Roma

Řím ... věčné město, kterému nic není svaté. Podobá se lehkomyslné prodejné holce s pestrou minulostí, která žije ze dne na den - jako všechna města, která prošla mnoha staletími ... a poučila se z vlastních dějin. Přesto má svou hrdost - měřenou hrdostí těch, kdo žijí v jeho zdech. Jenomže pokud chcete zachytit tlukot jeho srdce, neměli byste se pokoušet vzkřísit absurdní panoptikum zamořené zatuchlým dechem dekadence, která vzdáleně připomíná záhrobí - což je případ neúměrně natahované církevní módní přehlídky, která prakticky zastínila všechno, co jí předcházelo. Vzdornou pozitivní atmosféru nevzkřísili ani motorkáři, třebaže k ní měli slušně našlápnuto ... 2,5* (15.06.2015)

Fellini není zrovna mému srdci nejbližší režisér. Toto je první jeho film, který jsem dokoukal. (Satyricon ani Amarcord u mě dopadli hůř, buď mě před koncem přemohla únava nebo nuda.) Výhodou tohoto filmu je že vás na začátku varuje, že nebude klasickým filmem s klasickou zápletkou a rozuzlením. Takže víte do čeho jdete. Nejlépe lze k film přirovnat k mozaice. Režisér vás seznamuje s jednotlivými kamínky, ale jaký celkový obraz si utvoříte už záleží jen na vaší interpretaci. Určitě stojí za zhlédnutí, ale podruhý už to fakt vidět nemusím. SPOILERIDNÍ HLÁŠKY / REPLIKY: Tohle je škola a ne hampejz. // Na papeže kašlu vleže. // Vlak přijel včas, protože přijeli fašisti. // Kam ten svět spěje? - Do pekel. Kam jinam. // Já jsem stylový komik. Zabal to a vyliž mi prdel. // Růžičko, růže, já ráda muže. // Ty jsi ale blbá! - Blbec jsi ty! jenom ty! - Blbci jste oba dva. // Voda na saláty je jako chcanky v gatích. // My říkáme: Jak jíš, tak kadíš. // Sašci! - Řím nám posílá srdečný pozdrav. // Holoto. Šupáci. Hned vám nakopu prdel. // Měšťáci a páni, zatočíme s vámi. // Každý dělá na co stačí. (27.12.2006)

Epizůdky plné poetiky, někdy trochy zvrácené, ale vždy gradující působivostí mnoha bizarních zakončení, činí z tohoto filmu velkolepý a hlavně nevšední pohled na město měst. Úžasná podívaná. (17.09.2010)

Rim podle me muze naplno pochopit jedine riman nebo alespon clovek, ktery v Rime byl a poznal jeho krasu. Ja osobne patrim k te druhe skupine (kupodivu). Fellini je mistr detailu a kompozice. Jednotlive scenky sice se sebou v zasade nijak nesouvisi, ale filmem proplujete ani nevite jak. Prvni pulka filmu je naprosto genialni a pokud se opravdu dobre soustredite na detaily a dialogy a date si to do souvislosti musite rvat smichy. Epizodka z dalnice ci z divadla je naprostym vrcholem celyho filmu. Italove jsou zvlastnim, ale krasnym a osobitym narodem. Nemyslim si ze Fellini v zasade nejak zvlast kritizuje, spise paroduje a snazi se veci zachytit pravdivym, ale svym osobitym stylem a uhlem pohledu. Samozrejme jista ostra kritika se ve filmu vyskytuje, ale pokud si to trochu preberete tak Fellini to zrejme nebral tak ze tim neco zmeni, spise se na ukor toho chtel sam pobavit a hlavne pobavit divaky. V druhe pulce filmu rekl bych sklouzava v lehce nostalgickem a vice umeleckem stylu do pomalejsiho a mozna vice umirnenejsiho tempa, aby v zaveru opet ukazal ze Rim nikdy nespi, vzdy bude sumet v hluku klaksonu, motoru a urvanych italu, zkratka to bude "Vecne mesto", ktere se pod tihou dejin takrikajic propada do zeme (epizodka z metra), ale stale zustava a nejspis navzdy zustane mestem do ktereho vedou vsechny cesty. (27.05.2006)

Italská metropole, otčina perel i poklesků, ve výkladní skříni od rozbřesku po setmění, od soumraku do rozednění, pro pozorného diváka zápisník shluku rozličných vůní a chutí. Srdečné pozdravy a výjevy, s láskou maestro Fellini. Řím jako hlavní star, na červeném koberci včera i dnes ve světlech, stínech, tmách. Když se zvedá opona… Řím – město věčné, město otevřené, hříšné i hladové, sladce rozhýbané. Kabaret, revue i benefice, jejichž salvy pronikají i do postranní ulice. Hýřivá, oslnivá, výheň karnevalová, show k polechtání duše, laškovné veselí, zde se žije, nuda nehrozí. Město mužů a žen, klaunů, kavárníků, komediantů, darmošlapů i obyčejných patriotů. Mraveniště vztahů, ustrojené do snu, poseté fantazií, střízlivou změnou obsazení, prozíravé, parádivé, konfetami cudnosti a vyzývavosti, intelektu i dekadence obsypané, příběhy malými, velkými, starodávnými, současnými obydlené. Řím je městem mým, setkáním osudovým, místem, kam svůj klobouk odhodím. Šapitó pod nebem širým, z něhož přecházejí oči, svět se s námi točí. Hvězdný, opojný, město tisíce tváří, které i pod pouličním osvětlením září, vše je k mání, na Felliniho přání. Řím – koketní bonviván, společenský elegán, dítě dnů i nocí. Přidejte se k posádce, kormidelník Fellini vyplouvá. Spanilá jízda pohlednici památek uctívá. Viva Roma! Viva Fellini! (15.06.2015)

Film tohoto typu se jen tak nevidí. Ačkoliv jsem se opravdu snažil, částečně jsem nepochopil ústřední téma s téměř žádným dějem. Jsou zde jen dva navzájem se prolínající výjevy - část dokumentární a hraná. Ačkoliv jsem byl na snímek celý natěšený, moc mě nepotěšil, ale nemohu říct, že by se mi nelíbil. Naopak se mi celkem hodně zamlouvá. Jen prostě budu muset zhlédnout Řím víckrát, abych ho alespoň z 95% pochopil.___ Abych ale nekrizioval... chválím hlavně kameru, která se mi nejvíce líbila při závěrečné scéně, kde jede kolona motorek přes Řím a vše je filmováno z motocyklu. Z nej scén bych vybral tu, kdy mladý muž přijede do Říma a je pohlcen italskou atmosférou. Obzvláště je nádherná část, ve které se seznamuje s bytem, kde má bydlet.___ Řím je slovy nepopsatelný "výtvor", který DOPORUČUJI úplně každému a je (pro mě) nejlepší, když ho zhlédnete rovnou několikrát. (22.05.2006)

Všechny cesty vedou do Říma a není divu. S téměř posvátnou jemností Fellini představuje pitoresknost města i života v něm. Nestačí vidět jen jednou... (23.05.2006)

Viva Roma. (22.01.2012)

Neviem čo konkrétne chcel Fellini týmto filmom povedať - on vraj Rím miloval, no tento film vo mne evokoval len dekadentnosť rímskej spoločnosti (aplikovateľná nielen na Rím) - hnus, des, hrôzu. Brať to ako pozvánku na návštevu Ríma tak utekám kade ľahšie len nie práve tam =D. Ale ako film veľmi slušný aj keď asi v opačnom ponímaní ako mal Fellini. (08.01.2013)

Miluji ty filmy, kdy je na scéně zmatek kamera jede sem a tam, každý dělá co ho napadne a do toho divák vpadne a kouká jak sova z nudlí. Přestože konec mě celkem nudil, kvůli začátku jsem dal 5 hvězdiček. A to hlavně kvůli scéně, kterou uvede sám režisér "Právě se štábem natáčíme na dálnici." A následuje sled jakýchsi záběrů, při kterých jsem si říkal, co to je sakra zač. Dobrá je také hostina, či jak přijede mladý Fellini do města. Opravdu bravurní dílo, při němž si mohl velký autor odpustit konec. (08.02.2007)

Nedokážu posoudit, nakolik film odpovídá atmosféře Říma. Na mě tedy působil hodně uřvaně, chaoticky a nudně. Také nevím, jestli Fellini při natáčení náhodou nemyslel více na sebe než na diváka. Na film se v každém případě musí podívat každý sám. Pro mě nuda s několika skvělými (ale dlouhými) místy. (03.11.2006)

Děs běs, nejhorší počin, co jsem kdy dokoukal do konce, horší může být snad jen Lidská stonožka - to snad ani není film ale psychické týrání...-0% (20.12.2020)

[3,5*]     "Posaď sa! To, že si zjedol nejaké sklo, ešte neznamená, že si okno."     Federico Fellini vzdáva hold milovanému "večnému mestu" a robí to spôsobom sebe vlastným. Výsledkom je veľmi pestrá a podmanivá mozaika, v ktorej ťažko hovoriť o nejakom deji, či o konkrétnych postavách (hrdinami filmu sú proste obyvatelia Ríma, resp. Taliani). Prelínajú sa tu tri časové roviny, ktoré spája autobiografický pohľad samotného Felliniho - v tej prvej ešte ako malého chlapca, pre ktorého je Rím vzdialená legenda, v druhej ako fascinovaného mladíka prežívajúceho už pulz veľkomesta na vlastnej koži (v čase fašistického režimu) a napokon v tretej ako slávneho režiséra skúmajúceho Rím z veľmi svojskej perspektívy (nazval by som ju dokumentárno-fantazijnou). Režisérov síce obdivný pohľad rozhodne nie je pohľadom idealizovaným a nebojí sa ukázať aj tienisté stránky mesta - bordely rôznych úrovní, pokleslá kultúra varietného druhu ("Varieté je kombináciou cirkusu Maximus a bordelu.") a najmä obraz obyvateľov ako panoptika pitoreskných postavičiek, ktoré neustále kričia jeden cez druhého. No a ženy, tie sú úplne osobitná kategória - hoci Talianky vo všeobecnosti nepatria medzi veľké krásavice (skvelá herecká štvorka Sophia-Gina-Claudia-Monica sa samozrejme úplne vymyká), Felliniho upodozrievam, že pre účely tohto filmu hľadal práve tie najškaredšie. Film je vlastne akýmsi sledom rozličných pôsobivých výjavov, z ktorých ma najviac uchvátili príchod hrdinu do domu s neuveriteľným množstvom obyvateľov, poriadne divoká autostráda do Ríma, varietné predstavenie, do ktorého sa neustále zapájajú i diváci (často dosť vulgárne) a cirkevná módna prehliadka. Je jasné, že takáto filmová mozaika by nefungovala bez výbornej kamery Giuseppeho Rotunna a krásnej hudby Nina Rotu.     "Tu v Ríme zvykneme vravieť: "Bez ohľadu na to, čo jete, všetko sa zmení na hovno."" (24.06.2023)

Roma je exemplární příklad filmu, který dokazuje, že když je režisér génius, vůbec si nemusí lámat hlavu s dodržováním nějakých žánrových pravidel. Je tu několik mimořádně silných scén, z nichž moje nejoblíbenější je vzpomínání stárnoucí princezny, které přejde v církevní módní přehlídku - dokonalé propojení nostalgie a bizarního humoru! (23.06.2015)

Jako u všech pozdějších Felliniho filmů hodnotím hlavně vizuální stránku filmu. Na surrealistický styl vyprávění je nutno se připravit, ale pokud to přijmeme, dostaneme výborný snový zážitek...Fellini o filmu řekl že je směsicí jeho předchozích i budoucích filmů, myslím si že je to zcela výstižné. (20.05.2014)

4* hlavne za nezabudnutelné scény s !kardinálom", cirkevným mámonom, tzv. pápežom a najbizardnejšou módnou prehliadkou akú som kedy videl. Mńam, presne podľa môjho gusta. Pekný umelecký film, klasický štýl Felliniho, neprekvapil, veľmi nedojal, ale očakávania od tohot režiséra ani iné neboli a to čo mal aj splnil bez výhrad. 75% (31.05.2016)

Filmu jsou vlastní jisté kvalitativní aspekty. Dokonalé a strhující filmy nabízí vysokou úroveň kvality ve všech bodech. Nelze ale říci, že každý film by měl dosahovat co možná největšího propracování každého jednoho aspektu. Akční film nepotřebuje intelektuální přesah. Barva je kvalitativním aspektem, ale některé filmy fungují lépe v B&W režimu. Nedostatek dramatického rámce je však velkým rizikem. Felliniho Roma je milostným dopisem Římu. Film se seskládává z volně vázaných scének, které jsou fantazií a vzpomínkami, a vypovídají zkrátka něco o Římě. Mně to však vůbec nezajímalo. Nebylo to dostatečně vizuálně dravé a strhující, aby se to obešlo bez jiných kvalitativních aspektů. Bylo to poměrně utahané, čemuž se měl tvůrce vyvarovat. Jednotlivé scénky měli být humoristické (ony jsou, ale né dost - to se Fellinimu povedlo jen v Městu Žen, což je jediný jeho film, který doporučuji) a humor měl tkvět v postavách, v dialozích jimi pronášených a v obsahu pasáží (užil jsem si jen církevní modní přehlídku, kterou tu rovněž ostatní vyzdvihují). Pakliže by tvůrce dal více těmto kvalitativním aspektům filmu, tak by mě jeho dílo mohlo udržet navzdory absenci sevřené dramatické linie. Výsledná podoba však způsobovala výpadky mé pozornosti a já zažíval frustraci ve snaze se tím prokoukat. (17.02.2024)

Bezesporu umělecké dílo,ale bohužel povětšinou celkem nuda,ale modní přehlídka zakončená příchodem papeže neměla chybu... (31.05.2006)

Pohled chlapce z Rimini na věčný Řím. Sled povídek, které ukazují Město ze všech možných pohledů. Tradičně italsko-Felliniovsky šťavnaté. Nechybí klasický veřejný dům, antické vykopávky - prostě věci, které bychom v Římě čekali. Naopak dokonale překvapivá je přehlídka církevní módy, která připomene Sladký život. Scéna, ve které sám Fellini natáčí film, se pohupuje už na vlnách lehké sebeironie. Mistr režisér se zaměřuje na ducha města a jeho obyvatel spíše, než na vykřičené památky. Provede nás Římem takovým, jaký bychom na několikadenní návštěvě poznat nemohli - jako místo kde se stýká historie se současností, klasika s modernou, kuriózní s všedním a to nejen v oblasti architektonické, ale i obecně lidské. Jedinečné! (26.12.2006)

Roma byla mým čtvrtým setkáním s Fellinim, a zároveň velkým zklamáním. Ač otevřena všem možnostem, čekala jsem od ódy od Felliniho na mé milované město něco jiného, než tuhle bizarní kakofonii nesouvislých vjemů. Povídkový film je asi nejpravděpodobnější "terminus technicus", pod který se dá tento film zařadit. Nejedná se ale o několik jasně ohraničených příběhů, ani o několik příběhů, které jsou nějak logicky propojeny. Spíš jde o nahodilé scénky, u kterých velice volnou návaznost musíte hledat jen těžko, a jejich smysl v rámci celého díla také. Z valné většiny je vidět, že se natáčelo v kulisách a interiérech, a nádherný Řím samotný v příbězích figuruje jen minimálně. Samozřejmě kromě konce filmu, kdy nám je naservírováno vše najednou. Ve srovnání s krásně nostalgickým Amarcordem, u kterého jsem brečela smíchy, tady aby humor člověk pohledal. Sklouzlo to jen k vulgárnosti, na jejíž hraně Fellini ve svých dílech jindy mistrně balancuje. Kromě jediné scény a finále jsem u Romy necítila ani náznak emocionálního pohnutí, které Fellini umí v divákovi vyvolat. Bohužel to ve mně vyvolalo pouze pocit uřvaného a přitom prázdného díla. (21.03.2020)