Megamysl

Samozrejme se nabizi srovnani s Despicable Me, oproti kterymu to ma ale navrch. Coz je ale dany tim, ze i kdyz i tady se hlavni hrdina ocekavane polepsi, neni to zadna infantilnost s malejma holcickama. Co se tyce pribehu, vetsinou se da docela dobre predvidat, co se stane dal, ale presto je na pomery animaku docela vymakanej. Jinak neni moc co resit, prijemnej dabing, fajn animace i hudba a slusna zabavna jizda od zacatku do konce bez nejakejch hluchejch mist. Ja jsem spokojenej. (07.01.2011)

Ústřední trojici můžeme vzhledem k soundtracku číst i jako hudební ikony – pány scénáristy zastihla během psaní smrt Krále popu do té míry, že Megamind připomíná Michaela Jacksona, ambiciózního outsidera s úžasným talentem, kluka z ghetta, o němž se prozpěvuje v singlu Bad, který film uzavírá. Metro Man s načesanou kakadu představuje reminiscenci na Elvise Presleyho, o jehož smrti se vedou dodnes pochybnosti – tzn., že není obživlý mrtvý (zombík), ale umrtvený živý (pohřešovaný), který se může kdykoliv vrátit a spasit svět, z čehož film celkem neporytě čerpá. No a výlupek vší záludnosti a krutosti, rival Titan, který si umínil rouhat, vraždit a znásilňovat, prostě dělat něco špatného, to jsou ty osmdesátky, ten ne úplně přizpůsobivý hardrock, který zaznívá při pustošení města v rytmu Welcome to the Jungle od kalifornského kvintetu Guns N' Roses, za jehož rachotu vrhají Titanovy perutě smrti svůj stín na Metro City a proměňují jej v nehostinnou džungli. (05.03.2011)

Vždycky jsem si říkal, co by si takový superpadouch počal, kdyby skutečně ovládl svět (který bývá v superhrdinských filmech suplován supermegapolí, ať už je to Gotham nebo Gothaj). Ať už je to Joker nebo pandimenzionální nestvůra z Mogadonova mračna, bavilo by ho to? Autoři Megamindu si položili stejnou otázku a odpovídají na ni: nebavilo. U tohoto závěru ovšem nekončí a nejen že ho rozvádějí dál, ale ještě si přitom zvládnou pohrát si typickými postupy superhrdinského příběhu. Celkově nápadité, zábavné a svižné. (12.03.2012)

Další z filmů, kde mě odrazoval zjev hlavní postavy, ale nakonec jsem ráda, že jsem ho přesto viděla. Vizuál samotný není sice nic úžasného, ale jde především o inovativní příběh, který dokonce dokáže překvapit a to je u pohádky vždycky osvěžující. Navíc postavy jsou dobře charakterově vykreslené, mnohé z nich zábavné, a celkově mě bavil i samotný "psychologický vývoj" Megaminda. K tomu přihodíme výborný originální dabing (bavil mě hlavně Brad Pitt a Jonah Hill) a vznikne docela obstojný nadprůměrný animák. ~(3,7★)~ (02.02.2019)

Dreamworksovské CGI animáky byly vždycky hlavně rychlospotřební zábavou a vyjma prvního Shreka a How to train your dragon se nikdy nedokázaly prokopat do úplně první ligy (ve které jsou krom nich, pravda, snad už jen Úžasňákovi protože zbytek Pixaru převážně smrdí), ale i přes množství filmů které u nich vzniká se kupodivu drží kvalitou v docela potěšujícím nadprůměru. Když tedy pomineme pár excesů, převážně v podobě příšerných pokračování... mezi které Megamind rozhodně nepatří. Jen těžko se sice vymaní ze škatulky "hravá parodie na komiksové filmy", protože při zábavném bourání všech možných komiksových klišé jde až moc daleko a zapomíná na stavění vlastního nosného příběhu (na rozdíl od právě Úžasňáků), ale pro člověka znalého alespoň povinného minima z old school superhrdinských klasik je parádní oddechovkou a překvapivě dobře fungující komedií. Infantilní nikoli ve smyslu "dětské", ale spíše "bezelstně hravé" - stejně jako samotný hlavní hrdina který se s šibalským úsměvem chce v prvé řadě pořádně bavit. A za přestylizování superhrdinů do podoby rockových hvězd (se super hudbou) bod nahoru. 8/10 (02.09.2011)