchající, neustálý, všudypřítomný hluk. Hluk, zpěv, pískání, mluvení, ševelení, troubení, zvuky motorů a jeřábu. Zvuky hudebních nástrojů, prostě rámus a binec! Au, to mě z toho třeštila hlava. Tohle rozhodně není film, co bych mohl vidět vícekrát hned za sebou. Ale Fellini jako vypravěč je vlídný, milý a příjemný. Jsem rád, že jsem si mohl skrze tento film přivonět k tomuto místu. K velkolepému, ale především tak živému, Římu. ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Tento film, to je Řím ve dvou hodinách. Krásné památky, ruch ulice, laciné kabarety, vyřvané domy s opravdu ošklivými prostitutkami. Rodina, církev, fotbal, snad nic podstatného tu nechybí. Asi nejlepší je módní přehlídka oblečení duchovních s parádním hudebním doprovodem. Pro mě jeden z nejlepších Felliniho filmů (třináctý ohodnocený, počtvrté dávám pět hvězdiček). V jedné ze svých knih Fellini píše o Věčném městě : "Řím je matka, lhostejná, a proto ideální. Je to matka, která má příliš mnoho dětí, a proto se ti nemůže věnovat a také od tebe nic nečeká a nežádá. S radostí tě uvítá, když přijdeš, a nechá tě zas klidně odejít..." ()

Michal687 

všechny recenze uživatele

S Fellinim jsem dlouho váhal ačkoliv musím uznat, že z klasických režiséru patří k těm zábavnějším (pan Bergman promine). Každopádně Řím se mi prostě trefil do noty. Co jsem hledal to jsem našel. Oproti La dolce vita se mi zamlouvá poněkud expresivnější forma mísená s formou dokumentární v některých momentech snad i autobiografickou. Jednotlivé příběhy mě až tak nezaujaly, ale forma ta mě pohltila dokonale. Vjezd do Říma po dálnici nedálnici byl pro mě daleko více strhujícím zážitkem než některé akční scény v TDK. Ta komplexnost se kterou dokonale vyjádřil mísení starých hodnot s touhou po v té době moderní společnosti byla neuvěřitelná. Vlastě bych i řekl, že ve scénách kde panuje takříkajíc mumraj spatřuji vrcholy filmu, neboť tak hmatatelné rodinné žranice snad nikdo nikdy nenatočil. ()

kubilov 

všechny recenze uživatele

Federico Fellini opět mimořádným způsobem předvedl svou nabytou fantasii a smysl pro estetičnost, avšak samozřejmě neopomněl hlavní myšlenku svého filmu, tedy zobrazit město Řím tak, jak jej v různých životních fázích svého pobytu v něm vnímal. Snový orchestr různých fantasií, příběhů, zážitků a dlouhé sekvence působivých rozličných scén dávají dohromady sice ne příliš koherentní mozaiku prožitků, avšak celkový dojem má Řím vynikající. Úžasné panoptikum čirého italství v době duceho i dlouho po něm. ()

smrtubohem 

všechny recenze uživatele

Netroufnu si dát méně než za čtyři, ale pravdou je, že film je mega náročnej, a hodně těžko zkousnutelnej. Neznám nikoho v mým věku, kdo by film viděl až do konce. Umělecká úroveň je neoddiskutovatelná. Poprvé jsem u filmu skoro umřel napůl nudou a napůl v kruté křeči nechápuabsolutněočemtenfilmjeismu, scéna s přehlídkou církevníků s roztodivných oblecích a kostýmech mě naprosto odrovnala. Vyzdivhl bych hodně zvláštní hudbu, která mě ještě víc a víc podlamovala nohy. Asi nikdy nebudu Felliniho skalní fanoušek, ale musím přece jenom smeknout, byť to fakt není můj šálek kafe. ()

spotczek 

všechny recenze uživatele

Jako pocta milovanému městu dobré, ale kdo tam nebyl nebo komu podobný umělecký přístup nevyhovuje (např. připomenutí města módy a katolické víry v podobě bizarní, až absurdní módní přehlídky církevní módy), pro toho nic zajímavého. ()

pollstro 

všechny recenze uživatele

Rychlý a vizionářský portrét Říma, který je vytvořen z několika mládežnických vzpomínek, krátkých příběhů a náčrtků, které Fellini navzájem mísí, a které reprezentují jeho vzpomínky z dětství. Monumentální kinematografická paleta bohaté představivosti, která společně se sérií brilantních, hlučných a pestrých scén hlasitě aplauduje statečnosti své doby na pozadí přehlídky karikaturních postaviček se zvláštním zjevem. Fellini nápadně šíří svůj architektonický filmařský talent plný harmonických proporcí a úžasné originality plné temperamentu. Bez jakékoliv narativní vazby jednotlivých scén, čistě osobní autobiografická paměť a vůle si pamatovat - prezentovat ostatním. Osobní portrét města, který svým formálním úsilím fascinuje svou pamětí, současností, realitou a fantazií zároveň. ()

saladín. 

všechny recenze uživatele

Fellini ocistec neorealizmu burajuci, Titan Chaos na filmovy Olymp nonchalantne stupajuci. Oslava - coho? Zivota? Okamihu? Vsetkych momentov minulosti s premostenim do mensej, no nepochybne rovnako zaujimavej buducnosti? A co tak vsetko naraz? Slovicka su tu ako v tej prislovecnej pantomime hudby. ROMA treba v prvom rade VIDIET. Zaverecnu sekvenciu povazujem za jednu z najgenialnejsich filmovych orgii vobec (podobne ako nadpis na Let it Bleed: PLAY LOUD). A ta prehliadka, ci objav starovekeho domu - to su samy o sebe komplexne umelecke diela par excellence. Ten chlap pouzije vrtacku ako znasobeneho nositela deja a zaroven hudobny nastroj! Boze! Federico---wherever you are, hope you are well. ()

Dosou 

všechny recenze uživatele

Slepte rozbité zrcadlo a pak se do něj podívejte. Každý střep odráží váš obraz pod trochu jiným úhlem a výsledkem je fantaskně realistický, magický obraz vás samotného. Tak to je Felliniho Řím. V každém střepu a střípku je kousek "Věčného města" tak, jak jej mohl vidět jen člověk, který toto město miloval i neměl rád. Chaos i řád, historie i současnost, lesk a bída, věčnost i zmar. Tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Ten obraz nemá vlastně žádný děj. Je to sled mnoha malých dějů, které, každý svou vlastní poetikou, rytmem a dynamikou, dávají dohromady výsledný epos. Každá z mnoha epizod má svou lehkost, nebo sílu výpovědi. Fascinuje mě, co všechno se dá vidět a prožít během sedmiminutové jízdy filmového štábu po příjezdové dálnici do města. Co pohled, to situace, co auto to příběh. Jasno, déšť, bouře. Lidé, psi, koně, krávy. Život, smrt. Památky i jejich kulisy. Tato sekvence vydá na samostatný film a měla by se přednášet na filmových školách. Skvělou atmosféru nadšení, úžasu a zmaru má situace hloubení metra a nálezu starověkých fresek, které vzápětí vlivem vzduchu nenávratně mizí. Tady, jako i jinde u Felliniho, můžeme vidět v podobě obřího rypadla jeho fascinaci obřími démonickými stroji. ( Amarcord - zaoceánský parník, Zkouška orchestru - bourací koule, Město žen - tobogán, Svit luny - bagr ). Boží jsou také návštěvy nevěstinců s jedinečnými defilé římských prostitutek. Malých, velkých, tlustých, tenkých, svůdných i odpudivých, tak, jak je u něj zvykem. Jeho zvykem je i lehká dehonestace církve, která to schytala v podobě fantaskní módní přehlídky kněžských rouch a ornátů. Ale neméně smyslná je i oslava jídla a pití v ulicích denního i nočního města, nebo bizarních interierech římských domácností. Tichá a mlčenlivá zastavení, přervaná řevem motorkářů, kteří nás v závěru filmu vyvezou za hranice tohoto magického města. Mnohem později jsem si na tento film vzpomněl, a to při shlédnutí filmu "Praha - neklidné srdce Evropy" s dynamickou kamerou Věry Chytilové a démonickým komentářem Miroslava Macháčka. Ale to jen tak na okraj. Takže mé hodnocení je 5 hvězd. ()

gizi 

všechny recenze uživatele

fascinující, živočišné, nabité atmosférou. Je tak plné, že se zdá až příliš dlouhé, scénu s princeznou a módní přehlídkou bych vypustil. Jednalo se o verzi 114 minut pro zahraničí (chybí rozhovory s Mastroiannim a Sordim aj.). Opět se ukazuje genialita Felliniho. 90% a 5*, 16.1.2011 viděno podruhé po pár letech. Nesmím opomenout opět výbornou muziku - Nino Rota. ()

robbez 

všechny recenze uživatele

Typický Felliniho film o všem a o ničem. Obrazová mozaika vzpomínek na dětství i vjemů a pocitů autora ze soudobého Říma. Do monumentálních kulis antického Říma se proplétá Mussoliniho Itálie i hippies a sociální revolty z 60. let. Pitoreskní, italsky temperamentní a barvité, záplava postaviček připomíná hrabalovskou poetiku. Není to klasický film s nějakým podstatným dějem či zápletkou. Jsou to orgie obraznosti, bohémsko-intelektuálská postmoderní performance. Nejoriginálnější a nejbizarnější scénou je pak konkrétně módní přehlídka oděvů pro církevní hodnostáře. ()

raininface 

všechny recenze uživatele

Nikdy nezapomenu, jak jsem jako kluk zíral s hubou otevřenou na ty scény, ve kterých se promenádovaly skoro nahý baby v bordelu. Baúúúúúúúúúúúú... DPZ: 14.12.1973. ()

Darmy 

všechny recenze uživatele

Pěkný průřez společenským životem obyvatel Říma, zobrazený koláží více, či méně záživných scén s důrazem na historii a vliv architektonických památek na novodobou tvář Říma. Toť vše. 50%. ()

Ekdahl 

všechny recenze uživatele

Opojný felliniovský amalgam, velkolepá jízda. Na Felliniho průměr relativně stravitelná záležitost, a to díky síle jednotlivých sekvencí: příchod do Říma, hodování, kabaret, nevěstinec, módní přehlídka, apokalyptický vjezd štábu do města, ražení metra, závěrečná motorkářská jízda atd. - to všechno jsou vizuální hody, natočené s lehkostí a humorem. Nepřestávám žasnout nad dobou, kdy se točily takovéto (velko)filmy, kdy se na něco takového našly chechtáky a lidi na to chodili do kina. Maestro Fellini ovšem nikam nespěchá, čili kdo je zvyklý na současné tempo, střih, akci komerčních filmů, se musí trochu (trochu dost) zpomalit, což může být problém. Rovněž je třeba vzít v potaz, že Fellini se vyjadřuje jaksi nenápadně: např. námitkám, že by měl být coby tvůrce sociálně-kritický, resp. nostalgický, čelí jen tak mezi řečí pronesenou, ale důležitou větou, že "člověk má dělat to, co je mu blízké". - Je to nedějová, pseudodokumentární záležitost mísící několik rovin, vizuálně opulentní. K symboličnosti u Felliniho: zdá se mi, že to není tak, že by u Fellini jednotlivé filmové obrazy byly jasnými symboly pro něco: např. motorkáři řítící se kolem památek symbolizují sice do jisté míry moderní agresivní technickou civilizaci v kontrastu s římskou antikou, dejme tomu, ale kromě toho je to pro Felliniho jen vizuální obraz, který má svou hodnotu bez ohledu na svou případnou symboličnost. Až na výjimky (fašismus) tu Fellinimu nejde o to něco kritizovat - třeba jako Bunuel kritizuje církev - nebo naopak vyzdvihovat, ale o to prezentovat silné, opojné obrazy, trochu a la cirkus, jenž ho vždy fascinoval. Z církevních hodnostářů si dělá legraci, ale nikterak drsnou. - Darmošlapové, Silnice nebo Sladký život jsou trochu jiný typ filmu, sdělnější a tradičnější. ()

Reklama

Reklama