Griff the Invisible

Neviditelný Griff sice odkazuje k superhrdinům, ale o nějakou záchranu světa tu skutečně nejde. Griff nemá nadřirozené schopnosti, ale je to jen obyčejný mladý muž hledající svou identitu, což má společné právě se všemi komiksovými hrdiny. Jeho hledání se potácí mezi realitou a skutečností a občas má problém tuto skutečnost odlišit nejen Griff ale hlavně divák. To vše je ovšem činěno v rámci konvencí romantické komedie. Docela osvěžující australský film plný barev a neotřelých nápadů. Berlinale 2011 – Generation (21.02.2011)

Tak už i Australané mají svého psychouše, kterému by stejně dobře slušel nejen latexový obleček, ale i svěrací kazajka...Další smutný důkaz toho, že Defendor byl osamocenou vyjímkou a že spojení superhrdinské postavy s indie světem více či méně asociálních jedinců nefunguje...Super byl společensky doslova nebezpečný, Griff je zase jen trapný a celý vyznívá jako pokus o parodii na parodie... (06.09.2011)

Kdo z nás si někdy nepředstavoval, že je někým jiným? Nejspíš každý! A Griff, protože je outsider všech outsiderů, si ze svého snového světa vytvořil druhou realitu. Spíš než film o samozvaných, lehce či více labilních, strážcích, je Griff o klukovi, který se nedokáže srovnat se svojí rolí ve společnosti, ale zároveň si v ní neumí najít plnohodnotné místo. To se mu daří až ve chvíli, kdy se setká s Melody, která intenzivně pracuje na procházení zdí. Veliká škoda, že film je tak nevyvážený. Dramatické i lehce akční či humorné polohy se tu střídají s hluchými místy, které se táhnou k uzoufání dlouho. Nejspíš bych hodnotil i hůř, ale ten závěr byl prostě hezkej. 50% (02.11.2013)

Přestože mi Australané svými projevy sebestředné namyšlenosti lezou často na nervy ještě více než Amíci, jejich filmy a seriály mě často baví. Griff byl ovšem zvláštní. Film i postava. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem dokázal s přehledem rozlišovat mezi představami a realitou, takže v tomto směru tvůrci jednoznačně zabodovali. Když si mě někdo takhle povodí, ochotně uznám, že odvedl slušnou práci. Snímek měl ode všeho trochu. Byl trochu komedií, trochu dramatem, měl i trochu z romantiky, ale nic z toho výrazněji nepřevládlo, což bylo zřejmě důvodem pro to, že jsem nenavýšil hodnocení o další hvězdičku. Myslím si totiž, že se ze zvoleného tématu dalo vytěžit mnohem víc; takhle jsem měl pocit, že se tvůrci zasekli někde v půli cesty. Tato záležitost byla stejně zvláštní jako dvojice hlavních hrdinů a na výsledek jsem se podíval ze dvou úhlů pohledu. Na jednu stranu mi bylo ukázáno, jak to vypadá, když se člověk, který žije mimo realitu, dočká skutečného pochopení, ale na druhou stranu dává snímek odpověď na otázku, proč není vhodné, aby se dali dohromady lidé, kteří měli například problémy s jakoukoli závislostí. Závěrem si nedokážu odpustit poznámku o Maeve Dermody. Dříve bych napsal, že je to krásná, sexy žena, ale to už se dnes nesmí, takže to nenapíšu. / Poučení: Pokud zkoušíš procházet zdí, nedělej to s rozběhem. (12.09.2022)

Dejte si velký pozor na tento film. Klame tělem a pohybuje se v rozmezí od jedné do čtyřech hvězd takovým stylem, že jsem chvílemi nevěděl, kde mi hlava stojí. Jednu chvíli slintám blahem, druhou nudou. Prakticky se jedná o dosti tíživý psychologický film s úsměvnými komickými momenty, pojednávající o tom, že největším protivníkem superhdiny, je on sám. Byť jím vlastně může a nemusí být. Když do toho započítáte ještě střelenou kočenu, co furt šahá na zdi, aby jimi mohla propadnout díky pohybujícím se molekulám atomů, můžete se spolehnout, že vás čeká tuze nevšední filmový zážitek. Něco ve stylu Dítě džungle, ale docela suché. A to po australsku. Pokud bych to bral čistě jako psychologickou sondu do světa dvou podivínů, je to za čtyři. Na druhou stranu, kdybych to měl brát jako romantickou komedii, je to za jednu. Takže si z toho beru něco mezi a tu půlhvězdu proměňuju v celou jen díky neotřelému podání a jednomu z nejzvláštnějsích a nejrozporuplnějších filmových zážitků vůbec. (08.07.2013)