Hra

David Fincher je talent s fantastickou tvůrčí vizí, kterou v devadesátkách, a nejen v nich, dokázal přetavit ve velmi atmosferický film, který s člověkem hezky po fincherovsku manipuluje a na konci uzemní. Jeden z mnoha legendárních filmů 90.let, které by měl vidět každý filmový fanoušek...9o% (14.06.2014)

Ak náhodou niekedy klesne úroveň Fincherových filmom, tak k pätici jeho skvostov (počínajúc Votrelcom ³, končiac Úkrytom) sa budem vraciať vždy s chuťou naplniť môj hlad po kvalitnom filme. Perfektne vygradovaná atmosféra s ponurými scénami, úplne skvostne vykonštruovaným scenárom, ktorý by som ja osobne neposkladal ani s miliónom indícií. To je ono. A k tomu ako čerešnička sa pridáva záver, ktorý ako pozerám každý vzal podľa svojho a ani sa nečudujem. Paranoja, realita sa striedala počas celého trvania filmu a potom príde šok, ktorý bol o to lepší, že k nemu spoločne došli Douglas s Pennom. 100%! (09.10.2007)

Skvělé mystifikační drama. Z konce jsem byl opravdu paf, ale zároveň jsem cítil velkou úlevu. Teprve pak mi vše došlo a vše se postupně pospojovalo. nezbývá než ocenit geniální scénář. Nikde nic ndrhne, vše je dokonale seskládané k dokonalému závěru.A Douglas to zmákl skvěle. Jak vidno, mít se zas až tak moc dobře také není žádná výhra. Člověka pak napadají z nudy blbiny a mohl by si chtít zahrát GAME. * * * * (20.02.2013)

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

Nepřiznaný spin-off Gordona Gekka z Wall Street a civilnější verze cronenbergovských thrillerů Videodrom a Existenz. Scenáristický tandem Ferris/Brancato se po řadě béček a průměrné SÍTI vybičoval ke krásně paranoidnímu scénáři, který Fincher natočil s luxusním vizuálem a tísnivou atmosférou jemu vlastními a Douglas v hlavní roli sálá arogantním charizmatem a jako morousovitý bankéř je nucen (velmi doslovně) opustit svou komfortní zónu a padnout na dno. Ano, celou dobu se vkrádají pochyby, že to nebo tamto se snadno mohlo nepěkně zvrhnout, ale ten film mě od prvního zhlédnutí v kině baví (dokonce víc než Sedm) a jsem ochoten to ignorovat. (29.05.2016)